To se musí využít. Je čtvrtek a já mám volno!!! Děti odvezu do ústavu. Cestou domů si koupím snídani. Zasedám k PC, srkám kávu a koukám, co kde nového. Darinka svítí zeleně! Je čtvrtek! Před měsícem jsem jí slíbila, že se stavím... A tak se táži, zda bude v butičku. Bude. Výborně!
Mám nějakou nakupovací náladu. Včera jsem si koupila plavky, tak dnes třeba vyjdou ty mé vytoužené černé šaty :-).
A tak nejprve polykám žábu (pokladna konečně hotová), pak se nakládám do vany. Konečně ji mám jen pro sebe! A dělám ze sebe člověka. Maluji si nový obličej a foukám vlasy.
Ano, už ho vidím, Vivien Cló! Velké vítání. Dlouho jsme se s Darčou neviděly. A už šmejdím a koukám, co by se mi líbilo... A jsou tam... Šaty, které bych chtěla... A nejsou jedny... A tak nastupuji do kabinky a zkouším... Ráda si nechám poradit... Jedny, druhý, třetí, čtvrtý... Asi ani nespočítám, kolik jsem jich měla na sobě :-).
A pak vyřazuji... To je nutný... Dvoje nechávám. Vůbec bych netušila, že mi ten střih tak sedne... Mám z nich radost. Těším se, že se budu líbit. Alespoň sama sobě :-).
Jenže je tu problém. Bez bot to nepůjde... Mám 20 minut... A tak se loučím, dohodneme budoucí "rande" s dětma a já pádím. Je to hezký pocit držet tu tašku a vědět, že je v ní přesně to, co jsem chtěla...
Naběhnu do Humanicu. Trošku mě děsí to množství bot, ale zaměřím se na barvu a výšku podpatku. Pak už to vybírání není tak složité :-D. A zase je vidím... Jo, to je ono :-).
Doufám Vílo, že si nový ohoz vemeš k nám na kolaudaci :o)
OdpovědětVymazat