Kočičí hlášení...

Z Karlíka se druhý den stal Kryšpín. Kája usoudila, že se jí to jméno líbí víc. Souhlasila jsem. Přeci jen cítím, že kocour je to její. Ona vždy toužila mít kočku. Já jsem spíš psí máma, ona ta kočičí. Je vidět, že Kryšpín to pochopil taky. U mě nevydrží, chce hned na zem a Kája, ta si s ním může dělat co chce...

Kristýnka teprve včera pochopila, že ho nemáme půjčeného a můžeme si ho nechat. Měla radost. Nicméně stejně každou chvíli brečí, že chce velkého psa... Tak prý až vyroste, tak si ho koupí! Kocour jí moc nebere...

Kryšpína jsem vzala dnes na veterinu. Pan doktor na něj kouknul a nenašel žádnou vadu. I když vypadal, že ji vehementně hledá :-). Odčervil nám ho a vystavil očkovací průkaz. Naočkujeme ho ale později a jen tím základním. Váží 664g :-).

Domácnost nám ničím nenarušil. Přes den řádí s holkama nebo Minie a v noci spí. Ráno je nadšený, že nás vidí... Před chvílí Kája hlásila, že ho Minie kojí... Tak jen doufám, že se jí nerozjede mlíko :-D.

Tak nějak sem zapadl, jak měl... A já cítím, že je dobře, že ho tu máme :-).

Škoda, že je venku tak mizerné světlo... Ráda bych fotila víc...