DinoPark a tak...

Miluji akce, které jsou neplánované. Holky od rána nemelou o tom, kdy už půjdem a když jim pak řeknu, kam půjdem, jsou nadšené. A když se ptají kdy a já jim řeknu, že teď, tak jejich nadšení je ještě o moc větší :-).

Jen teda Kiki dnes zkoušela, co vydržím. Obě se šly oblékat (nějak to poslední dobou nechávám na nich, jen usměrňuji dle počasí). Vidím Kiki, jak si to šine s punčocháčema pro nůžky (ustřihává mi, potvůrka, všechny cedulky). Tak jsem jí zarazila, že punčocháče opravdu nepotřebuje. Tak jsem pak omdlívala, když jsem viděla, že má na nohou TROJE ponožky!!!

Podařilo se nám být v 10 hodin na Harfě. Původně jsem se rozhodla tam jet, abych zreklamovala Alešovi džíny. Má je půl roku, skoro je nenosí a už jsou trhlé ve švu. Bohužel jsem zjistila, že účtenka, kterou jsem našla, je od jiných kalhot :-(. Tu od těch jeho ne a ne najít. Prolezla jsem všechno a nic. Tak jsem poměřila jeho staré kalhoty, že mu koupím jiné, když jsou teď všude ty slevy.

Vybrala jsem mu jedny, takové normální, za půlku... Jdu platit... A peněženka DOMA! Takže smůla. Naštěstí má mamka krám kousek od Harfy, a tak jsem zase naložila děti a jely jsme k babičce, půjčit si peníze... A tak jsme mohly i do DinoParku.

DinoPark mě mile překvapil. Hlavně proto, že byly holky nadšené. I naše věčně ukňouraná Kája se usmívala a plnila jeden úkol za druhým... A Kiki, ta se nejdříve držela zpátky. Měla strach, aby jí dinosauři nesnědli :-). Stále se ubezpečovala, že nejsou živí... Moc tomu nevěřila, neboť se hýbali a vydávali zvuky. Ve 4D kině se na mě lepila jak žvýkačka :-D.

Odpoledne se mi podařilo narazit si záda. Venku hnusně, lilo jak z konve. Doma nebylo co jíst, tak jsem musela na nákup. Obě děti, že půjdou se mnou. Když jsme se vracely (v jedné ruce nákup a ve druhé Kikču), podjely mi na posledním schodě nohy (opravovali tam dlaždičky způsobem, že tam prskli nějakou zbylou klouzavou a já na ni šlápla). Bolest pekelná. Dávala jsem pozor, abych s sebou nestrhla ještě Kikču. Kája se hned strachovala, zda se mi nic nestalo. Jedna stará paní, co to viděla, tak se začala děsně rozčilovat, že bych měla jít na vedoucím a vynadat mu... No, v mém stavu jsem byla ráda, že jsem se došourala pomalu domů. Tam jsem padla na postel a volala sos manželovi, že večeře je na něm...

Snad už bude zítra líp.