Na horách...

Jeli jsme se podívat, jak vypadá sníh :-)...

Je bílý, studí a děti i pes z něj mají radost. V Praze si ho moc neužijí, ale tady, tady to je paráda...

Kája si vzpomněla na slib, který jsem jí někdy, ani nevím přesně kdy, dala. A když jsem rodině připomněla, že v pátek jedeme k tetě, hned se začala zajímat, co ty lyže... A tak jsem se začala zajímat já, kdo by nám je tak mohl půjčit... Kvůli pěti minutám se mi nechtělo jít do půjčovny. Měla jsem štěstí a teta R. nám je zapůjčila i s botama a helmou...

A K. překvapila! Žádných pět minut. Prohnala tatínka pořádně. On je lyžař, tak jí to mohl vysvětlit. Já byla jen pozorovatel. A bavila jsem se. Obdivovala tatínka trpělivost. Naše dítě je velice šikovné, ale také velice svéhlavé a vše si hodlá dělat podle svého...

Nevzdala to hned, jak jsem si myslela. Nic ji netlačilo. Unavená také nebyla a ani nohy ji nebolely :-). Dokonce si ani nenamlela... Byla spokojená sama ze sebe, že jí to šlo. A já byla pyšná matka.

Kikinka, ta si užívala sníh celkově. Bobovala, dělala andělíčky a měla radost ze života. To ona umí...

80/365 Co mě dnes potěšilo:
- jak Kája lyžovala...