Ach ta nálada...

Jsem asi vstala zadečkem napřed. A když už jsme u toho "pozadí", tak dnes přišlo! Nové, bílé... I držáky mám! Potřebovala jsem krapet "nakopnout", abych si uvědomila, že mám co nabídnout a je škoda, toho nevyužít. A tak pomaloučku, polehoučku začínám vybavovat můj "ateliér-neateliér" :-).

Každý den se někdo hlásí, že by chtěl vyfotit rodinu, děti, sám sebe... A mě dochází, že tohle se dá kloubit s dětma. Že jak si to naplánuji, tak to budu mít. Přestávám se trápit tím, že nemám "práci". Já ji mám. A moc mě baví. Potřebovala jsem k tomu dojít. Uvědomit si, co vlastně chci. Díky zkušenostem z hotelu jsem otevřela oči. Přešel mě pocit "utéct" od dětí, dělat s dospělákama. Jsem ráda, že můžu být dál v MUMu. Dokonce jsem si uvědomila, že mě malé děti "nabíjí". Teď máme školičku plnou nových dětiček a já si to zase užívám... Každé je tak jiné a své. Učim se od nich :-).

Snad i manžel pochopí, co je pro mne důležité. Že nechci nechávat děti od rána do večera ve školce, jen proto, že budu mít práci na plný úvazek. Že o tom to není. Nedělám toho zrovna málo, ale občas mám pocit, že on to nevidí. Nebo to nechce vidět? Nebo jinak - on to vidí, ale má pocit, že bych se měla přestat "bavit" a začít "pracovat". Ale proč to neskloubit? Proč bych se nemohla živit tím, co mě baví? A že mi to trvalo, než jsem na to přišla!!!

Holt každý si na to musí přijít sám :-).

A dnešní foto Mini Minie:

Zítra jí bude půl roku, váží 1780g. Podezřívám jí, že to je převtělená Meganka. Žere totiž jako doga :-D. Když má hlad, hrabe v misce jako blázen... Musíme jí krotit. Jinak to je pes s neuvěřitelnou trpělivostí, zvyklý snad na všechno :-). Aleš ji oslovuje "Beruško". Je první, koho pozdraví, když přijde domů a s kým se loučí, když jde do práce :-D. Asi bych na ni měla začít žárlit!!!