Zítra to vypukne. Snad jsem na nic nezapomněla. Tentokrát jsem nestihla mít ani trému, jak každý den nevím, co dřív :-).
Mám radost, že mám kolem sebe schopné lidi. Že když se jim zadá úkol, vím, že to bude na 100% hotové. A vždy překvapí tím, že to je ještě lepší, než jsem čekala... Vážím si jich za to. Oceňuji jejich práci a děkuji!
Najdou se i tací, kteří víc mluví, než konají a ještě mám pocit, že kdybych si jejich práci udělala sama, bude to lepší... Ale rovnováha prostě musí být :-).
Tak snad zítra vše klapne, jak má! A děti si to užijou...
32/365 Co mě dnes potěšilo:
- pohled na připravený Špejchar...
- odvedená práce týmu...
- teta Aranelka, která mi ochotně pohlídala děti (jj, musíme si pomáhat :-)).
Žádné komentáře:
Okomentovat