Mikronka...

"Mami, a když už si pojedeme pro Minie?"
"Mami, už psala teta?"
"Mami, kdy už se Adélka probudí?"
"A mami, kdy už bude 11???"

Dočkaly se. Zajely jsme si pro Minie v 11 hodin na Petko. I náš tatínek se na ni podíval. Nic moc nekomentoval. Jen nám schválil tašku, která bude sloužit i jako pelíšek. Pořídili jsme jí mističky a žrádlo. Pobavilo mě to množství 1kg. S Megankou jsme byli zvyklí kupovat jinou váhu. 15 kg jí nevydrželo ani na měsíc :-).

Vedle Petka je ordinace pana veterináře, kterého zná osobně teta Pája, tak jsem tam s ní rovnou zašla, abych se zeptala, kdy přijít na přeočkování (protože dnes byla odčervená). Tak raději až za týden. Pan doktor dal holkám instrukce, jak pejska nosit, že musí šoupat nohama a dávat pozor, když zavírají dveře. V tašce ho mít zásadně zapnutého na karabinku a být opatrné. Nechala jsem si ji i zvážit. Má cca 0,7kg. Za ten týden moc nenarostla. Asi to bude drobínek :-).

Z Petka jsme jely k babičce na krám. Tam jsme si vybraly vodítko, obojek a hračku. Takže máme plnou výbavu.



Všimla jsem si, že na sídlišti je hodně nových štěňátek. JJ, nestárneme jen my, ale i naši psí miláčkové. A pak najednou nejsou a my máme potřebu si dát pauzu... Pak přijde jaro a s ním i touha mít u sebe oddaného kamaráda. Alespoň já už měla absťák.

Minie už se stihla seznámit s Holynkama, Bertem a Toníkem :-). Chci ji naučit, aby se ničeho nebála a byl z ní sebevědomý psík, který nebude strachy útočit a stále jen blafat. Uvidíme, jak se mi to podaří :-).