Na focení se připravovali dlouho, nakoupili kostýmy, oblečení... A v sobotu dorazili.
Focení šlo jako po másle. I malá Adélka (5 měsíců) nádherně spolupracovala a o Jiříkovi ani nemluvím. Měla jsem z toho sama dobrý pocit a na fotkách to bylo znát.
Dnes přišla do školičky s poděkováním. Napsala mi dopis, kde popsala své pocity, které z fotek má a kolik radosti a štěstí jim to přineslo...
Moc mě to zahřálo u srdíčka. Jak málo stačí, aby udělal člověk druhému radost... Dopis si schovám a až budu zase někdy pochybovat o tom, co dělám, přečtu si ho!
28/365 Co mě dnes potěšilo:
- poděkování od Moniky...
není nad upřímnou zpětnou vazbu :)
OdpovědětVymazatGabčo, tak to je úžasný! To věřím, že jsi potěšená!!!
OdpovědětVymazatJá mám radost s tebou! Fakt! Ani to neumím popsat. :oD
Poděkovat, ocenit druhého, kolikrát nám to přijde jako samozřejmost a kolikrát nás to ani nenapadne...neuvědomíme si, že je to důležité a potřebné? přitom nás to vlastně nic nestojí, jen..udělat si chvilku čas. Díky za tenhle blog (budu se snažit víc oceňovat :-). a mám radost také. Vím, jak to potěší, když někdo ocení to, co dělám...zvláš´t když to vypadá, že ostatní snad ani nevidí, jaké úsilí a jaká práce se za tím vším skrývá...
OdpovědětVymazatSouhlasím s Kopretinou...ocenění je často to nejdůležitější. Mám radost, že ty máš radost.
OdpovědětVymazatUžij si to ! ZAsloužíš si to.
OdpovědětVymazat