Je čas jít dál...

Asi jsem dlouho stála na místě. Možná se i motala v kruhu... Teď vím, že je zase čas jít dál... A že se nemám čeho bát...

Nevím, zda to je novým účesem, ale cítím nový příval energie... Dělám nová rozhodnutí... Zrovna dnes jsem si zřídila ŽL. Tak dlouho jsem ho odkládala... Nechci už stát, musím jít. Vím to...

Dnešní školková akce Dýňohraní 2012 byla moc prima!

Úplně jiná Gábi...

Ráno jsem se rozhodla, že pojedu s Vendulkou ke kadeřnici... Vendulka měla dělat modelku (nebo jak se jmenuje ta dobrolnice, která má odvahu a nechá si z vlasů udělat trénovací prostor?) u Silvy na Žižkově. Než jsme se nasnídaly, oblékly a připravily, bylo hodně hodin, a tak jsem vzala auto...

Holky putovaly k tatínkovi a já si řekla, že když mě bude Silva potřebovat (onemocněla jí jedna modelína), risknu to taky... Mikádo přerostlé, změna nutná... Jen jsem trošku bojovala s tím, že se jedná o střihy na polodlouhé a krátké vlasy...

Silvu jsem neviděla 7,5 roku. Káje bylo 6 neděl, když jsem se odvážila zajít do jednoho salónu a nechat se zkrášlit. Dodnes si pamatuji, jak jsem od ní odcházela nadšená. Byla to první kadeřnice, která mě během chvilky ostříhala, nabarvila a já odcházela s pocitem, jak jsem krásná a nemusela na to sahat... O to úžasnější to byl pocit, že jsem byla 2 hodiny sama :-)... Pak se mi ale někam přestěhovala a já nevěděla, kam (teď už vím!!!)...

Dnes měla pěkný pupík Silva :-). Proto zaučovala dva nové kadeřníky, aby se pak následně mohla věnovat  miminku. Hodila jsem se jí. Brala to jako hotovou věc. Tak jsem se tvářila, že já taky :-D.

Ještě vsunu informaci, že jsme byly s Vendulkou na místě včas. Dokonce jsme krásně zaparkovaly (tu modrou čáru jsem jako neviděla), jen už se k Vendulce nedostala informace, že máme dorazit o hodinu později... Takže jsme si, v té chumelenici dnešní, topily a povídaly... Já na chvíli auto chcípla a už nenastartovala. Baterka mrtvá! Vsuvku zkrátím... Zachránil mě Aleš, přijel s kabely a nastartoval, tak ho za to dnes zvu na něco dobrého...

Vracím se zpět ke kadeřnici Silvě. Ukázala mi nějaké střihy. Řekla, že by mi slušel "BOB". Nový střih, který jen tak nikdo nemá. Je extravagantní a budu hodně in... Jooo... Dobře... Bob a in... Když to říká Silva, tak to bude asi pravda... Odkývala jsem to.

Nejprve šla na řadu Linda, mladá slečna, na které ukázala Silva, co a jak budou stříhat... Pak jsme si šly umýt hlavy my dvě - já a Vendulka. Byl mi přidělen Míra a "Bob". Vendulka dostala kadeřnici bez Boba :-).

Zase to krapet zrychlím... Když mi Míra ustřihl rovně u ucha vlasy, sevřel se mi žaludek a já věděla, že "Boba" nedám :-D. Stop! Bob ne, nejsem na něj zralá :-D. Včas jsem zahlásila, aby byl čas to napravit a vymyslet nový střih... A dobře jsem udělala!

Venku 10 cm sněhu a já na hlavě kraťoučké vlásky, které přecházejí pozvolna do patky a mikáda na druhé straně... Bez "Boba", ale přesto nadšená...

Snad mi Klárka odpustí, že jsem si takhle odskočila jinam :-).

Dobrá, dobrá... Ilustrační foto zde:

Žádná nuda...

Už vím, že s kočkou to doma nebude nuda...

Třeba dnes večer... Slyším, jak žere... Slyším, jak hrabe... Slyším divné zvuky...Jdu se podívat... Vidím, jak zvrací... A zase zvrací... Vidím, jak mu tečou sliny... Vidím, jak neví, co se děje... Malátní a zrychleně dýchá... Cítím, že je něco špatně... Jen jsem neměla nikdy kočku, a tak nevím co... Napadlo mě mu kápnout krizovku, tou se nic nezkazí a zabírá na všechno a na všechny... Také jsem mu do zobáčku hodila kuličku na zvracení...

Mám domluvenou kavárnu s Ráďou... Ráďa bliká na Skypu, že už může... Píšu, že já nemůžu, že kotě blinká... Je u nás Vendulka, tak volím variantu "nečekat a jet". Píšu Rádě, zda mi bude asistovat a držet ten malátný uzlíček neštěstí... Souhlasí... Sraz v autě...

Sednu do auta a dochází mi, že jsem nechala na sedadle vizitku s non-stop tel. číslem na veterinu (ještě že jsem takový nepořádník a že Kiki bere vše, co kde vidí do auta). Volám... Popíšu příznaky... Dokotorka radí, ať seberu žrádlo a nechám ho vyspat... Že kočky slintají, když jim není dobře...

Když už jsme v tom autě, jedeme na čaj! U parkovací budky hlásíme, že chceme slevu... Mladý muž se směje a píše nám lísteček s časem... Heslo: "sleva" :-). Parkujeme před Mondi a kotě v psím pelechu si dáváme jako kabelku... Věříme, že nikdo nic nepozná :-D.

Zázvorový čaj, mojito, dortíček... Povídáme a je nám dobře... Ten malý marůdek spokojeně oddychuje...  Když začne vystrkovat hlavičku, víme, že je čas jít domů :-)...

Slevu dostáváme :-D.

Marůdek doma zase hopsá, nechá se od Minie nakojit...

A ještě jedna věc - asi jsem si ho tou péčí získala :-). Vyšplhal se mi na klín, pak za krk a jak spokojeně přede... ♥

PS: Dnešní zážitek s kočkou úplně zastínil úžasný den! Přijela nás navštívit Píďa s Diduškou! Tak i nějaké fotky máme...

Jo a přežrané dnes byly vlastně i rybičky... To se povedlo Kikče :-D. Takže jsme rychle měnily vodu... I ty nakonec přežily, všechny :-). Dobrý konec, všechno dobré :-D...

Jako na střední... ♥

Mám nový koš pro miminka ♥

Můj milovaný Mišák v gládách půjčených od zlaté tety Moniky ♥


 

Kočičí hlášení...

Z Karlíka se druhý den stal Kryšpín. Kája usoudila, že se jí to jméno líbí víc. Souhlasila jsem. Přeci jen cítím, že kocour je to její. Ona vždy toužila mít kočku. Já jsem spíš psí máma, ona ta kočičí. Je vidět, že Kryšpín to pochopil taky. U mě nevydrží, chce hned na zem a Kája, ta si s ním může dělat co chce...

Kristýnka teprve včera pochopila, že ho nemáme půjčeného a můžeme si ho nechat. Měla radost. Nicméně stejně každou chvíli brečí, že chce velkého psa... Tak prý až vyroste, tak si ho koupí! Kocour jí moc nebere...

Kryšpína jsem vzala dnes na veterinu. Pan doktor na něj kouknul a nenašel žádnou vadu. I když vypadal, že ji vehementně hledá :-). Odčervil nám ho a vystavil očkovací průkaz. Naočkujeme ho ale později a jen tím základním. Váží 664g :-).

Domácnost nám ničím nenarušil. Přes den řádí s holkama nebo Minie a v noci spí. Ráno je nadšený, že nás vidí... Před chvílí Kája hlásila, že ho Minie kojí... Tak jen doufám, že se jí nerozjede mlíko :-D.

Tak nějak sem zapadl, jak měl... A já cítím, že je dobře, že ho tu máme :-).

Škoda, že je venku tak mizerné světlo... Ráda bych fotila víc...

Karlíku, Karlíku...

...jestli ty víš, do čeho jdeš :-)

...a jestli vím já, do čeho jdu :-D

Podzimní úsměvy...

Ráno jsme vyrazily do školky o 5 minut dříve... V parku jsme nasbíraly krásné barevné listy... A pak je pro radost rozdávaly... Těch úsměvů :-).

A odpoledne jsme šly pouštět draky... Sluníčko, vítr, radost... ♥

Lásky moje...

Koukám na Káju, jak spí a všímám si, že jí je krátké pyžamo... Zase vyrostla... Přenést ji do své postele už vyžaduje značnou dávku síly... Stává se z ní velká a zodpovědná holka. Nikdy si nehrála s panenkama, a tak mě dostává, jak moc ji baví se starat o malého Míšu. A já vím, že se na ni mohu stoprocentně spolehnout...

A Kristýnka? Ta si teď ráda hraje na miminko. Šišlá. Chce se nechat oblékat... Dělá jí to dobře a přiznám se, že občas tu hru "na miminko"  hraju s ní. Jindy je zase velká a samostatná až až... Třeba když mi řekne, že půjde sama se psem, ať se nebojím, že to zvládne...

Užívám si ty chvíle, když jsme všechny tři v jedné posteli a já jim čtu pohádku. Ta dnešní byla o Filipce...

A pak se na ně koukám, jak jsou sladké a říkám si, že příště se nebudu rozčilovat nad tím, že mi stihly za jedno večerní mytí vyplácat nový šampón a polovinu dalších mycích prostředků. Vařily lektvary... ♥

Pracovní víkend...

Další pracovní víkend je za mnou. Za chvíli se mi vrátí domů holky. Těším se na ně...

Jsem ráda, že jsem si včera mohla odskočit s L. na jídlo a trochu se odreagovat... Mazání a úpravy fotek jsem pak prokládala spánkem... Ani jsem neměla problém v noci jít spát. Tělo si řekne...

A tak zítra ráno zase znovu ten běžný kolotoč... A vidina dalšího pracovního víkendu (tentokrát nás čeká DPH)...

Já už se tak těším na Vánoce...

Čtvrtky já rád...

 

Zvláště, když je venku tak hezky... Volné dopoledne, vyhraněné na polykání žab...

Kromě pracovní schůze spojené se snídaní u Báry jsem si dala za úkol, koupit si džíny. Takové, které budou kvalitní a něco vydrží, budou mi sedět a nepoleze mi z nich zadek. Budou se dát dát do kozaček a nebudou vypadat jako "elasťáky"...

 

Mám je! ♥

 

Včera jsem si udělala společnou chvilku s Kájou. Kristýnka byla u tety, a tak jsme si po škole vyrazily na nákup a zmrzku. Bylo to fajn! Dnes mám v plánu udělat něco podobného s Kristýnkou. Využijeme toho, že je Kája dnes ve družině... ♥

♥

Co mi dnes udělalo radost?

* úsměv od pana řemeslníka, který nám dnes s Kristýnkou podržel dveře a popřál hezký den...
* jablíčka od souseda...
* zpětná vazba od nevěsty...
* že má Kája úžasnou pani učitelku a chodí do školy ráda...
* pusa od Kristýnky...
* že se dnes cítím líp než v předešlých dnech...

Svatební...

Radovat se z maličkostí, vidět, co se podařilo... Mít dobrý pocit...

Někdy to jde tak těžko! Vidím jen to, co by mělo být lepší...

Na rybách...

Někteří vyškrtávají na burze, a pak třídí, balí, ladí chybějící kousky... Jiní se opalují u moříčka a čerpají sílu... No a ti další chytají tááááákovéhle ryby! :-)

Dopravní hřiště...

Tak ráda bych toho o dnešku hodně napsala... Ale jsem tak unavená, že snad někdy jindy...

Nicméně dnes bylo slavnostě otevřené dopravní hřiště u Káji ve škole.

A pak jen hukot... Burza... Věcí jako nikdy dřív... Až z toho není ani radost :-(.

A opět ta tvrz...

Dnešní procházka byla opět zakončena na Chvalech... Byla jsem dnes nevěstě nafotit prstýnky na louce...

Nějak mám pocit, že nic nestíhám. Nevím, co dřív a všeho přibývá... Chci se zastavit, na chvíli vypnout. Vnitřně se zklidnit. Nejde to.

Jen bych spala, ale pak nemám kdy dělat vše, co je třeba... A když mám před sebou kalendář, mám pocit, že do Vánoc tomu nebude jinak... Já se snad na ty Vánoce i začnu těšit!

Chvalská tvrz...

Po keramice jsme se šli projít na Chvalskou tvrz. Svítilo sluníčko, padalo listí...