Já, která tahám foťák vždy a všude, jsem to dnes prostě vypustila. Ani jsem si nevzpomněla, že bych ho mohla vzít... Byli tam i tací, kteří spoléhali, že ho mít budu :-). Pak jsem spoléhala já na ně...
A dojmy? Moje dítě je své. Asi to hovoří za vše. Zkouší mě. Vnitřně bojuji. Držím se. Nezasahuji.
Tak třeba když měla kreslit obrázek. Prý nechce. Vysvělila jsem jí, že to není o tom, zda se jí teď chce kreslit, ale o tom, že to je úkol, který má splnit.
Tak tedy šla. V klidu si vybrala pastelku. Namalovala zelenou čáru a začala vymalovávat trávník. Nikam očividně nespěchala... Stihla i sledovat, s kým se baví paní ředitelka, kdo zrovna přišel a co dělá... Pozorovala jsem ji. Měla jsem nutkání k ní skočit a říct, ať se soustředí na to, co dělá a nekouká, kde co lítá. Neudělala jsem to. Chtěla jsem sama vidět, jak se chová. Sama za sebe.
Pak namalovala velký dům. Dala si práci, aby mu vymalovala střechu. Opět nikam nespěchala. Pak nebe, nějaké to slunce, podpis... Mezi tím měly děti hotové obrázky a chodily k pani učitelkám... Pak si vybrala fialovou a malovala fasádu. U kreslení fasády stihla laškovat s Nicolkou. Mávaly na sebe a usmívaly se :-).
Pak usoudila, že je hotová. V ten moment už odcházel Davídek, tak jsme si sedly na jeho místo... To bylo něco! Začala se kroutit jako had :-). Asi se styděla či co. Pani učitelku zajímalo, proč namalovala dům? Prý neví. A kdo v něm bydlí? To také neví. Tak alespoň věděla, jaké barvy se jí líbí a proto je použila na fasádu :-). Pak následovalo počítání, zpívání, písmenka... Byla jsem ráda, že měla možnost si vybrat mezi básničkou a písničkou, protože v autě mi říkala básničku u které znala jen jednu sloku :-D. A když jsem trvala na tom, ať řekne nějakou, kterou zná celou, řekla mi, ať ji nechám dělat si to podle svého...
Ano, ona je svá. A svéhlavá :-D. A asi to má částečně i po mně. Dnes ráno, po opětovném výstupu ohledně oblékání, jsem cestou do školky přemýšlela, zda jsem byla stejná. Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem ubulená šla do školy a snažila se to zamaskovat :-D. Takže rána u nás bývala asi stejná... Co mami???
83/365 Co mě dnes potěšilo?
- že je zápis za námi :-)
