26. května 2012

Kočičáci...


Od té doby, co se koťátka narodila se mě Kája každý den ptá, kdy už se na ně pojedeme podívat. Každému vypráví, že to šedé bude naše... Jsem v menšině - 3:1. Naštěstí má mé slovo zatím největší váhu. Nevím, zda odolám. Je tak krásné... Ale je mi také jasné, že další starost, která bude na mně...

PS: Neznám Minie šťastnější, než když vidí kočku :-).



25. května 2012

Školičková...

Páteční školička 2011/2012


Troufly jsme si je dnes vzít na hřiště. A když se teď ve školkách tak vehementně fotí... Vyfotila jsem si je taky :-). 

24. května 2012

"Co kafíčko? Dnes volno..."


H+K+N+K = ♥

Blikal na mě. Skype. Ha! Teta Aranelka! Hurá! Mám hodinu čas a uvidím tu krásu...

Jen tak ze slušnosti se ptám, zda mohu vzít i děti. To jsem ještě netušila, že vezmu rovnou 4! :-D. Ale díky Káje, která je teď za úžasnou chůvu, jsme si i to kafíčko vypily... A pár slov, než se Pepíček vrátil, prohodily :-).

"Naše" podlaha je líbivá i u Karásků a jejich bílá je prostě in. A bude i za pár let... Dávám palec nahoru! Líbí :-).

A dnes se musím pochválit a nejen sebe, ale i Kristýnku. Za její statečnost a ochotu spolupracovat s pani zubařkou. Opravovala jí zoubek. Držela, byla úžasná.

Pani zubařka je na druhém konci Prahy. V té části, kam jsem měla zavézt i Digi TV, které jsem nedávno zrušila. Můj manžel mi před týdnem nabídl, že to zařídí, že bych to těžko našla... A tak jsem to vzala jako výzvu. Najela na mapy a nastudovala cestu a Digi odevzdala :-). Je pravda, že najít halu nebylo snadné. Protože jaksi chybělo označení. A tak jsem jela "počuchu". A když už jsem si řekla, že bez zeptání se to neobejde, zastavila jsem před halou, kde bylo na papíru A4 malým písmem napsáno DIGI TV :-D. Odevzdáno!

Cesta zpátky byla také dobrodružná. Ač jsem si myslela, že vím, kam jedu, byla jsem někde, kde jsem nikdy nebyla :-D. Zezadu se dvojhlasně ozvalo: "Maminko a víš kde jsme?" Popravdě jsem odpověděla, že nevím, ale že chci jet tudy a moc se mi to tu líbí :-D. Projely jsme kolem rybníčku, vydaly se cestou z kopečka... A najednou jsme byly přesně tam, kde jsem si celou dobu myslela, že budu, když pojedu doleva :-D.

23. května 2012

Sny...

Zdál se mi sen. Zůstal ve mně divný pocit. Mám dojem, že jsem se z něj ani neprobrala a celý den tomu odpovídá... Řídím a ani nevím, že jedu. Mám "vypnuto". Potřebovala bych se probrat...

Myslela jsem, že mi pomůže vyrazit mezi lidi (když jsem udala děti) a udělat si něčím radost... Ale ani zmrzlina a sluníčko nezabralo...

Asi ze z toho budu muset vyspat...

Pár z focení...



22. května 2012

Skorodámská jízda...

Rychle smažit řízky, balit batoh, přemýšlet, co všechno bylo na tom papíru ve školce napsané??? Hotovo. Kája běží vyvenčit psa a já už poxté opakuji Kristýnce,  že se má jít oblékat, že jedeme. Na výlet ne, na ten pojede Kája až zítra, ale do kavárny za holkama! Teda za holkama (11 bab) a jedním chlapem! Naposledy tam byl v bříšku, teď už mu bude měsíc... Marně si lámu hlavu, kdy jsme se tam viděly naposledy. Kdy jsme si říkaly, že to budeme opakovat častěji :-).









Bylo to prima :-). Holky si to užily. Šimonek spinkal a my si hezky pokecaly :-). Tak zase příště!

PS: Čtyřlístky došly, asi mám vybráno... :-)

21. května 2012

Vědma...

Vyzvedla jsem holky po "SPA", čekáme, až nám otevřou tělocvičnu... Kouknu na Kiki a říkám: "Kiki, vy jste dnes měli k obědu brokolicovou polívku a těstoviny s omáčkou?" Kája vykulila oči a říká: "Mami, jak jsi to uhodla?!!!" To víte, ono se občas stačí podívat tomu našemu menšímu zlatíčku na tričko :-D

20. května 2012

Nedělní návrat...

Vrátily se holky, vrátil se i tatínek z Německa... Grilovalo se a já jsem ráda, že nemusím likvidovat potopu v koupelně já (a rozčilovat se) :-D.


Diduška a já :-)

19. května 2012

Šumava...









Neplánované akce bývají nejlepší. Dnešní výlet na Šumavu jsem si užila. Bylo tam krásně ticho... A tak v létě tam na víkend vyrazíme s dětma. Až budou růst houby... Těším se.

17. května 2012

Jsou přemnožený!

Nic jiného v tom být nemůže! Každé ráno, když jdu se psem a čekám, až si "přečte" vzkazy od kámošů, tam jsou. Koukaj na mě. A když si přidřepnu a chci je utrhnout, vidím další a další...

A tak jsem dnes utrhla dva, vracím se domů a potkám dva známé... Hezky se na mě usmívají... A tak jsem je darovala... Ať nesou štěstí... A o dva metry dál jsem si utrhla ten třetí pro sebe :-).