Prvňáček...

Holky nemohly dospat. Probudily se před zazvoněním budíku. To já bych klidně spala... :-)

Věci na sebe si připravily už večer. Ještě že tak. Myslím, že bych neměla ráno nervy s Kájou řešit, co jí k čemu ladí nebo neladí a že vypadá jak semafor... Ano, ona prostě nechce hrát všema barvama... A ta červená taška jí nejde k těm punčocháčům... Ááááá... Ještě že tu byl tatínek a přípravu s nima dotáhl do konce on. Díky mu za to :-).

Ráno jsem byla za brzdu já. Děti připravené, Aleš před barákem a já si sušila vlasy...

Jako první jsme odvezli Kristýnku. Šla poprvé do Berušek. Už to není žádné prtě. Má moc fajn pani učitelky - Janu a Janu :-). Takže loučení proběhlo hladce a rychle a nedělala jsem si o ni žádné starosti. Jen zítra budu muset kouknout, co měli k obědu. Tvrdila nám, že knedlíky s pudinkem :-D.

Do auta jsem se vracela nervózní... Jelo se do školy... Zaparkovali jsme na tvrzi. Tušili jsme, že u školy bude plno... A bylo :-).

Káju jsem prudila už od vystoupení z vozu. Nechtěla se fotit, nechtěla nosit kornout. Ta její matka... "No dobře, tak já se tedy vyfotím!" Hodná holka, co by pro maminku neudělala. Rychlocvak s vynuceným úsměvem :-). To víte, to sluníčko... A ten těžký kornout... Koho to napadlo ho kupovat! A ještě ho nacpat sladkostma!

Před školou spousta kamarádů. Rozdávala bonbóny, aby to měla lehčí. Hledala dvojčata. Ve třídě má troje :-). Škoda, že pak neměla parťáka do lavice. Byla lichá. A tak si k ní sedla cizí holčička... Pusa nafouklá, představit se nechtěla a já zase vytáhla ten foťák!!! Ta matka!

Třída plná. Silný ročník. Pani učitelka se představila a přivítala děti a rodiče. Za chvíli se nedalo ve třídě dýchat... Třicet dětí je třicet dětí. Rodiče, babičky, tetičky... Ještě že jsme dostali ty letáky a mohli si dělat "vítr" :-).

Na otázku, kdo se do školy netěšil, se zvedla jedna ruka. Vladimír. Toho kluka si pamatuji už ze školky. Chudák pani učitelka. Snad jich tam nebude mít takových víc :-D.

Když přišel přivítat děti a rodiče pan ředitel, optal se, kdo se těšil... To už bylo nahoře rukou víc.

I naše Kája se otrkala a začala si s Kristýnkou povídat... Myslím, že dlouho vedle sebe sedět nebudou :-D. Jen aby neseděla vedle Vladimíra!

Po hodině jsem naběhla do družiny. Platit se musí všude a všechno... Místo oběda byla ke svačině pizza. Tatínek odjel do práce a Kája si dohodla návštěvu u dvojčat. Mohla jsem jít v klidu pracovat. V MUMu jsou zápisy a dochází mi, že si budu muset zase zvykat na nové dětičky a ony na mě... Nikdo nám tam z loňska nezůstal. Utěšuji se tím, že třicet jich mít nebudeme. Jen půlku :-D.

Na oběd jsme si zajeli všichni čtyři. Bylo co oslavovat. První školní den je jen jednou za život :-).