Tenhle pocit jsem měla už mockrát. Dnes ho mám znovu. Tím, že bloguji, tak vystavuji sama sebe a své myšlenky vám všem, co sem chodíte číst...
Jednou jsem ho dokonce zamkla a nebylo to ono. Člověk, který si chtěl přečíst, co píši, se tam stejně dostal... A tak jsem ho opět udělala veřejný.
Já svůj blog potřebuji, díky němu si ulevuji, zaznamenávám chvíle, které jsou pro mne důležité a taky si tu rovnám své myšlenky. Díky němu mám i několik opravdových přátel, které bych jinak nepoznala a neobohatili by nijak můj život...
A tak blogovat budu. Pryč s tím pocitem... Jen kdyby se do mě tak nezavrtal...
A tak, kdo sem rádi chodíte, choďte dál. Čtěte, co píšu, koukejte se na fotky a když se vám to bude líbit, nechte vzkaz. Budu ráda. Občas mám i pocit, že třeba tím, co napíši, tak i někomu pomůžu. Někomu, kdo třeba prožívá něco podobného a neví, jak se k tomu postavit...
Já to mám teď prostě takhle. Jestli si někdo myslí, že dělám něco špatně, je to jeho názor a beru ho. Jen já se budu řídit vlastním vědomím a svědomím. Jen já žiji sama se sebou a kdo nežije můj život, nemůže vědět, jak to mám. Jak to cítím a co prožívám...
Také si moc dobře uvědomuji, že mám dvě děti a moje rozhodnutí se dotýká samozřejmě i jich. Někdo by si mohl myslet, jak jsou teď zničené, jak neví, co se děje, jak ztrácí pocit jistoty... Že jim beru tátu... Nic z toho není pravda. Ony jsou víc v klidu, než kdy dřív. Doma není žádné dusno. Žádný "klid před bouří".
Obě holky jsou hodně vnímavé a tak teď konečně cítí, že maminka stojí oběma nohama na zemi, ví co dělá a že ten pocit bezpečí jim vážně nikdo nevezme.
Ano, jsou chvilky, kdy na mě padne "strach", zda to opravdu vše zvládnu. Ale rychle ho zaženu, protože vím, že ano. Protože kdo se bojí, nesmí do lesa...
Tak děkuji všem, že respektujete mé rozhodnutí. Rady nečekám. :-)
Hlásím, že tvé rozhodnutí respektuji a podporuji...myšlenka, že bych ti měla radit mě velmi rozesmála:o)
OdpovědětVymazatPřemjšlim, že si dám v blogování zase pauzu (jenže, když já mám zrovna psací období).
Janinko, tak piš! Nenech se otrávit! Také moc ráda chodím číst tvé jasné, vtipné a výstižné příspěvky :-).
VymazatAž ve mě úplně hrklo, že končíš! :)Jsem ráda, že to tak není. A jsem moc ráda, že jsi žena pevné vůle a stojíš si pevně nohama na zemi! Jo a já ti radit taky nebudu :) ale moc ráda si přečtu tvoje psaní, pocity, myšlenky a názory...... L.
OdpovědětVymazatLuci, díky :-). Každá tvoje návštěva mě potěší!
VymazatJen já žiji sama se sebou a kdo nežije můj život, nemůže vědět, jak to mám. Jak to cítím a co prožívám... Gábi, svatá pravda, mluvíš mi z duše.........Kamila (Nelinka a Domča)
OdpovědětVymazatChodím sem koukat a číst ráda, je to pro mě hodně příjemný blog:-)... Mrzelo by mě, kdyby najednou nebyl...
OdpovědětVymazatA dilema, zda psát veřejně, či pod zámkem, či vůbec, to mám hodně často, ale zatím prostě zápisky dávám veřejně, i když prioritně je to zaznamenání zážitků, které si chci uchovat pro sebe a svou rodinu...
Gábi,radit Ti nebudu,i když mě prsty svrbí a musím si sednout na ruce :-).
OdpovědětVymazatRespektuji Tvé rozhodnutí.
A k blogování...teď mám v poslední době "jakoby stihomam" a nebaví mě psát.Kdykoliv si sednu ke komtu a říkám si napíšu jak se máme,vzpomenu si na tolik lidí,kteří náš blog čtou,ale ne se zájmem,ale proto aby se mohli Michalovi v práci smát,nebo se posmívat mě...
Gábi,omlouvám se,že jsem neomaleně neodpověděla na tvůj dotaz.Prosím piš a fotografuj dál.Strašně ráda sem chodím okukovat tvou práci a radost zároveň.
VymazatGábi moc ráda tě tu potkávám. Jseš pro mě nesmírně houževnatý, zdravě přímočarý člověk..moc si tě vážím. V tomhle duchu se odvíjí i pohled na tvou situaci doma. Mrzí mě, co se děje...a určitě nesoudím. Myslím na vás a přála bych vám, aby to vše byla jen cesta k lepším časům.
OdpovědětVymazatGábi,
OdpovědětVymazattaky mám moc ráda tvůj blog. Často jsi velmi inspirativní :)
Myslím, že každý, kdo píše blog, má občasné tendence k uzamčení.
A ty tvoje fotky jsou úžasné!
Blogovat, určitě. i já ten pocit znám. Kolikrát jsem s tím chtěla kvůli anonymům švihnout.
OdpovědětVymazatVás všechny, kdo si píšete blog obdivuju, já na to prostě nemám to " střevo ", ale třeba sem chodím moc ráda a nikdy bych si nedovolila radit nebo kritizovat, beru to tak, že mě někdo pouští do svého soukromí a já za to děkuju a držím palce, ať všechno vychází, tak jak má.
OdpovědětVymazatDobré ránko,
OdpovědětVymazatchodím sem na blog teprve chvíli, ale mám moc ráda ten klid, které odsud vyzařuje a nádherné fotky.
A radit nebudu, ani trošku, na to nemám žádné zkušenosti :-)
Já mám svůj blog jen krátce a vlastně čistě tvořící, ikdyž se tam vlastně taky objevuje spousta věcí ze života.
Gábi, myslím, že tobě nemůže nikdo radit. Máš to všechno krásně jasně srovnané a jdeš si za svým. To u tebe moc obdivuju! Na blog chodím moc ráda, moc se mi líbí tvé fotky. Držím vám všem palce. A moc ti přeju, aby určitá spokojenost a jistota, kterou z tebe cítím, tě neopustila!
OdpovědětVymazatDobrý den,
OdpovědětVymazatčtu blog už dlouho...obdivuju překrásné fotky...máte podobný způsob myšlení...jste pro mě inspirativní...je to těžké tenhle virtuální svět, je to tak,že zveřejňujete svůj život,myšlenky,pocity...čtení blogu mě někdy nakopne,někdy potěší,někdy uleví,někdy hodí do smutku.... ale myslím,že to se čtením a určitým prožíváním cizích životů přeháním...příliš mnoho času věnuji čtení a vlastní "žití" pak nestíhám jak bych chtěla...:( ..Nic jiného ale ve čtení blogu nehledám,jako potřebu někoho posuzovat apod. Přeju Vám krásné dny! P.S.
Děkuji za vaše komenty :-). Dnes už mi je zase o něco líp a usmívám se... Holt se to někdy sejde, někdo (třeba v dobré víře) napíše a neuvědomí si, co to se mnou udělá... A tak děkuji všem, co sem chodíte rádi a nic jiného za tím nehledáte :-).
OdpovědětVymazatAhoj Gábi,jak říká jedna moje moudrá kamarádka..nevyžádané rady jsou ty nejhorší.A z práce vím,že nejdůležitější pro děti jsou spokojení rodiče,ať už je to jako-li.Tak dělej jak myslíš a já se sem budu vždy ráda vracet...
OdpovědětVymazat... i já Gábi navštěvuji tvůj blog téměř pravidelně a někdy přesně cítím tvá slova... tvé fotky jsou nádherné a nejednou mě potěší... tvá slova mně dodávají sílu... Jen tak dál...díky :) Zuzka
OdpovědětVymazatProžívám zrovna skoro stejnou situaci, tak rozumím, jak moc těžké je to období. Někdy si připadám, že snad musím trpět maniodepresí - jsou chvíle, kdy prostě věřím, že všechno bude zase dobré, jenom teď nevím ještě kdy, nálada možná ne úplně zááááářná, ale na pohodu:-)....a z toho zase skoro zoufalstvím nemůžu vstát z postele:-(. Rad - co bych měla udělat a jak - těch jsem vyslechla skoro nepočítaně. Poslechnu si je vždycky, ale hlavu, ve které si dokážu věci srovnat, mám vlastní:-). Věřím, že to máš stejně.
OdpovědětVymazatAno, je to jako na houpačce... Jeden den lépe, druhý den takový stísněný pocit. Ale ne proto, že bych pochybovala, ale proto, že mi je líto, že to lidé okolo mě nemohou přijmout jako hotovou věc a uvědomit si, že to je záležitost mě a mého muže. A že pokud to bude někdo řešit, tak my dva...
Vymazat