Úterý...

Dnes jsem si myšlenkami přivolávala lidi...

Jela jsem ze školky a zahlédla člověka, který byl podobný mému spolužáku ze základky. A tak jsem na něj myslela a koho nevidím na autobusové zastávce??? Ano, Ondru, kterého jsem asi dva roky nepotkala :-).

Pak jsem byla v MUMu. Najednou se vynořil v kanceláři soused. Člověk, který je stejně starý jako já a má už dlouho problémy s alkoholem. On je celkově takový průserář. Dítě má stejně staré jako je Kája a když byly holky malé, kamarádila jsem se s jeho přítelkyní. Udělala holka dobře, že se zavčas odstěhovala. No a ono 11 dopoledne a on v MUMu, táhlo to zněj, že prosí, zda si může nechat na chvíli telefon v nabíječce. Pomalu brečel, že je hodnej člověk, že má jen problémy s alkoholem. Tak jsem mu dala mobil na nabíječku a vyprovodila ho ven s tím, že by se měl vzpamatovat, že tíhle způsobem se problémy neřeší a že by s tím měl vážně něco dělat! Ať si za hodinu přijde pro telefon... Uběhla půl hodina a on tam zase stál ve dveřích s tím jeho "psím" výrazem. Rychle jsem mu dala telefon a vyprovodila ho ven. Slíbil mi, že jde volat tátovi a nechá se někam odvézt a začne se léčit. Dal mi na to ruku...

Myslela jsem si o tom své... Ale když jsem jela pro holky, viděla jsem ho, jak ho táta vedl domů. Nedalo mi to a měla jsem ho v hlavě. Stále přemýšlela nad tím, co ty lidi vede k tomu, aby se takhle ničili. Je mu 30 a je to troska. Nedávno tu byla kvůli němu i kriminálka, takže šou pro celé sídliště...

A když jsme šly s holkama na hřiště, narazila jsem na jeho tátu. Nedalo mi to a zeptala jsem se ho na Aleše. Vypadal také dost zničeně a mluvil něco o tom, že teď doma spí a že to není tak jednoduché... Řekla jsem mu, co dnes dopoledne bylo a že by to neměli nechat být. Problém je, že on jejich Alešek nikdy za nic nemohl, omlouvali ho, zastávali se ho... A teď to mají :-(. Smutno mi je z toho, ale vím, že můj problém to není. Udělala jsem dnes maximum, co jsem mohla.

Aleše jsem tímto uzavřela a šla s holkama na to hřiště. Měla jsem plnou hlavu burzy a dobrovolníků. Každý rok to je stejné - pomáhají vždy ti samí a ostatní si jedou na víkend pryč. Chápu, nikoho nemůžeme nutit, ale občas to zamrzí. Každý to má holt nastavené jinak. No a tak jsem přemýšlela nad jednou maminkou, která se nám vždy sama nabízí a mě napadlo, že by mohla zůstat i na prodej a moc by nám tam pomohla. Zvažovala jsem, zda jí volat... A kdo myslíte, že byl na tom hřišti??? :-) Ano, přijde a pomůže!