Změna je život...

A tak už i blog mi zahlásil, že se sem nevejde ani o fotku víc...

Proto se já i má smečka stěhuje jinam...

Kdo budete chtít za námi do nového, napište mi mail na gabriela.kutalova@seznam.cz , ráda Vám ukáži cestu k nám :-).

Hezký den a děkuji, že jste si našli vždy chvilku sem nakouknout... ♥

Gabro

Halekal a Apolena...

Hele, hele, Apolena! Hele, hele, moje žena!

Nožičky bolí, ale dušička spokojená... Dnešní Strašidelný maškarní bál se vydařil... Poslední dny jsem nevěděla, co dřív... Ale výsledek stál za to! Děkuji LK za foto :-)

...

Život mě naučil...

... spoléhat se sama na sebe...

... nic od druhých neočekávat...

... hledat štěstí v sobě...

... být vděčna za opravdové přátele...

... pomáhat, když můžu a přijmout pomoc, když je mi nabízena...

... nestydět se za to, jak se cítím a nebát se to říct...

... žít podle pravdy a také si uvědomit, že každý má tu svou...

... nemanipulovat a nebýt manipulována...

... mít se ráda (včetně své nedokonalosti a chyb, které mám)...

... stát si za svým přesvědčením...

... milovat bez podmínek...

... být sama sebou...

... i přes to, že se to někomu nemusí líbit...

♥

Celý letošní rok je pro mne dost náročný, dějí se v něm velké změny a vše je tak nějak zrychlené... Měním se, snažím se na sobě pracovat. Snažím se jít dětem příkladem... Né vždy mám ze sebe radost... Ale naučila jsem se nebát se dělat chyby. I ty k životu patří. Ano, převzala jsem zodpovědnost sama za sebe. Možná jsem už konečně dospělá. A asi bych se za to měla přestat stydět...

Třídní schůzky...

První třídní schůzky jsou za námi... Třída je dle pani učitelky celkově fajn... Nikdo nemá zásadní problém, děti jsou aktivní a pani učitelka je zvládá s přehledem... Také jsem zjistila, že mě mé dítě téměř o ničem neinformuje, tak alespoň že hlásí domácí úkoly a co mám koupit :-).

Také jsem bez PC. Jsem ho takhle dala v sobotu do spánkového režimu a v neděli ho neprobudila... Uvidíme, co bude dál. Zítra se uvidí...

Jo a v neděli jsem zajela s holkama na hřbitov, pozdravit babičku a zapálit svíčku. Holky samy vybraly kytku, srdíčka a peříčko... Kiki se u každého náhrobku ptala: "Maminko, kdo tady bydlí?" Přes hřbitovní zeď jsem koukala na dům, kde jsem vyrůstala... Jak já už se těším, až to bude všechno vyřízené a za mnou... Bude se mi lépe dýchat...

A pak jsme jely navštívit mou "novou" sestru Simču s neteří Adélkou a synovcem Filípkem. Je ze mě hnedka dvojitá teta :-). Byla to moc fajn návštěva. Děti si hned hezky spolu hrály, my si měly stále co říct... Doufám, že brzy přijedou zase oni k nám a že třeba i bráchu poznám... Kdo by to byl řekl, že si takhle k sobě najdeme cestu...

Kočka nebo pes?

Náš pes je spíš víc kočka... Velikostí, chováním... Když ji vidí malé děti, mňoukají :-).

 

Náš kocour je spíš víc pes... Běhá zdravit při příchodu domů, okousal mi knížku... Ještě chybí, aby štěkal :-).

A společně jsou zdrojem zábavy a dobré nálady (zvláště takhle v 1 ráno, když se honili po posteli a moje tělo pro ně bylo zajímavým terénem :-D)... Jsem ráda, že je mám. O holkách ani nemluvím. Naše zvířátka se s nima nenudí. Jízda v kočárku je pro ně relaxem... Tak nějak jsem si myslela, že teď bude mít Minie víc klidu, ale není tomu tak... A ke všemu se z ní stala velice starostlivá matka! Jen nevím, co bude dělat, až jí to dítě přeroste přes hlavu (a nebude to dlouho trvat :-D)...

Je čas jít dál...

Asi jsem dlouho stála na místě. Možná se i motala v kruhu... Teď vím, že je zase čas jít dál... A že se nemám čeho bát...

Nevím, zda to je novým účesem, ale cítím nový příval energie... Dělám nová rozhodnutí... Zrovna dnes jsem si zřídila ŽL. Tak dlouho jsem ho odkládala... Nechci už stát, musím jít. Vím to...

Dnešní školková akce Dýňohraní 2012 byla moc prima!

Úplně jiná Gábi...

Ráno jsem se rozhodla, že pojedu s Vendulkou ke kadeřnici... Vendulka měla dělat modelku (nebo jak se jmenuje ta dobrolnice, která má odvahu a nechá si z vlasů udělat trénovací prostor?) u Silvy na Žižkově. Než jsme se nasnídaly, oblékly a připravily, bylo hodně hodin, a tak jsem vzala auto...

Holky putovaly k tatínkovi a já si řekla, že když mě bude Silva potřebovat (onemocněla jí jedna modelína), risknu to taky... Mikádo přerostlé, změna nutná... Jen jsem trošku bojovala s tím, že se jedná o střihy na polodlouhé a krátké vlasy...

Silvu jsem neviděla 7,5 roku. Káje bylo 6 neděl, když jsem se odvážila zajít do jednoho salónu a nechat se zkrášlit. Dodnes si pamatuji, jak jsem od ní odcházela nadšená. Byla to první kadeřnice, která mě během chvilky ostříhala, nabarvila a já odcházela s pocitem, jak jsem krásná a nemusela na to sahat... O to úžasnější to byl pocit, že jsem byla 2 hodiny sama :-)... Pak se mi ale někam přestěhovala a já nevěděla, kam (teď už vím!!!)...

Dnes měla pěkný pupík Silva :-). Proto zaučovala dva nové kadeřníky, aby se pak následně mohla věnovat  miminku. Hodila jsem se jí. Brala to jako hotovou věc. Tak jsem se tvářila, že já taky :-D.

Ještě vsunu informaci, že jsme byly s Vendulkou na místě včas. Dokonce jsme krásně zaparkovaly (tu modrou čáru jsem jako neviděla), jen už se k Vendulce nedostala informace, že máme dorazit o hodinu později... Takže jsme si, v té chumelenici dnešní, topily a povídaly... Já na chvíli auto chcípla a už nenastartovala. Baterka mrtvá! Vsuvku zkrátím... Zachránil mě Aleš, přijel s kabely a nastartoval, tak ho za to dnes zvu na něco dobrého...

Vracím se zpět ke kadeřnici Silvě. Ukázala mi nějaké střihy. Řekla, že by mi slušel "BOB". Nový střih, který jen tak nikdo nemá. Je extravagantní a budu hodně in... Jooo... Dobře... Bob a in... Když to říká Silva, tak to bude asi pravda... Odkývala jsem to.

Nejprve šla na řadu Linda, mladá slečna, na které ukázala Silva, co a jak budou stříhat... Pak jsme si šly umýt hlavy my dvě - já a Vendulka. Byl mi přidělen Míra a "Bob". Vendulka dostala kadeřnici bez Boba :-).

Zase to krapet zrychlím... Když mi Míra ustřihl rovně u ucha vlasy, sevřel se mi žaludek a já věděla, že "Boba" nedám :-D. Stop! Bob ne, nejsem na něj zralá :-D. Včas jsem zahlásila, aby byl čas to napravit a vymyslet nový střih... A dobře jsem udělala!

Venku 10 cm sněhu a já na hlavě kraťoučké vlásky, které přecházejí pozvolna do patky a mikáda na druhé straně... Bez "Boba", ale přesto nadšená...

Snad mi Klárka odpustí, že jsem si takhle odskočila jinam :-).

Dobrá, dobrá... Ilustrační foto zde:

Žádná nuda...

Už vím, že s kočkou to doma nebude nuda...

Třeba dnes večer... Slyším, jak žere... Slyším, jak hrabe... Slyším divné zvuky...Jdu se podívat... Vidím, jak zvrací... A zase zvrací... Vidím, jak mu tečou sliny... Vidím, jak neví, co se děje... Malátní a zrychleně dýchá... Cítím, že je něco špatně... Jen jsem neměla nikdy kočku, a tak nevím co... Napadlo mě mu kápnout krizovku, tou se nic nezkazí a zabírá na všechno a na všechny... Také jsem mu do zobáčku hodila kuličku na zvracení...

Mám domluvenou kavárnu s Ráďou... Ráďa bliká na Skypu, že už může... Píšu, že já nemůžu, že kotě blinká... Je u nás Vendulka, tak volím variantu "nečekat a jet". Píšu Rádě, zda mi bude asistovat a držet ten malátný uzlíček neštěstí... Souhlasí... Sraz v autě...

Sednu do auta a dochází mi, že jsem nechala na sedadle vizitku s non-stop tel. číslem na veterinu (ještě že jsem takový nepořádník a že Kiki bere vše, co kde vidí do auta). Volám... Popíšu příznaky... Dokotorka radí, ať seberu žrádlo a nechám ho vyspat... Že kočky slintají, když jim není dobře...

Když už jsme v tom autě, jedeme na čaj! U parkovací budky hlásíme, že chceme slevu... Mladý muž se směje a píše nám lísteček s časem... Heslo: "sleva" :-). Parkujeme před Mondi a kotě v psím pelechu si dáváme jako kabelku... Věříme, že nikdo nic nepozná :-D.

Zázvorový čaj, mojito, dortíček... Povídáme a je nám dobře... Ten malý marůdek spokojeně oddychuje...  Když začne vystrkovat hlavičku, víme, že je čas jít domů :-)...

Slevu dostáváme :-D.

Marůdek doma zase hopsá, nechá se od Minie nakojit...

A ještě jedna věc - asi jsem si ho tou péčí získala :-). Vyšplhal se mi na klín, pak za krk a jak spokojeně přede... ♥

PS: Dnešní zážitek s kočkou úplně zastínil úžasný den! Přijela nás navštívit Píďa s Diduškou! Tak i nějaké fotky máme...

Jo a přežrané dnes byly vlastně i rybičky... To se povedlo Kikče :-D. Takže jsme rychle měnily vodu... I ty nakonec přežily, všechny :-). Dobrý konec, všechno dobré :-D...

Jako na střední... ♥

Mám nový koš pro miminka ♥

Můj milovaný Mišák v gládách půjčených od zlaté tety Moniky ♥


 

Kočičí hlášení...

Z Karlíka se druhý den stal Kryšpín. Kája usoudila, že se jí to jméno líbí víc. Souhlasila jsem. Přeci jen cítím, že kocour je to její. Ona vždy toužila mít kočku. Já jsem spíš psí máma, ona ta kočičí. Je vidět, že Kryšpín to pochopil taky. U mě nevydrží, chce hned na zem a Kája, ta si s ním může dělat co chce...

Kristýnka teprve včera pochopila, že ho nemáme půjčeného a můžeme si ho nechat. Měla radost. Nicméně stejně každou chvíli brečí, že chce velkého psa... Tak prý až vyroste, tak si ho koupí! Kocour jí moc nebere...

Kryšpína jsem vzala dnes na veterinu. Pan doktor na něj kouknul a nenašel žádnou vadu. I když vypadal, že ji vehementně hledá :-). Odčervil nám ho a vystavil očkovací průkaz. Naočkujeme ho ale později a jen tím základním. Váží 664g :-).

Domácnost nám ničím nenarušil. Přes den řádí s holkama nebo Minie a v noci spí. Ráno je nadšený, že nás vidí... Před chvílí Kája hlásila, že ho Minie kojí... Tak jen doufám, že se jí nerozjede mlíko :-D.

Tak nějak sem zapadl, jak měl... A já cítím, že je dobře, že ho tu máme :-).

Škoda, že je venku tak mizerné světlo... Ráda bych fotila víc...

Karlíku, Karlíku...

...jestli ty víš, do čeho jdeš :-)

...a jestli vím já, do čeho jdu :-D