Nečas...

Byl ten pravý čas, vyrazit s dětmi na chaloupku k Lucce. Vítal nás Nečas tak, jak jsme si ho pamatovaly z loňska. Pravda, změn pár bylo. Stavební úpravy v chaloupce a náš nový psí doprovod. Tentokrát tam měl Hurvínek místo Meganky Mininku...

Letí to, už to bude rok... Meganka zažila v Nečasu posledních pár krásných dní, než nám odešla. Vzpomínala jsem tam na ni. O to víc, když jsem viděla, jak stárne Hurvínek a začíná mít podobné stařecké problémy, jaké měla Megča.

Minie, ta byla opět nadmíru spokojená. Ani jsem o ní nevěděla. Děti tam měly parťáky a já Lucku. Nikomu nic nechybělo :-).

Společně se pekl koláč, šlo se na houby a v noci jsme dětem udělaly "bojovku". Skřítci jim v lese schovali poklad, za kterým musely dojít po svíčkách... Kája se mě držela jako klíště, nechtěla se pustit :-).

Druhý den toužily děti po dalším nočním dobrodružství. Tentokrát se šlo kolem chalupy... Emma s Viktorem neohroženě vyrazili s baterkou sami. Kája odmítla. Dala si až druhé kolo :-). Kiki spokojeně spala v postýlce. Nevydržela čekání na tmu.

Třetí den ráno nebyla Kája ve své kůži. Místo snídaně znovu usnula, a když se probudila, poblinkala se. Pak se to opakovalo ještě jednou, než se jí vrátila barva... Večer jsme se tedy raději zabalily a jely směr Praha.

Děkujeme Lucce, že jsme mohly zase strávit krásné chvíle u nich na chaloupce a budeme se těšit třeba zase příští rok...