PF 2012

67/365 Co mě dnes potěšilo:
- že jsem mohla strávit Silvestra u Katky

Patek na nemeckem venkove...

Zdravime vsechny z Nemecka. Mame se dobre. Vari tu dobre. Spalo se nam take dobre :-).

Cesta byla dobra. Hodne to foukalo a take snezilo. Byla to podivana. Holky spaly nebo jedly. Takze pohoda. Trosku nam to pokazila navigace, ktera moc nenavigovala. To nebylo dobre. Ale do cile jsme se dojeli, to je hlavni. Ani na rozvod to nebylo :-D.

To je vsechno.

Hodne pozdravu do CZ posila Gabro :-).

66/365 Co me dnes potesilo:
- nakupovani kaminku v jednom fajn kramecku...

Cestovní horečka...

Balíme, uklízíme, koupeme se...

Těšíme se!!!

Jen na nic nezapomenout!

65/365 Co mě dnes potěšilo:
- že si vzala sousedka na chvíli holky k sobě...

Středa...

"A kdy už pojedeme do Německa?"

"A budeme tam i spát?"

"A můžeme si vzít s sebou hračky?"

"A o kolik je Nenynka starší?"

"A když je starší, proč má menší nohu?"

A já se ptám: "Kdy moje děti na chvíli zavřou ústa???" :-D

A jestli všechno dobře klapne, můžeme zítra navečer vyrazit...

64/365 Co mě dnes potěšilo:
- unikám, schovávám se s knihou a jsem ráda za každou chvilku "ticha", kterou vyšetřím :-)))...

Shopování...

Nevím, co mě to napadlo, myslet si, že to bude prima vzít holky na nákupy. Ale nutné to bylo. Káje se rozbil zip na kozačkách, džíny měla prošoupané na koleni... Kalhotky už jí jsou také malé. Ano, i naše "malé" dítě roste :-).

Všude se píše, jak jsou velké slevy, a tak jsem zvolila Letňany. Zejména kvůli Nextu. Tam jsme strčily jen hlavu a v zájmu zachování zdraví odešly. Co tam bylo! Fronta přes celý krám, všichni plné tašky, chaos... Rychle pryč.

Všude jinde to bylo o trochu lepší :-). Kiki má vzácný dar, že kdykoliv jsem se chtěla podívat na něco pro sebe, chtělo se jí "kadit". Kája má zase dar, že jen tak něco na sebe nevezme. Nové věci nemá ráda.

Překvapila v C&A, kde si vybrala rolák s krátkým rukávem, přesně věděla k čemu ho bude nosit a že jí bude děsně slušet. Ano, sluší. Vkus má. Po kom, to nevím :-). Občas z ní mám pocit, že brzy začne oblíkat i mě a všechny okolo. Nicméně džíny jsme nekoupily. Zabejčila se, žádné nechtěla, žádné se jí nelíbily (i v Zaře, kde měli krásné a moderní). Prostě "NE"! Tak alespoň legíny prošly (to jen proto, že si je vybrala sama).

A teď boty... To bylo ještě horší než ty džíny! V prvním krámě si vyhlídla lesklé kozačky s podpatkem. Ty rozhodně na běžné nošení nebyly. Odmítla jsem. Šly jsme dál s tím, že určitě někde na nějaké vhodné narazíme. Postupně jsem začala propadat zoufalství. V jednom krámě, kde se mi jich líbilo hned víc, jsem řekla, že si prostě sednu a budu čekat, než si nějaké vybere. BEZ BOT NEODEJDU! Pochopila, že to myslím vážně. Začaly jsme zkoušet. Pani prodavačka byla naštěstí velice ochotná a chápající... Jen mi nazávěr, když jsme odcházely BEZ BOT, řekla, že je vděčná za to, že má doma syna :-D.

Poslední pokus, krám číslo 1, kde se jí líbily ty lesklé... Vybrala jsem troje. Dvoje z nich byly v její velikosti. Oboje si nazula bez potíží (v tom minulém krámě jí nešly ani nazout, tlačily, byly velké nebo malé...). A u těch druhých pronesla: "Super, ty mi jsou pohodlné a líbí se mi!" Hurááááááááá... Řekla jsem pani prodavačce, že se asi půjdu opít :-D. Ani na cenu jsem nekoukala. Řekla jsem, že berem! Protože pokud jí jsou POHODLNÉ, tak není co řešit! Naše cíťa je konečně spokojená... U pokladny mi zatrnulo, když se objevila na displeji cena Kč 2460,-- (za tolik nemám kozačky letos ani já). Naštěstí z toho byla ještě 50% sleva dolů. Já šťastná, Kája šťastná (nechala si je rovnou na nohách). A mohlo se jet domů...

A až budu mít přístě zase pocit, že je fajn vzít děti na nákupy, rozmluvte mi to!!!

PS: Za odměnu jsem si koupila knížku (v knihkupectví mi bylo nejlíp) a tři trička. Myslím, že i maminka si občas zaslouží něco nového (když jsou ty slevy...). Jen ty džíny ne a ne sehnat (tajně doufám, že to ta Kája nemá všechno po mně :-D)...

63/365 Co mě dnes potěšilo:
- že děti (zejména Kája) přežily ve zdraví dnešní nakupování a že jsem nepoužila "hrubého" násilí... Neměla jsem od toho ale daleko!

2. svátek vánoční...

Dnes byla husa u babičky Vierky. Po dlouhé době jsem se viděla se švagrovou. Někteří lidé se nezmění. Má to holka nastavené jinak a já si s ní jaksi nemám co říct...

Tak zase za rok :-).

62/365 Co mě dnes potěšilo:
- že jsem dnešek ustála...

1. svátek vánoční...

61/365 Co mě dnes potěšilo:

- výborná krůta od tatínka...
- mňamózní vánočka od maminky...
- dokonalé cukroví od sestřičky...
- domácí veka od manžela...
- večerní tancování, mazlení a cpaní se chlebíčky vlastní výroby...

Nemá to chybu :-)

Štědrý večer...

60/365 Co mě dnes potěšilo:

- Aleš se rozhodl, že mi koupí 24. dopoledne ještě nějaký ten dárek... Mohla jsem si vybrat, co chci... Chtěla jsem lucerničku, abychom si mohli domů donést Betlémské světlo...

- Sice jsme neviděli zlaté prasátko, ale chodili jsme užírat (jak malí - potají) náš výborný ("památeční") bramborový salát...

- Ve 14:30 jsme vzali lucerničku, mrkev a jablíčka a vyrazili na zámek. Podívat se na Marii, Josefa a Ježíška (Ráďa, pan Klíma a malý Míša) a zvířátkům z živého Betléma jsme dali nějakou tu mňamku na zub...

- První "světlo" hlídal tatínek a neuhlídal. Tak jsme si to vyměnili - já světlo, on děti a psa. Zajímavé, že když jsme řekli, že odcházíme, tatínek zmizel v davu a mě zůstala lucernička (kterou byla těžké uchránit od větru), pes a dvě děti :-D... Donesli jsme si ho, hurá!

- Na zámku jsem potkala spoustu, mému srdci blízkých, lidí, které mám ráda. Popřáli jsme si krásné Vánoce a mohli jít domů smažit řízky...

- Letos u nás byla na Štědrý den i babička Vierka (kterou si střídáme se švagrovejma). Myslím, že i pro ni to byl zážitek, koukat se, jak holky září...

- Po večeři jsme šli pouštět do pokojíčku lodičky. Tatínek měl opět tu smůlu, že mu zhasla... Já se pak vytratila pod záminkou uklizení nádobí a připravila dárečky pod strom.

- Nejdojemnější část večera byla, když holky téměř současně rozbalily "čivavy". V ten moment jejich nadšení neznalo mezí. Kája křičela, že právě tohle si přála!!! Chvíli na to Kiki vykřikla: "Děkujeme Ti, Ježíšku!!!" Doufám, že tuhle chvíli si navždy zapamatuji...

- Kája nás bavila, když u těžkých dárků pronášela: "Tohle bude určitě ta televize na zeď, to je nějaké těžké!" :-) A ony to byly albumy na fotky :-D. Tatínek jí pak vysvětlil, že se dohodl s Ježíškem, že TV počká...

- Když se rozbalily všechny dárky, byli všichni spokojení a holky si hezky hrály... Kiki skládala s tatínkem puzzle, Kája nepustila z ruky čivavu. Pak vyrobily každému nějakou tu zmrzlinu či pohár se šlehačkou (z modelíny) a zase se šly starat o své nové psy. Tajně doufám, že dají Minie víc pokoj :-).

- Minie, ta se chovala jak malá. Líbila se jí hračka, kterou dostal Benjie a kradla mu ji... Měla pocit, že vše, co má Benjie, tak je lepší :-).

- Později jsem si s Kájou prohlížela knížku o lidském těle, kterou si prý také moc přála :-). Byly tam krvinky - červené a bílé. U těch bílých vykřikla: "Náš tatínek má také bílou krev! Když mu mačkám na zádech beďary, tak první teče ta bílá, pak až ta červená!!!" :-D

- V 10 hodin jsme sledovali Pelíšky a lili u toho olovo...

- O půlnoci jsem přemluvila Aleše, ať se jde se mnou podívat ke kostelu, že bych chtěla vidět "Půlnoční". Nikdy jsem na žádné nebyla. Letos poprvé jsem slyšela příběh, jak to s tím Ježíškem doopravdy bylo... A on šel.

- Byl to pro mne zážitek... Cestou domů jsme se i hodně nasmáli. ♥

Byl to krásný Štědrý večer a já za něj děkuji... Asi začnu mít ty Vánoce nakonec ráda :-).

PS: O půlnoci jsme cestou na Půlnoční odnesli obalové materiály ke kontejnerům. Na jednom z nich byl talíř s bramborovým salátem a řízkem, příbor, krabička cukroví a dopis, ať si i bezdomovci užijí krásné a veselé Vánoce... Dojalo mě to. Mít foťák, tak si to vyfotím...

Výročí

Je to již 7 let, co jsme si řekli své "ANO". Ráno to vypadalo, jak hezky si dnešek užijem...

Ale tak alespoň společný oběd v Pizzerii byl fajn...

V poledne jsme drželi minutu ticha za pana prezidenta, slzy ukáply...

A v knížce jsem narazila na moc hezké čtení, které mě dnes oslovilo asi nejvíc...

Mitsua Aida (1924-1991)

Nepotřebuješ předstírat, že jsi silný,
nemusíš dokazovat, že je všechno v pořádku,
nemůžeš se trápit s tím, co si pomyslí druzí,
plač, je-li ti do pláče,
je dobré vyplakat se do poslední slzy
(protože až potom se budeš moci zase usmívat).



59/365 Co mě dnes potěšilo:
- večeře u Železňáčků (možná by z toho šla udělat tradice :-D)
- a že se nám povedl výborný bramborový salát...
- jo a nakonec i kytku jsem dostala :-D...

Čtvrteční...

den byl ve znamení úklidu a fotek. Vyzvedla jsem si vyvolané fotky za celý rok 2011 a chystám se je narvat do albumu... Asi budu mít noční :-D.

A jinak přeji Vám všem, kdo chodíte pravidelně (i nepravidelně) na můj blog, krásné Vánoce!!!

58/365 Co mě dnes potěšilo:
- dobrá nálada mého muže :-)

Co dnes škrtám na seznamu...

Holky jsou doma (jen co jsem Káju omluvila, nic ji nebolí), a tak jsem si ráno mohla přispat. Hned co jsem vstala, udělala jsem si seznam restů a toho, co "musím".

Vrhla jsem se na výklenek, který máme před bytem. Místo, kam dávám papír do sběru, zbytky barev... A ono se toho tam za posledních pár let hodně nahromadilo... To byla čistka! Narazila jsem i na mikrovlnku, která už měla být dávno pryč... A hle, v poledne telefon. Volala mamka, že jim na krámě "bouchla" mikrovlnka a zda jim nedovezu tu starou... A tak jsme jely...

Pak přišel na řadu úklid baráku. A to důkladný, když jsou ty Vánoce... Aleš byl doma, tak jsem si to užívala. Je to úžasná čistka hlavy... A že mi ty chvíle ticha dělají poslední dobou dobře.

Následovala kontrola na veterině. Musím říct, že Minie ATB zabrala a dá se říct, že se už vůbec nedusí. Budu věřit, že to tak zůstane...

Využila jsem přítomnosti tatínka a jela do JYSKU s dekou, aby z ní sundali ten černý "pípák". Kupovala jsem tam nedávno 4 deky a při odchodu jsem pípala. Pan prodavač řekl, že to je OK, že vše sundal a mohu jít. Dnes jsem objevila důvod pípání a sundat to samozřejmě nešlo. Tak jsem tam zajela znovu (a při příchodu si zapípala)...

A mohla jsem si škrtnout další položku na seznamu - nákup! Jen mi nějak chyběla inspirace, co kupovat.

Vrhla jsem se i na hromadu prádla. A mám ji hotovou! Škoda, že zítra bude další :-D.

Na seznamu zbývají jen tři věci, které "musím". Odsouvám je na zítra. Aleš jde s kámošem na pivo, a tak já ulehnu s knihou. Těším se, až budou holky spát...

Nějak byl ten dnešek náročný. Předvánoční čas mě nutí přemýšlet. Dělám si v sobě takovou "čistku". Za tři dny tu jsou Vánoce a já se na ně letos moc těším...

57/365 Co mě dnes potěšilo:
- večerní ticho, knížka a svíčka...

Besídka II.

Dnes měla besídku Kája. Předškoláci krásně recitovali, zpívali... Jen naše Kája nebyla ve své kůži. Zase ji začalo bolet bříško. Byla bílá, tulila se... Prostě jí nebylo dobře.

Jen co besídka skončila, jeli jsme k pani doktorce. Ta na Káje nic nenašla. Kája sama říkala, že ji v čekárně bříško přestalo bolet... CRP nízké... Tak budeme doufat, že to bylo třeba jen z nervů (strach z recitace) nebo nějaký ten zaražený prd...

56/365 Co mě dnes potěšilo:
- příjemné vánoční ladění...
- že Káju přestalo bolet břicho...

Besídka I.

Kuřátka

Dnes byla besídka v Kuřátkách. Kristýnky první. Dokonce dorazil tatínek. Moc dlouho se ale "neohřál". Po básničkách to zabalil a šel zase do práce. Mírně rozladěn, že Kiki nechtěla být mezi dětma. Nebyla jediná. Víc stydlivek se našlo...

55/365 Co mě dnes potěšilo:
- že jsem byla dopoledne něco platná...

A co mě nepotěšilo? Že Káju bolí břicho a já nevím z čeho... Že je zrušen čtvrteční konzert Michala Davida, na který jsme měla jít s mojí sestřičkou Lucinkou (vánoční dárek)... A že mě začíná z toho všeho bolet hlava :-(.

Čtvrtá adventní neděle...

Zajeli jsme prababičce nakoupit, u našich se pořádně nadlábli a ochutnali cukroví, a pak doma "polykali žáby" :-).

Mám šikovného muže. Má pocit, že si toho dostatečně nevšímám. Všímám! Opravil tetě Denise PC a to ani není IT pracovník. Opravil babičce auto a to už dávno není automechanik... Jen skřítek už delší dobu "spí" :-))). Toho bych já ocenila nejvíc...

54/365 Co mě dnes potěšilo:
- prababičky dojetí, když nevydržela a rozbalila dárek, který jsme jí včera dovezli...

Rodina, koně, hvězdy a sníh...

53/365 Co mě dnes potěšilo:
- návštěva u prababičky a následně cesta k dědovi...
- večer v Chlístovicích - bílo, nebe plné hvězd a nadšení v dětských očích...

Páteční...

...besídka mě čeká.

Mám dnes divné rozpoložení. Moje nálada se mění od pocitu spokojenosti po pocit smutku a rozmrzelosti...

Ráda bych spala. Děti mají asi podobné stavy, neboť jsou protivné, ukňourané a nebo se vztekají. Zvláště Kikina kope moc hezky nohama... Nic dobrého si dnes neudělají. Kája řve kvůli každému prdu.

I to je realita všedních dní...

52/365 Co mě dnes potěšilo:
- večerní posezení s přáteli, cukrovím a vínem :-)

Už svítí...

Stromeček. Jedlička, kterou jsme měli už dlouho na balkóně, je v plné kráse na svém místě. Možná je ještě brzy, ale je krásná a je škoda se nekochat už teď.

Aleš je poslední dny dlouho v práci. Až přijde, bude to pro něj překvapení... Je krásně vidět už od dveří.

51/365 Co mě dnes potěšilo:
- nejkrásnější stromeček, co jsme kdy měli :-)
- nákup drobností, které zútulnily jídelnu...

Středeční besídka ve školičce...

Dnes jsme pozvaly rodiče dětí, které chodí k nám do školičky, aby se přišli podívat, co s dětmi děláme...

Dostaly jsme i nějaké ty dárečky k Vánocům... Mám cukroví s nápisem Gabro, Kiki a Kája :-).

Těším se, že zítra už budou holky ve školce!!!

A někdy bych si přála být na jeden den chlapem, abych je třeba POCHOPILA, jak to maj těžké... Tentokrát nenarážím na vlastního muže...

A ženské, vy si važte samy sebe! Mějte se rády! Neupřednostňujte chlapy před sebou samými. Jste důležité i vy! Dělejte to, co vás baví a co máte rády...

Ono totiž, když ten druhý je pro vás důležitější, než vy samy, tak to pak moc bolí...

A tak to prostě je... Ten kdo si to má přečíst, tak si to přečte a třeba si to přečte i někdo jiný, komu to taky pomůže...

Ženský jsou silný! Hodně toho ustojí. A i když to teď třeba nevypadá, bude líp!!! ♥

50/365 Co mě dnes potěšilo:
- odpolední návštěva...

PS: Škoda, že jsem si dnes nevsadila :-D...

Úterý

Svátek má Lucie.

Je ráno a já jdu se psem, který se zase hodně dusí. Má to poslední dobou často, šmudla. Něco ji rozruší (třeba jako že musí vstát a jít ven do zimy) a ona se nemůže nadechnout. Připomíná mi to astma.

Pak skočím do Penny pro snídani. Miluji tvarohovou buchtu. Dávám rychlé kafe a popáté říkám holkám, že jedeme... Kiki stále v pyžamu. Že prý potřebuje pomoct!!! Chápete, má bebí na noze.

Večer jsem si vyhledala trasu do servisu Nikon. Je to někde na Praze 10. Věřím si, že to hravě najdu. A najdu, jen se to celé trochu protáhne.

Už při nájezdu na Jižní spojku to "vázne". V těhle místech to je divné. Po pár metrech už to jede krokem. A vydrží to až k "šedesátce". Holky to nebaví. Kňouraj. Já poslouchám rádio Blaník a zpívám si "hezky česky" :-).

Když sjedu kudy mám, jede to rychle. Během chvilky parkuji v Kodaňské. Teď ještě najít ten servis. Nikde žádná cedule. Ptám se kolemjdoucích. Usmívají se, ale neví. Nicméně volím správný směr, ještě jednou se optám a už jsme ve výtahu do prvního patra...

Tam tři lidi přede mnou. Na recepci velice pomalá slečna. Když říkám velice, tak velice. Mám chuť si tam k ní stoupnout a alespoň trošku to tam rozhýbat :-). Čekám. Děti pomalu svlékám. Usměrňuji je. Lezou mi pomalu po hlavě. Za mnou přišel další pán, už dopředu kroutí očima a je mu jasné, že to bude na dlouho. Dělám mu místo, ať si alespoň sedne. Vyřizuje pracovní hovory. Děti nevydrží chvíli sedět...

Hurá, dostaly jsme se na řadu. Slečna si mě zapíše do PC, připravíme foťák na vyčištění (bláhově si myslím, že to potřebuje). Pak ukazuji objektiv, který chci opravit. Po telefonu mi bylo řečeno, že to bude stát Kč 1500,--. Slečna hlásí, že do 14ti dnů by mi měl přijít ke schválení platební výměr za opravu. Ptám se, zda by to nešlo schválit rovnou, že na to spěchám. Odchází za technikem. Cena Kč 2500,-- až 3000,-- a bude se to posílat do Německa... :-(. Nevím, co mám dělat. Říká, že stejně mi udělají ten platební výměr, a pak budu chtít opravu nebo ne (když ne, bude mě to stát 300,--). Kývám. Než vyplní papír (jak je pomalá, času na přemýšlení mám dost), tak si to rozmýšlím. Dávám si další hodinu na rozmyšlenou, než mi vyčistí foťák...

Jdu s holkama do Edenu. Telefonuji, komu se dá. Chci radu. Nikdo poradit neumí. Řeším, zda se to vyplatí. Zda do "jetého", téměř dva roky denně používaného investovat. Nebo koupit jiný, ale jaký. Všechny, co budou za něco stát, budou zase pekelně drahý :-(.

Volám Alešovi (snažím se u toho dávat pozor na děti, které kňouraj, že chtěj Mekáče). Ten se tváří, že raději opravit, než kupovat nový (je mu jasné, že to bude levnější). Volám Lucce, zda by mi na netu nekoukla, co stojí použitý. Skoro žádné se neprodávaj :-(. Pak volám Michalovi (lektorovi z fotokurzu)... Ten by šel do nového. Nicméně radí, ať počkám, co mi poradí na tom workshopu...

A tak s plnou hlavou objektivu odkývám dětem několik koleček na poníkách... Alespoň mám čas na telefonování :-). V tom počasí by se mi nechtělo být poníkem. Ani tím pánem, co tam s nima stojí...

Jdeme hledat toho Mekáče. Žádný tam není. Chci využít možnosti nakoupit poslední maličkosti k Vánocům, ale není ta pravá nálada. Vzdávám to.

Ve třetím patře objevíme rychlé občerstvení. Kiki si dává nudle, Kája kebab. Já zobu od obou. Jak to bývá zvykem, Kája má pocit, že si špatně vybrala a že Kiki to má lepší. Chce si to vyměnit. Ta nechce a svoji porci si drží... Nechce se mi to řešit. Řeším objektiv. Volám mámě... Ta mi taky neumí poradit. Ta se v tom už vůbec nevyzná...

Holky se dohadují, Kája kňučí. Snažím se Kikče domluvit, ale ta nechce. Porce je její. Donutím ji občas dát taky Káje. Obě jsou najednou "děsně hladové". Pak mají také "děsnou" žízeň a když jim hned nekoupím ještě jedno pití, tutově to nepřežijou... Pití kupuji, ale upozorňuji, že jim nebudu nikde zastavovat na čůrání...

Znovu volám Alešovi. Rozhodla jsem se počkat. Opravit si ho můžu vždycky. A třeba do té doby mě osvítí nějaký skvělý nápad. Nebo Aleš vyhraje ve Sportce... Nebo já nevím co... Prostě počkám.

Holky si přejí jít na mašinku. Dávám dvacku a hlásím, že do Vánoc maj vybráno... Kája najednou nechce. Nevím, proč to dělá. Občas je sama proti sobě. Holt to tak, holka, má nastavené. A tak se vozí Kiki sama, usmívá se, jízdu si užívá... Já si užívám taky. Stojím a přemýšlím, zda je to dobré rozhodnutí s tím objektivem :-D.

Jdeme zpátky do Nikonu. Čekáme. Kiki se chce pustit do toho kebabu. Prý má hlad. Zakuzuji jí to. Je přetažená, a tak se začíná vztekat. Kája si našla lízátko, které dostali v občerstvení. Kiki ho nemůže najít. Problém. Chce ho taky. Není. Chce, aby jí ho dala Kája. Ta nechce, že je její (vzala si ho první). Připomínám Kikče, že ani ona před chvílí nechtěla dát Káje nudle... Je to takový začarovaný kruh. Pomalu mi dochází trpělivost. Kór když je ta slečna NESKUTEČNĚ POMALÁ. Já vlastně dnes stále jen na něco čekám...

Když se na mě dostala řada, dává mi foťák s tím, ať ještě chvíli vydržím. Vrací se a říká, že je to zadarmo, že byl čistý a zda jsem pozorovala na fotkách nějaké nečistoty. Říkám že nevím, že to bylo asi tím objektivem... Připadám si jako trubka. Nicméně jsem ráda, že mě to nic nestojí a že mám foťák čistý :-).

Cestou k autu dá Kája dolízat Kikče lízátko. Ta jí děkuje. Já jí v duchu taky :-). Přece jen se maj občas rády. Když jdu k autu, vidím, že ten vedle zaparkoval tak, že musím do auta ze strany spolujezdce. A že to je gymnastika při velikosti mého vozu! Jsem vděčná, že mám teď o nějaké to kilčo míň :-D.

Holky usínaj. A já si užívám klidnou zpáteční cestu bez kolon... Raději se vyhýbám Jižní spojce :-).

Doma nás vítá Minie. Hrozně se dusí... Asi bych to už měla začít řešit. Dřív to bylo párkrát za týden, teď to je několikrát denně. Pokaždé, když má radost... Volám Alešovi. Ten se asi nestačí divit, že po něm jeho žena dnes tak moc touží :-D. Veterinu mi schvaluje. Dnes se nějak neumím sama za sebe rozhodovat...

Potřebuji ještě na poštu. Poslat tetě Ježíška. Holky čekaj se psem v autě. Na poště potkávám pani učitelku a dohadujeme se, že holky půjdou až ve čtvrtek, že bude klaun a v pátek nadílka... Zítra si je ještě nechám doma. Teda v MUMu na besídce.

Na veterině je naštěstí "můj" doktor. Tak nějak mu věřím ze všech tří nejvíc. Stačí, když popíšu potíže psa, předvedu zvuky, které vydává a už ví, o co jde. Kolabuje jí průdušnice. Má ji mírně zploštělou a když se rozruší, zploští se jí ještě víc... U těchto malých psů to bývá. Kouknul na ní. Má teď ještě zarudlý krk, a tak dostala atb a uvidíme, zda se to zlepší. Ono se s tím totiž zas tak moc dělat nedá. Za týden kontrola.

Jedu domů. Tam se na patě otočíme a jdeme do MUMu. Mám tu pracovní záležitosti. Holky touží dělat něco z hlíny. Mají hotová dvě srdíčka. Hrnek a andílek ještě nejsou... Honza dnes ale barví, tak dostanou holky hlínu na doma. To bude tatínek nadšenej, až tady uvidí tu spoušť :-D.

Přemýšlím, zda se dát do výroby vosích hnízd. Asi ne. Zase to odkládám. Ale do segedýnu se tedy dám. Mám na něj chuť. Opráším recept pani Relichové...

49/365 Co mě dnes potěšilo:
- já vám ani nevím...

Nožka se nám krásně hojí...

Byla jsem dnes s Kristýnkou na převazu. Moc hezky se to hojí... Už to má jen natřené fialovou vodičkou a přikryté čtverečkem...

Zítra si ještě nechám holky doma. Pojedeme dát můj foťák do servisu (vyčistit a nechat opravit objektiv, který má už hodně dlouho škráblé sklo)... A když všechno dobře dopadne, půjdou holky ve středu do školky.

48/365 Co mě dnes potěšilo:
- četla jsem a četla... Až jsem dočetla hodně tlustou knížku :-)

Třetí adventní neděle...

Asi bych mohla rovnou začít tím, co mě dnes potěšilo :-) (47/365).

Tak zejména pochvala včerejších fotek... Měly úspěch a to zahřeje u srdíčka.

Pak jsem dělala spojku na Vánočním veselí, které bylo jako každý rok na Chvalském zámku. Dala jsem si punč, nafotila atmosféru, koupila dárečky pro radost... Pomazlila se s dogou (už jsem zapomněla, jak úžasné a velké je to zvíře - jednou si ji zase pořídím, to vím jistě...). Jedním slovem - krása.

Všem přeji krásnou, klidnou a voňavou třetí adventní neděli...

PS: Ještě že k nám "Lucky" nepřišly :-D

Sobotní focení...

Dnešní focení bylo plné dětí... Plné svéhlavých dětí :-). Zlatá miminka, která leží (případně sedí) a nikam neutíkají...

Opět se mi potvrdilo, že je vše, jak má být. Včera mi odřekla jedna paní focení... Nejprve jsem byla rozladěná (určitě to mohla vědět dřív) a chtěla jsem za ni sehnat náhradu (jen takhle na poslední chvíli se to nikomu nehodilo)... Po druhém focení jsem byla vyloženě ráda, že už mě další dnes nečeká :-).

Zlatá babička Vierka nás pak pozvala na oběd. Uvařila Aleškovi knedlo vepřo zelo. Jen kdyby dnes nebyl takový bručou :-(. Včera byl zapíjet narozeniny s lidma z práce a dnes tu bubákuje. Není mi nejlíp, a tak se to bez zvýšeného tónu hlasu neobešlo...

46/365 Co mě dnes potěšilo:
- zjištění, že mám s cizími dětmi vážně velkou trpělivost :-D
- že si snad od zítra začnu užívat vánočního klidu a pohody...

Všechno nejlepší...

Můj muž si tu od rána prozpěvoval: "Já mám narozeniny..." A opravdu je má. Již 35 let hýří vtipem... A já mu přeji, ať ho nikdy nepřejde! ♥

45/365 Co mě dnes potěšilo:
- že jsem přihlášená na svatební workshop u Zuzany Sharf!!!

Hurá ke Krokodýlovi...

44/365 Co mě dnes potěšilo:

Jeden z dárků pro mého muže byl, že jsem ho pozvala (spolu s jeho nejlepším kamarádem a manželkou) na večeři ke Krokodýlovi. Nemělo to chybu. Jako vždy výborné jídlo, kterému se nedalo nic vytknout. Tataráček, na který jsme se těšili už měsíc dopředu... Biftek, fazolky, masové kuličky... No manžel si to vážně vychutnal :-D. A zapíjel to "14". Ani těžkou hlavu z toho ráno neměl. Prostě to "sedlo", jak mělo :-).

Holky nám hlídala babička Ilonka. Zvládla u toho pohlídat i Karáskovic Holynky :-). A tak byli dnes všichni spokojení... Mami, díky! ♥

Převaz...

Ráno měla Kristýnka horečku. Viroza přelezla z Káji na ní. V 10 hodin jsme šly na převaz. Puchýř ji vyděsil. Abych se přiznala, tak i mě. Nebyl to vůbec pěkný pohled. Ale vypadá to dobře. Je to ohraničené a pod ním jí poroste nová kůže. Zítra další kontrola...

Sama kašlu víc, než bych chtěla. Proto jsem zalezlá v pelíšku a čtu si. Vyloženě si ty chvíle užívám... Kája s Kiki si hezky v pokojíčku hrají a doufám, že jim to chvíli vydrží.

43/365 Co mě dnes potěšilo:
- první sníh (který se ale vůbec nelíbil Minie)


Vyrobila jsem dárkový poukaz na focení, tak kdyby někdo nevěděl, jaký dát dárek k Vánocům...

Bolí to...

Stačí chvilka a je zle. Kája se rozhodla, že uvaří Kikče čaj, ta jí u toho hodlala asistovat a v nešťastné chvilce do Káji šťouchla... A bylo to!

Jsem ráda, že moje prvotní reakce byla správná (díky za Kurz první pomoci!!!). Popadla jsem dítě, běžela s ním do koupelny a cestou jí rychle sundala punčocháče. Začala jsem to okamžitě chladit. V šoku jsme byly všechny tři. Kája se celá klepala (napadlo ji si vzít bonbonek krizovky a dala ho rovnou i Kikče), Kristýnka plakala a já přemýšlela, komu volat první. Zda Alešovi nebo pani doktorce (naštěstí tam je dnes odpoledne a máme to minutu od baráku). Zavolala jsem Alešovi, aby přijel domů. Pak hned k doktorce, která mi poradila, co s tím a ať ji přinesu...

Tak jsme ještě chvíli chladily. Pak přišel Aleš. Kikinku jsme oblékli, přikryla jsem jí to sterilní rouškou natřenou Bepanthenem, aby se jí to nepřilepilo ke kůži a lehce jí to obvázala a upalovala k pani doktorce...

Pani doktorka se na to podívala, sestřička jí na to dala olejovou "mřížku" a obvázala a zítra půjdeme na převaz. Koupila jsem jí homeopatika a dávám něco na bolest. Bolí jí to, šmudlu moji malou. Hned využívá toho, že nemůže chodit a nechá se přenášet sem a tam :-). Před chvílí mi usnula na klíně, a tak se jí snad spánkem taky uleví...

42/365 Co mě dnes potěšilo:
- že to dopadlo tak, jak to dopadlo...

Dnes k nám přijde Mikuláš...

Holky od rána remcaj, kdy už přijde ten Mikuláš... Káju zajímá, kdo to bude převlečenej... Čím více se příchod blíží, tím víc se začíná bát a přestává se těšit :-))). Kiki tvrdí, že byla hodná. Když se zeptám kdy, tak dlouho přemýšlí a řekne, že včera... Na to si nepamatuji :-).

Brzy jim otrnulo...

Když k nám přišel Mikuláš, Anděl a dva čerti, měly stažené půlky a sotva mohly mluvit... Básničku jsem musela říkat s nima a sotva kuňkaly :-). Daly si s čertem ruku na to, že budou uklízet a budou se k sobě chovat hezky...

Když delegace z ČM odešla, přišla Kája, že se klepe a co má dělat, aby to přestalo... Pak začaly vybalovat.

Kiki: "Banán, mandarinka, mandarinka a zase mandarinka..." :-D

No a pak jsem si odskočila ke Karáskům pro knížku... A toho panáka jsem dnes, teta, vážně potřebovala!!! Díky :-)

41/365 Co mě dnes potěšilo:
- že je to jen viroza...

Druhá adventní neděle...

40/365 Co mě dnes potěšilo:
- můj manžel, který vaří, uklízí, stará se o děti... Sice hudrá, že se mu to nelíbí, ale stejně je skvělej! :-)

A tak jsem dnes zase fotila...

Někdy je to vážně těžká práce, zaujmout děti. Přesvědčit je, aby se vůbec podívaly. Dochází často i na úplatky a ani ty někdy nezabírají :-))).

G:"Kubíčku, co tam dělá ségra?" K:"Prdí!"

39/365 Co mě dnes potěšilo:
- Aleš uvařil sám oběd (kuře na paprice) a postaral se o holky (Kája horečkuje)...

Bez zubu...

... je Kája. Vypadl jí při obědě :-). Měla z toho takový šok, že sousto okamžitě vyplivla a zub málem snědl pes...

A máme nové sukýnky. Konečně jsme se dočkaly...

38/365 Co mě dnes potěšilo:
- sukýnky...
- že je zub venku (a Kája mi nebude ukazovat, jak se kýve :-D)...