Večer se mi vrátily naprosto spokojené děti v doprovodu tatínka. Dostala jsem dárečky (Kristýnka mi vybrala kytičky v košíčku a Kája svíčku, co krásně voní)... Po večeři tatínek vykoupal děti a když byly v posteli (okupují teď tu moji), začal mi vyprávět, jak celý víkend probíhal.
Myslím, že mu výlet velice prospěl. Hodně mu dal rozhovor s D., který mu vysvětlil na svém příkladu, jak to teď je u nás a že to opravdu není otázka posledních třech týdnů či měsíců. Aleš pochopil. Konečně to začal vidět. Nebo konečně to chce vidět tak, jak to je. Také si vzal z přednášky o síle slova víc, než si myslel a začal to aplikovat v praxi. Byl nadšený, když mu došlo, že to jde i jinak...
Mám radost. Mám radost z toho všeho, co se teď děje. Vše je tak, jak má být. A já stále věřím tomu, že moje rozhodnutí bylo to nejlepší, co jsem pro nás všechny mohla udělat.
Holky teď mají tátu, který se jim věnuje. Který přišel na to, jak úžasné má dcery. Že jsou vlastně vychované, jen neměl příležitost to vidět... Začal rozumět i mně a pochopil, jak to mám teď nastavené. A také ví, že jsem rozhodnutá a nehodlám nic měnit...
Má dokonce zájem vozit holky do školky. Trávit s nima víc času... A já tu pro něj budu, když se bude potřebovat vypovídat. Může k nám kdykoliv přijít. A on to ví. Naději asi stále neztrácí a já nemám potřebu mu ji brát.
Až dodá fotky z výletu, tak je sem dám :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat