Ráno jsem napsala manželovi, že je v MUMu přednáška na téma "Síla slova", že bych byla ráda, aby šel. Když nebude chtít, půjdu já.
Volal, že půjde rád, ale se mnou. A tak zařídil hlídání a šli jsme.
Byl sám mezi ženami. Nevím, zda se cítil dobře. Podle výrazu asi ne. Ale ustál to a neodešel. Na závěr to zhodnotil tak, že mu to dalo 50:50. Doma to se mnou ještě tak trošku rozebral a mě došlo, že ta jeho "touha" se změnit není zas až tak silná. Měnit se chce kvůli mně, ale ne kvůli sobě. A to je podle mě špatně. On sám musí chtít. Sám za sebe. A ne proto, že má pocit, že si mě tím opět získá...
A jinak je u nás doma klid a já konečně dodělala fotky ze svatby. Až budu mít povolení ke zveřejnění, tak je sem vložím...
Nedovedu si představit, že by můj muž šel.
OdpovědětVymazatVůbec nic neradím, nepodsouvám a tak (chovám k vám velké sympatie :)), znám jen střípečky a komentuji jen tuhle příhodu!!!: mám pocit, že málokterý muž by šel a vzít si z toho 50% mi připadá dost. Helena
OdpovědětVymazatAno, už jen to, že šel... Jsem za to ráda. Jen bych si přála, aby to dělal pro sebe a z vlastního přesvědčení...
OdpovědětVymazat