21. listopadu 2011

Největší odměna...

V sobotu jsem fotila Jiříčka s rodinou. Jiříka znám už dlouho, chodí k nám do školičky. Jeho maminka mě nedávno oslovila, zda bych je nevyfotila... Ráda jsem souhlasila. Říkala také, že z toho má krapet obavy, neboť má s jedním profi fotografem špatné zkušenosti...

Na focení se připravovali dlouho, nakoupili kostýmy, oblečení... A v sobotu dorazili.

Focení šlo jako po másle. I malá Adélka (5 měsíců) nádherně spolupracovala a o Jiříkovi ani nemluvím. Měla jsem z toho sama dobrý pocit a na fotkách to bylo znát.

Dnes přišla do školičky s poděkováním. Napsala mi dopis, kde popsala své pocity, které z fotek má a kolik radosti a štěstí jim to přineslo...

Moc mě to zahřálo u srdíčka. Jak málo stačí, aby udělal člověk druhému radost... Dopis si schovám a až budu zase někdy pochybovat o tom, co dělám, přečtu si ho!


28/365 Co mě dnes potěšilo:
- poděkování od Moniky...

5 komentářů:

  1. není nad upřímnou zpětnou vazbu :)

    OdpovědětVymazat
  2. Gabčo, tak to je úžasný! To věřím, že jsi potěšená!!!
    Já mám radost s tebou! Fakt! Ani to neumím popsat. :oD

    OdpovědětVymazat
  3. Poděkovat, ocenit druhého, kolikrát nám to přijde jako samozřejmost a kolikrát nás to ani nenapadne...neuvědomíme si, že je to důležité a potřebné? přitom nás to vlastně nic nestojí, jen..udělat si chvilku čas. Díky za tenhle blog (budu se snažit víc oceňovat :-). a mám radost také. Vím, jak to potěší, když někdo ocení to, co dělám...zvláš´t když to vypadá, že ostatní snad ani nevidí, jaké úsilí a jaká práce se za tím vším skrývá...

    OdpovědětVymazat
  4. Souhlasím s Kopretinou...ocenění je často to nejdůležitější. Mám radost, že ty máš radost.

    OdpovědětVymazat
  5. Užij si to ! ZAsloužíš si to.

    OdpovědětVymazat