Nejlepší pani učitelka...

Dostala jsem od Jiříčka medaili s nápisem "Nejlepší pani učitelka". Po dvou letech jsem se s ním rozloučila. Od září ho čeká velká školka. Jako většinu našich kuřátek... Každé dítko mi určitým způsobem přirostlo k srdci. Dnes jsem na všechny koukala a říkala si, jakou stopu ve mne kdo z nich zanechal...

Koukala jsem taky na moji "spolunejlepšípaniučitelku" Lucku a cítila, jaké máme štěstí, že nás naše práce baví. Že my dvě jsme sehrané a doplňujeme se. Že se umíme podpořit i nakopnout a společně jsme dobrý tým...

Také jsem byla ráda za to klidné ráno, které se obešlo bez pláče a trucovitého chování. A ještě větší radost jsem měla ze včerejšího večera. Z pokecu a procházky... Zní do divně, ale já se procházela s vlastním manželem. Často opakoval, že nechápe, proč když nic "neudělal" ho nechci zpátky. Ale to je právě ono, on totiž právě dlouho "NIC NEDĚLAL". Moc hezky jsme o tom všem mluvili. Nevím, zda nás dva vůbec může někdo pochopit. Asi ne. Ale tak hlavní je, že my dva víme... Jsem ráda, že období "nekomunikace" teď snad zase na chvíli vystřídá období "komunikace". Moc to pro mne znamená.

G.+J.+L. ♥