Plesy se blíží...

a díky tomu nevím, kde mi hlava stojí... Ale už se těším, jak si to užijeme...

♥

Sedí mi tu na klíně. Prohlíží si fotoknížky. Občas se mě na něco zeptá, usměje se a dá mi pusu... Láska. Moje. Největší...

Proflákaný den...

Jsme doma, nejsem na to zvyklá. Ale byl alespoň čas dodělat fotky, uvařit oběd, něco vyprat a vyžehlit... Kája toužila péct bábovku, tak jsme vyndaly novou formu ve tvaru ♥. Kiki usnula už asi v 6 hodin a stále spí... Doufám, že jí to vydrží do rána a nebude tady za chvíli strašit...

Kája kašle, opět jí vylítla odpoledne horečka. To jsem si myslela, že už bude klid... Tak uvidím, zda zítra pofrčíme k doktorce nebo to zvládneme bez ní...

Odpočinek...

Často jsem kroutila hlavou nad tím, že ta moje mamka vůbec neumí odpočívat... Ale včera mi došlo, že to mám stejně... Fotky, kancelář, fotky... A neděle je pryč... Spát jsem šla vlastně už v pondělí...

To byl hukot...

Původně jsem měla v plánu Karneval v Drahelčicích. Místo toho jsem doma a mám tu hromadu práce s fotkama. Jsem utahaná jako kotě, ale dříme ve mně dobrý pocit z vykonané práce a z toho, že byli všichni moc spokojení (a to ještě neviděli výsledek :-)).

On když člověk dělá něco s nadšením a má to rád, tak je to pak znát :-).

A tak teď hurá na mazání!!!

Pro samou práci jsem zapomněla na ocenění, které jsem dostala od Aranelky. Moc za něj děkuji ♥.

PS: A ještě jsem moc chtěla pochválit Mišáka od Mišky. Krásně nám v MUMu předělal kancelář... Díky! Můžu ho jen a jen doporučit.

Musíme si pomáhat :-)

Mám službu, hlídám marody :-). Vůbec nevypadají, že by jim něco bylo. Hrají si na piráty. Minie se může zbláznit. Chrání holky a kouše Vendu do nohavic. To vám je blázinec :-D.

Mám doma maroda...

V noci se Kája probudila, že jí je vedro, pálila jak kamínka. Stěžovala si na bříško. Ráno klid, ale pak šla zase horečka nahoru. Chovala se na klíně jako mimi a nic jiného nechtěla... Teď jí opět pookřálo. Holt ty její virózy :-(... A jakou jsem měla radost, že už dlouho nic holky neměly...

Tak snad bude brzy lépe.

Na co se těším...

Každý den se těším, až si večer půjdu lehnout, zavřu oči a nechám si rychle něco zdát :-)... Dnes jsem konečně dodělala všechny fotky. A v sobotu repete...

Těším se také na dnešní návštěvu. Manžel je zase někde pryč. Poslední dobou se spíš míjíme... A tak jsem si pozvala návštěvu :-). Dámská jízda je také fajn...

A těším se i na zítřek...

"Vezmeš si mě?"

Holky chodí na keramiku. V jejich skupině jsou 4 děti. Kája, Kiki, Maty a Nikolas. Už na první hodině jsem si všimla, že je Maty velice šikovný a vtipný chlapec. Miluje Harryho Pottera a má neuvěřitelné hlášky.

Ani nevím, jak přišla řeč na svatbu, ale vypadla z něj dnes kouzelná věta: "Kájo, vezmeš si mě? Jestli jo, tak já ti budu sloužit!" A pak dodal: "A mám už sto tisíc!" Pak se zamyslel a opravil sumu na Kč 400,--, ale rodiče mu prý z banky brzy vyberou stovku :-D. Bavila jsem se...

Pak pro něj přišla babička a platila kurzovné. Tak jsem jí řekla, že budeme asi příbuzné, že dnes Maty navrhl Káje sňatek a že jí bude sloužit. Babička se smála. Říkala, že on je takový "úslužný", ale prý mu nic neříká úklid. Tak to jsem se smála zase já a představila jsem si doma ten jejich společný "bordel" :-D.

Pusa se jim celou hodinu nezastavila. Bavili nás. Vzájemně si pomáhali. Maty udělal Káje mašli pro zajíce :-). Kája zářila a když odešel, tak pronesla, že je hrozně ukecanej a chytrej... Hmmm, to že jí bude imponovat inteligence, to jsem nečekala :-D.

Chvátám, chvátám...

Asi se budu zase opakovat, ale dělám na fotkách... Mezi tím školka, práce, kroužky... A za chvíli běžím na "schůzi" :-).

Dochází mi síly...

A to jsem byla ráno tak plná elánu... Odpoledne dětská oslava, kde jsem malovala na obličej, večer PC, který stávkoval a vědomí, že mám ve frontě neupravené fotky... A zítra už je pracovní týden...

Je pravda, že jsem toho dnes hodně zvládla, ale to mě netěší tolik, jako mě děsí vidina toho, co ještě vše nemám hotové :-(...

A tak mě alespoň dnes opět u srdíčka zahřálo nadšení, když jsem poslala další hotový odkaz na fotky...

Postýlka volá... Dobrou noc...

A zase focení :-)

Foto včerejší, ale nic jiného než fotky jsem dnes nedělala :-)...

Focení...

Páteční odpoledne bylo ve znamení focení. Viděla jsem se s Aničkou, sestrou mé tety, po hodně letech. Má úžasného čtyřměsíčního Matýska. Byla radost ho fotit :-)...

Kamínky...

Miluji kamínky. Začínám se v nich orientovat a vím, jaký na co je. Nechávám, aby si mne kamínek vybral sám. "Skočil mi do ruky" nebo "padl do oka"... A většinou to je vždy ten, který potřebuji...

Když můžu, ráda kamínky daruji. A sleduji, zda působí tak, jak mají. Většinou to funguje a já mám radost.

Včera mi přišel poštou Labradorit a Boji stone (dvojčata - žijící kameny) od tety Katky z Německa. Moc děkuji za dárek! Právě jsem si Labradorit nasadila. Nesnese se s jinými kamínky, a tak jsem je na chvíli odložila.

Moje "dvojčátka"

Ráda se starám o své kamínky. Čistím je, nabíjím... Mám ty, se kterými ráda spím a přináší mi krásné sny :-). Pak mám ty, které nosím přes den. Jak je nemám, cítím se nesvá. Chybí mi.

Můj nejoblíbenější, ten, který na sebe sám upozornil, když jsem v krámku platila, je Angelit. Zaujal mě svou bleděmodrou barvou. Takovou krásně čistou. Byl hlaďoučký a jednobarevný. Když jsem ho začala nosit, vybarvila se na něm nádherná bílá "křídla"...

Angelit

A máte i vy nějaký svůj oblíbený kamínek? :-)

Těžká rána opilcova...

Kdyby to tu u nás někdo viděl... Něco jako "výbuch". A mě tak bolí hlava, že zvedání těch podivných předmětů, co se povalují téměř všude, ve mně vyvolává vztek. Jenže už nemám sílu zařvat, aby si to ty dvě cácory nanosily zpět do pokoje. Na sebe také nemá smysl řvát, protože bych se asi sama poslala někam :-D...

A tak trpím. Po kouskách vždy něco málo vykonám. Pak si sednu a dělám, že něco dělám, ale přitom se jen tak flákám.

Soused do toho vrtá. Miluju zvuk vrtačky, když mě třeští hlava!

A vidina toho, že se nám vrátí domů tatínek ze služební cesty a jeho první slova budou: "No dámy, tady je zase bordel!", mě opravdu netěší...

A tak hudruju, vyhrožuju, že co bude na zemi, tak poletí do koše... Kdyby holky věděly, že koš je plný a já jsem líná s ním jít, takže se do něj už nic nevejde...

PS: Ale jinak to včera bylo moc, moc, moc fajn :-D.

Valentýn...

František se zamiloval. Zamiloval se do Kristýnky. V kadeřnictví. Všiml si ji hned, co vešla a pronesl: "Jé, to je krásná holčička, můžu si s ní hrát?" Kiki čula zájem. Zájem od pěkného kluka. Hodila výraz stydlivé holčičky a lepila se na maminku. Oči klopila. Po očku sledovala Františka a vůbec mu to neusnadňovala...

Františka tam hlídala pohledná slečna (nejspíš sestra). Sama byla z Kiki celé paf a obdivovala její blonďaté vlásky. Fratišek prosil, ať se "holčičky" zeptá, zda by si s ním chtěla hrát. Odpověď zněla, že on musí sám... A tak tam byli dva, co se stydí.

Byla jsem na řadě, šla si mýt vlasy. Kiki jako ocásek za mnou. František chodil nakukovat a čekal, než bude jeho maminka ostříhaná. Když bylo hotovo, začal plakat, že domů nechce, že tam chce být...

Třeba si na tu hezkou blonďatou holčičku ještě někdy vzpomene :-).

PS: I my odcházely s pláčem. Neplakala Kiki kvůli Františkovi, ale Kája kvůli ofině... Ale to už je jiná story :-D.

Lívanečky...

Tak takhle krmím já Mišelína :-D... A to se pak nemůžu divit, že špíčky naskakují jedna radost. Na váhu ani nestoupám. Mám se ráda a nechci si dělat vrásku na čele :-D.

Ale naštěstí jsem tu měla 5 hladových krků, kteří mi rychle s konzumací pomohly. Padalo to do nich... Kdo zaváhal, měl smůlu :-).

Zlatá Vendulka. Mohla jsem si i dvě hodinky zdřímnout, než mě přišla "něžně" budit ta moje malá princezna... S velkou princeznou jsem zajela na kožní ukázat bradavici. Má ji na chodidle a dlouho zatloukala, abych jí s tím nic nedělala... Tak "lakujeme" a za 6 týdnů na kontrolu.

Valentýnská neděle...

Takových nedělních rán by to chtělo víc... Spala jsem jak Růženka skoro do 9 hodin. Vyvenčila hafíky (babička Vierka si lyžuje v Alpách, tak se staráme o Benjieho) a jela pro něco dobrého k snídani...

A. nám jede v úterý na služební cestu do Brna, a tak jsem se rozhodla, že udělám Aleškovi překvapení dnes...

Není u nás zvykem takhle společně snídat. O to to bylo dnes hezčí :-). Byli tu sice dva malí narušitelé, ale nenechali jsme se rušit...

Pak jsme si tu pouštěli písničky z Youtube a bylo nám fajn...

Na bruslích...

Dnes jsme vytáhly na led i tatínka. Kiki chtěla, aby ji naučil bruslit, Kája, aby obdivoval, jak jí to jde... Jenže nejdřív ji tlačila brusle, pak jsme ji dostatečně nevěnovali pozornost... Potom spadla a opřela se čelem o tu zmrzlou vodu... To byla náladička :-D. Ale domů nechtěla...

A Kiki, ta to měla zase celé na háku :-D...

Fotím, fotíš, fotíme...

Vždycky když fotím, nemůžu se dočkat, až se to vše stáhne, promaže a já uvidím těch pár vybraných kousků, které stojí za to... Těším se na to, až je pošlu těm, kdo se svěřili do mých rukou a nechali se zvěčnit. Těším se na to, že mi napíšou, že se líbí sami sobě...

Bublinové...

Dnes máme hlídací den. Jsem ráda, že můžu Rádě částečně vrátit ty roky hlídání, kdy já trénovala a ona hlídala Kiki... Teď se nám role obrátily :-).

U lesa...

U lesa jsou rybníky, kde se bruslí. Letos jsem se už začínala bát, že brusle, které jsem holkám pořídila, nám k ničemu nebudou...

Loni bylo bruslení rychlé. Kája si nazula brusle, udělala dva "kroky" a že si je jde sundat... Letos jsem si od toho raději nic neslibovala. Hned po školce jsme jely k lesu. Kája si to užívala. Zkoušela všechny možné otočky a byla na sebe náležitě pyšná. Ani moc nepadala. Možná k tomu dopomohlo i její "oblečení". Dávala si pozor, aby to nebolelo :-). Když je tatar a nechce uznat, že v oteplovákách by jí bylo líp, ať si mrzne...

Kikča, ta se víc válela na zemi, než bruslila. Ale užívala si to stejně :-).

Michal David...

Dnes večer, v Lucerně, s mojí maminkou...

Škoda jen, že nemůže jít Lucinka, která si to všechno vymyslela a zorganizovala. Lístky koupila (nadělily jsme si je pod stromeček) a teď je marod :-(.

PS: Měla jsem radost, že si to mamča tak užívala. Když vystoupili její oblíbení Ricchi e Poveri, byla nadšená. Jen kdyby "zvukaři" lépe ovládali svou práci :-(. Ostuda... Zlaté Barování!!!

Mini Minie...

G: "To je neuvěřitelný, Minie bude brzy rok!"
A: "To je opravdu neuvěřitelný, že u nás takovou dobu přežila!!!" :-D

:-(

Jeden den je sluníčkový, druhý den je mračoun...

Člověk, který tu 30let nebyl chce vše během chvilky dohánět. Spěchá. Brzdím. Občas mám chuť to i zastavit úplně. Má pocit, že mi něco dluží a že mi ublížil. Nechápe, že to tak není. Že udělal to nejlepší, co mohl. Stále mu to opakuji, ale asi neslyší. Nechce slyšet... Nemažu se s ním. Nastavila jsem hranice. Termíny, kdy jsem ochotná, pokud splní určité podmínky, přes které vlak nejede. Nejsem naivní. To už dávno ne. Chtěla jsem ho vidět, slyšet, ale ne, aby mi zasahoval do života. Na to právo nemá. Ne teď. Ani potom. Já si budu svůj život řídit sama. Jsem dospělá. Občas mám pocit, že právě teď objevil, že má dceru. Jsem teď smyslem jeho života. Prý sluníčko, pro které má smysl žít... Ano, klidně budu smyslem jeho života, ale dělat to musí hlavně pro sebe. Ne pro mne. A to že alkohol ho ničí, to mu musí také dojít samo. Já tu nejsem od toho, abych ho zachraňovala...

Je to pro mne cizí člověk. Necítím k němu nic víc, než k sousedovi u nás v baráku. Drsné? Ne, realita... Nepotřebovala jsem ho do teď, tak proč bych teď měla začít "poslouchat"??? Jak mě točí, jak to má nastavené!!! Ženské jsou něco míň než chlapi? Proč? Za co si mám toho člověka vážit??? Přesvědčí mě o tom, že mi vztah s ním k něčemu bude? Že mi něco přinese? Co on může dát mým dětem? A vůbec tím nemyslím hmotné statky. O ty tady vůbec nejde...

Je to na něm. Má šanci. Ještě stále jsem ty dveře nezavřela úplně...

:-)

Dnešní den je takový sluníčkový...

Včera jsem si všimla, že už je v prodeji kniha, na kterou už nějakou dobu čekám. Rozhodla jsem se, že si pro ni na otočku zajedu na Václavák a u té příležitosti koupím Káje nové punčocháče. Ona je totiž poslední dobou expert na díry. Co se punčocháčů, kalhot a legín týče, vždy se během chvilky nějaká ta díra vyklube. Babička zašívá, co jí síly stačí, ale nějaké kousky už prostě nemá smysl opravovat.

Vzpomněla jsem si na to, jak před lety, když byla Terka (sestřenice) ve věku, co je teď Kája, neměla babička také nic jiného na práci, než jí opravovat děravé tepláky... Nechápala jsem, jak si na nich může ty díry tak rychle a snadno udělat. Stejně tak nechápu, že to teď jde Káje tak snadno :-D. Vidí v tom někdo nějakou souvislost??? Ráda bych to pochopila, proč se to děje a proč to je v rodině :-D.

No a tak jsem se o tom zmínila ráno u snídaně Alešovi. Že pojedu na otočku tam a hned zpátky. Můj muž nechápe, co mám na jízdě MHD, a tak, že prý se s holkama přidá... No, původně jsem si pod tím představila úžasný hodinový relax s knihou v ruce, ale když zatoužili jet všichni se mnou, byla jsem pro :-). A ono to bylo nakonec moc fajn...

Potkávali jsme usměvavé lidi. Dokonce nás pouštěli sednout a to už holky nejsou tak malé a Alešova invalidita není tak poznat :-). Bavilo mě sedět a pozorovat, jaké máme hezké holky a že Kája je kopie tatínka a že Kiki, kdyby byla tmavší, tak je zase celá já :-))). Knížku jsem objevila (jeden kus tam na mě čekal), vedle jsme koupili Káje patery punčocháče (raději větší velikost) a Kiki, aby nebyla smutná, tak si vybrala ponožky... A mohli jsme jet "krtkem" zase zpátky (v ceně jedné sms) :-).

Doma už na nás čekala babička Vierka, kterou jsme pozvali na svíčkovou, a pak nebyli doma :-D. Druhá babička se staví snad zítra (doufám, že ještě něco zbyde).

Jo a jako bonus dnešního dne, volal Alešovi kamarád, zda nevezme holky a nepojedou na zvířátka... A tak mám celé odpoledne pro sebe!!! ♥

A já se to naučím!

1)naučím se fotit
2)naučím se fotit v Rawu
3)a pak se taky naučím ta kouzla ve Photoshopu :-)
4)a přestanu depkovat!!!

Zima, zima, zima...

Linda se dnes vdávala... Byl takový mráz, že ani ven se nešlo.

Snažila jsem se zachránit korelu, která někomu ulétla, ale bez šance :-(. Bylo mi jí líto. Ale jak řekla Kiki: "Necháme jí, ať si dělá co chce, viď mami?" Když nechtěla pomoc, nezmohly jsme nic.