Dnešní den byl náročný. Hodně.
Od rána mě bolela hlava. A to dost. Přišla jsem si úplně mimo...
V poledne jsem volala do školy, zda jsme nebo nejsme přijaté. Nejsme. Vím, šance byla nízká, ale v koutku duše jsem doufala, že to klapne. Neklaplo. Moc dětí. Ani spádové nemůžou vzít všechny... To je život. Prostě to tak má být, já vím.
Teď se rychle srovnat s tím, že to bude vše jinak, než jsem si představovala. Hned jsem si na tom našla to pozitivní. Škola č. 2 je blíž, bude tam mít spolužáky ze školky a vychází na ně hodná pani učitelka (teda pokud mi ji vezmou, což by měli, když tam spadáme, ale...). A hlavně Kája tam vždycky chtěla, protože tam chodí neteř. Její vzor. Takže kam chodí Terka, musí i ona... Takže se jí splnilo přání :-).
Když jsem jela ze školky, hlavu plnou školy, zvonil mi telefon. Číslo neznámé. Na druhém konci osoba neznámá, nicméně má se mnou něco společného... A já jí dala šanci... Je to na mě. A já vím, že ji vidět musím. Ať to bude poprvé a naposled, nebo víckrát... To je jedno. Možná právě na to jsem celý život čekala. Nicméně to nemění nic na tom, jak to v sobě mám. Kdo byl, je a bude vždy tím pravým... A to on ví. Nebo doufám, že to ví...
A tak to byl dnešek.
PS: Už vím, jak silná je síla myšlenky...
85/365 Co mě dnes potěšilo:
- ten vnitří klid, který cítím...
..a co teprv pozitivní myšlenka :o)
OdpovědětVymazatTak za prvé zápis - všechno zlé je vždycky pro něco dobré.
OdpovědětVymazatA za druhé - domnívat se, že někdo něco ví je hloupost. Prostě mu to řekni, napiš, zazpívej,nakresli, pošli telegram, to je jedno. Udělej něco, aby to jasně věděl a ne si jenom myslel. Hlavně nedoufej, jednej.
Za třetí - dát někomu šanci je supr, zvlášť, když mu ji chceš dát.
A pozitivní myšlenka je na závěr to nejlepší...
Věřím, že když si to tady přečte, tak pochybovat nikdy nebude. Jsem ráda, že to vše bylo tak, jak to bylo. Že nic nebylo jinak. Mám ho ráda a vážím si ho... Děkuji. Za všechno.
OdpovědětVymazat