Hlásím, že si začínám zvykat. Zvykat si na školní režim a hlavně na přístup mé dcery ke škole a učení. Co řekne pani učitelka, je svaté. Už to ale neplatí o tom, co řeknu já...
Hlásí domácí úkoly, ukazuje známky. Občas z ní mám pocit, že má vše těžce na háku. Byla by nejraději, kdybych se neptala, co se učili nového a nechtěla vidět obsah aktovky...
Jednou jsem takhle zaskočila do školy za pani družinářkou a potkala pani učitelku třídní... Podle ní je Kája moc šikovná... Hmmm, hezky se to poslouchá, ale proč to nejde hladce i doma?
Třeba dnes. Přišel e-mail od pani učitelky s DÚ. Měli číst písmenka M a L. Nalistovaly jsme stránku 13 a bylo ticho. Říkám, kdy už začne číst, že čekám. A ona, že už dávno čte! Ale samozřejmě vduchu... Snažila jsem se jí vysvětlit, že když čte vduchu, nevím, co čte a tudíž ji nemůžu kontrolovat, zda to je správně... No komedie. Musela jsem odejít... A to je teprve třetí týden školy...
Angličtina ji baví. To dokonce sama od sebe mluví anglicky a chce, abych odpovídala... Doufám, že jí to zůstane :-).
Tak škole zdar!
Jo a abych nepsala jen o Káje! Kiki je ve školce stále moc spokojená, zítra jdou do lesa na houby :-).
Jé Gábi, to si zvykneš, já to tak mám s klukama od první třídy a teď jsou v osmičce .-0 ! Přidala se k tomu puberta, tak si s mužem říkáme, že jestli přežijeme toto, tak už fakt všechno. Držím pěsti, pa Radka
OdpovědětVymazatpuntíky...ty já miluju :o)
OdpovědětVymazat