František se zamiloval. Zamiloval se do Kristýnky. V kadeřnictví. Všiml si ji hned, co vešla a pronesl: "Jé, to je krásná holčička, můžu si s ní hrát?" Kiki čula zájem. Zájem od pěkného kluka. Hodila výraz stydlivé holčičky a lepila se na maminku. Oči klopila. Po očku sledovala Františka a vůbec mu to neusnadňovala...
Františka tam hlídala pohledná slečna (nejspíš sestra). Sama byla z Kiki celé paf a obdivovala její blonďaté vlásky. Fratišek prosil, ať se "holčičky" zeptá, zda by si s ním chtěla hrát. Odpověď zněla, že on musí sám... A tak tam byli dva, co se stydí.
Byla jsem na řadě, šla si mýt vlasy. Kiki jako ocásek za mnou. František chodil nakukovat a čekal, než bude jeho maminka ostříhaná. Když bylo hotovo, začal plakat, že domů nechce, že tam chce být...
Třeba si na tu hezkou blonďatou holčičku ještě někdy vzpomene :-).
PS: I my odcházely s pláčem. Neplakala Kiki kvůli Františkovi, ale Kája kvůli ofině... Ale to už je jiná story :-D.
Krásně napsáno i zachyceno
OdpovědětVymazat