Kdy už zazvoní...

To se mi honilo ráno hlavou... Mezi útržky snů... Kdy už zazvoní? Cítím, jak se děti melou, budí se... Sem tam se přitulí a mazlí se... Venku spousta světla, jen ten budík, který jsem si večer ještě kontrolovala, ne a ne začít pípat...

Nedá mi to, oči zavřené, prosím Káju, ať mi podá telefon. Mžourám na displaj... Spínám mozek. Dochází mi, že za 8 minut ve školce opravdu nebudeme!!! My zaspaly!!! Hlavou mi prolítnou dvě varianty. Jednu zamítnu rovnou. Zbývá jediná - vzít děti s sebou do práce. Píšu omluvnou sms pani hospodářce. Žádné výmluvy, prostě jsme zaspaly...

Děti nadšené, hurá, maminka si nás bere s sebou do MUMu! Tentokrát ani nemusím nic opakovat stokrát. Prolítnu koupelnou, jdu se psem, děti oblečené a připravené k odchodu. Zapomeneme pití, ale to je to nejmenší. Za čtvrt hodiny od probuzení mám koupenou i svačinku a může začít běžný pracovní den...

Ne, není běžný, je hlučný. Říkám si, že možná jsem tu první variantu ani zamítat neměla a do té školky jsem je prostě zavézt měla :-). Tak příště!

Od Kikinky pro maminku :-)