29. července 2011

Ticho léčí...

Bylo mi tam vážně dobře. Úplně nejlíp, když holky usnuly. To ticho, ta samota...

Fascinovaly mě kobylky, jak si dávaly pozor, aby nešláply na Minie. Stále věděly, kde je. A ona se jim tak ráda procházela pod nohama...

Minie, ta si to tam také moc užívala. Ona je takový cestovní pejsek. Přizpůsobí se každé situaci, každému novému místu. Hlavně že se má ke komu v noci přitulit. Oblíbila si tetu Denisu a sledovala s ní večer TV :-).

A holky, ty jezdily na Šmudlovi. Žádný strach. Pohoda. Já jsem také v klidu, vím, že děda ví, co dělá a zná své koně... Dokonce i já si zajezdila. Kačka mi půjčila helmu a přenechala koně. Děda v klidu seděl u ohýnku a sledoval, co bude. Rozjela jsem se. Jelo se krokem. Po jednom kolečku jsem si v hlavě říkala, zda si ještě pamatuji, jak se ten kůň zastavuje a zda mne poslechne :-). Fungovalo to! Dokonce jsem zkusila i couvat... Byl to hezký pocit.

2 komentáře:

  1. Ty fotky s Minie jsou krásný...a líbí se mi ten kůň s punčoškama...

    OdpovědětVymazat