a ta jejich bezprostřednost. Když se jim chce smát, tak se smějí, když mají vztek nebo bol, tak brečí a kopou nožičkama... A je jim úplně jedno, zda je u toho někdo vidí nebo slyší... Z pláče přecházejí do smíchu a ze smíchu do pláče... Sem tam se zamračí... Říkají, co mají na srdíčku... Radují se z maličkostí a umí tak nádherně dávat pusy!
Chci se od nich učit!
no...jestli začneš kopat nožičkama, tak nevím :oD..ale nechci zlehčovat a souhlasím ...co se to děje s dospělými, že tak příšerně lžou...ani se nezačervenaj ...by mě zajímalo
OdpovědětVymazat