V neděli proběhla v pokojíčku debordelizace. Rozhodla jsem se udělat tam místo. Přišla řada i na koně. Manžel jásal a následně se i hodně bavil :-D.
Fotku "Šemíka" jsem vystavila na FB. Chytlo se hned několik zájemců. Nejrychlejší byla Iva. Iva není z Prahy. A tak zde padla zásadní otázka, kdy pojede do HP? Mým přáním bylo, se věcí zbavit dřív, než se mi vrátí děti domů. Většinou to bývá tak, že i když na věc rok nesáhnou, když ji chci prodat, nutně ji potřebují...
Iva má s HP přeci jen něco společného, a tak její instrukce k předání koně zněla: "Tak jsem to vymyslela. Pokud dojdeš na kliniku 8-12 13- 15,půjdeš do prvního patra, najdeš doktora Koukala ( fakt se tak jmenuje), tak ten ti dá peníze a koně si od tebe vezme. Je tam tenhle týden v úterý a ve čtvrtek.Ve středu a v pátek jede za mnou do SM."
Výborně! Zajásala jsem. Úterý se mi hodilo. Měla jsem čas i koně pořádně "vykartáčovat" :-D. Nicméně jsem tím nejvíc pobavila manžela. Ptal se, kdy kůň z obýváku zmizí (nejsou tu děti, tak hračky tahám do pokoje já). Suše jsem mu oznámila, že zítra. Že ho beru na oční kliniku k panu doktoru Koukalovi... Následoval výbuch smíchu. Prý mě bude jezdit navštěvovat do Bohnic, až mě zavřou :-D.
A tak jsem se dnes vystrojila, čapla koně a jela za panem doktorem. První patro jsem našla snadno. Čekárnu plnou lidí také. Všichni měli nějaký problém s očima, jen já držela houpacího koně :-D. Obešla jsem všechny dveře s nadějí, že bude někde nápis: "Oční oddělení, MUDr. Koukal" a já jen zaťukám, předám koně a půjdu. Nicméně žádné takové dveře jsem nenašla. Jen AMBULANCI, kam měli namířeno všichni. Když vyšla sestra se známou hláškou "Další...", vetřela jsem se s dotazem, kde najdu pana doktora Koukala. Odpověď zněla: "Doktor Koukal, ano, ten tu je." Já: "A můžete mi ho, prosím, zavolat?" Sestra: "A vaše jméno?" V ten moment mi blesklo hlavou, že mé jméno mu asi nic říkat nebude... Já: "KŮŇ". :-D
Pobavila jsem s tím celou čekárnu. A hlavně i sama sebe :-D. Celá situace mi přišla nadmíru směšná. Ještě jsem si vzpomněla na chytré rady manžela: "Řekni, že ten kůň blbě vidí..." :-))) Pan doktor si mě s vážnou tváří odvedl do ordinace (seděl mu tam v rohu jeden pacient). Cestou říká: "Aha, to je ten kůň do SM, že?" Já: "Ano". Pan doktor: "A jak se jmenuje?" Já: "Šemík" (zblbá z toho včerejšího Vyšehradu). Pan doktor: "A co vám za něj dám?" Řekla jsem částku a upozornila pana doktora, že se mu občas dělá v autě špatně, aby mu dal případně igelitový pytlík :-D. Pacient se náramně bavil. Ale je to dobrý, akce proběhla rychle, s úsměvem a když Šemík nepobleje panu doktorovi auto, jistě bude i v pořádku předán nové majitelce :-D.
Tak šťastnou cestu, Šemíku! A ať děláš dál radost...
Taky nám tu jeden "Šemík" zabírá místo. Že bych nabídla Ivě kámoše ? :-)
OdpovědětVymazatTak Gabro, za tenhle příběh díky!!! Takhle jsem se nezasmála už dlouho, i manžel se přišel odvedle podívat, co mě tak pobavilo :-)))
OdpovědětVymazatDěvčata, směju se i já už druhý den. Zítra, na mém blogu, se dozvíte, jak Šemík přežil cestu.
OdpovědětVymazatAli kamaráda nechci, proč se dozvíš taky zítra.
:)))) nemám slov, jsi mě vážně pobavila :))
OdpovědětVymazatJméno? Kůň :DDD
Gábi,sedím tu a řehním se na celé kolo.
OdpovědětVymazatDíky za pobavení.
Já bych chtěl být v té čekárně.
OdpovědětVymazatChachacha, hihihihi, íhahá! :))))
OdpovědětVymazatvýborná akce :D
OdpovědětVymazatDobré:-)))jen doufám,že se taky zasměj Kiki a Kája...drží palce,aby bez Šemíka přežily:-)
OdpovědětVymazatííhaha, to nemá chybu!! :-))
OdpovědětVymazatTeda to je paráda, jsem se dlouho nezasmála. :-D
OdpovědětVymazatJinak koníka já si teda ponechám dlouho, teda dítě, jezdí na něm v kleče, doufám, že ji bude bavit, až i povyroste. :-)