22. března 2012

Jsem dospělá!

Ano, poslední dny jsem přišla na to, že už jsem konečně dospělá. Uchopila jsem život pevně do svých rukou, převzala zodpovědnost sama za sebe (a za své děti samozřejmě) a došlo mi, že život budu mít přesně takový, jaký si ho udělám. Všichni máme volbu. Buď budeme dál žít v tom, na co jsme zvyklí a třeba nám to nevyhovuje, nebo s tím něco uděláme. Jen si musíme přiznat, jaká je skutečnost a co vlastně chceme. Já vím, že chci žít. Že chci jít dál a dělám vše proto, abych byla šťastná. A když budu šťastná já, budou šťastní i ti okolo mě (zejména děti).

Já si teď umím užívat každé chvilky, co jsem s dětma. Všímám si věcí, které jsem dřív neviděla. Miluji, když se ke mně přitulí a hrozně ráda jim upřímně odpovídám na všechny jejich otázky. Holky mají jasno. Na každou otázku dostanou odpověď.

Začínám si dělat pořádek sama v sobě. Hezky si to všechno v sobě rovnám a narovinu jednám i s lidma okolo mě. A ony se dějí zázraky! :-)

Dnes viděly holky poprvé "nového" dědu. Kája ho ohodnotila tak, že nevypadá jako děda, ale jako strejda. Kiki mu řekla, že k němu nepůjde, ale alespoň se na něj smála. Já, já mám radost, že se snaží. Že pochopil, že nemá smysl mě do něčeho tlačit. Takže si mě vyslechne a řídí se tím, jak já to chci. Spokojenost na obou stranách :-).

Zajistil nám pani zubařku. Náš doktor šel do důchodu a náhrada žádná :-(. A tak jsem dnes jela až do Jinočan. Byl to pro nás tři prima výlet. Koupily jsme babičce na hrob kytku, zapálily svíčku. Koukly se na dům, kde jsem vyrůstala (tentokrát jen z dálky). V duchu jsem si přála, aby se to už konečně vyřešilo...

Koupily jsme i kytičku pro pani doktorku, jako poděkování, že nás vzala mimo ordinační hodiny. Brzy tam pojedeme znovu, aby nám opravila zoubky...

Cestou zpátky jsme daly oběd u Meka a doma nabraly psa a jely MHD do centra, zřídit si vlastní účet. Ano, konečně mám i já vlastní účet. Je čas udělat pořádek i v tomhle. Včera s tím manžel začal, a pak chtěl vycouvat, ale mě došlo, že i tohle je důležité. Je třeba věci dotáhnout. Nebát se. Protože kdo se bojí, nesmí do lesa! :-)

7 komentářů:

  1. S tím účtem... Já jsem tak ráda, že mám svůj. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. K účtu gratuluju.. co se týče zodpovědnosti za vlastní život, právě prozřením procházím..

    OdpovědětVymazat
  3. Tak to ti gratuluji. Jen nestrácej elán a užívej si.

    OdpovědětVymazat
  4. Taky držím palce a je skvělý, že děti jsou v klidu.

    OdpovědětVymazat
  5. Taky bych potřebovala tolik síly sbalit si kufr a jít a žít a ne přežívat, holky už jsou skoro dospělý...jenže jsem srab...vlastní účet mám také a neměnila bych.

    OdpovědětVymazat
  6. Gábi,vlastní účet...juhů to byli časy :-).Jsi statečná.A holčičky taky.

    OdpovědětVymazat
  7. Gratuluji. Ano, i mně se ulevilo, když jsem se rozhodla. Je ponižující nemít přístup k účtu, bohužel to znám.

    OdpovědětVymazat