Nedělní nicnedělání...

Tento víkend jsem měla volný, a tak jsme ho trávili všichni společně. Kája vymyslela, že pojedeme po obědě na Harfu, kde si můžu dát s Alešem kávu a ona s Kiki si pohrajou na hřišti. No, kávu jsme si dali, jen to hřiště je moc nezaujalo, a tak jsme se šli projít do parku. Vzpomínali jsme na Meganku, neboť právě v tomto parku jsme jí venčívali, když byla u mamky na krámě...

V parku ve Vysočanech...

Pak jsme s Alešem řešili Káju. Začíná se projevovat ta její svéhlavost a to, jak je hned se vším hotová. To, že je šikovná, o tom žádná, ale chybí jí soustředění a pečlivost. Bojujeme spolu při úkolech. Přiznávám, že větší trpělivost s ní má tatínek. Já se snažím, opravdu  ano, ale když vidím, že dělá naschvál pravý opak toho, co po ní chci... Je často sama proti sobě, jen aby bylo po jejím...

 

Ráda bych, aby pochopila, že domácí úkoly nejsou za trest. Že když nebude trénovat, nebude nic umět. A že bez toho, aby se soustředila na to, co má dělat, to nepůjde...

 

Slyšívala od lidí, ať se na školu netěší, že bude muset dělat úkoly... A že se školou končí zábava a ať je ráda že je ještě ve školce (to bylo před rokem)... A tak nějak si to vzala za své. A já se teď snažím, aby k tomu změnila postoj...

 

Ještě že jí nikdo neříkal, že když se bude špatně učit, může propadnout do školky...

 

Doma jsme si stanovili pravidla a vyvěsili si je na ledničku. Dodržovat je budeme všichni. I tatínek, když k nám přijde na návštěvu nebo když holky budou u něj. Jsem ráda, že nám funguje komunikace a spolupráce. Zvláště teď, když jsem byla tak bezradná a nevěděla, jak na ní... Je fajn slyšet, že to nedělám špatně, i když jsem si tak minulý týden připadala...

 

Hlavní je se nevzdávat! :-)