Změna je život...

A tak už i blog mi zahlásil, že se sem nevejde ani o fotku víc...

Proto se já i má smečka stěhuje jinam...

Kdo budete chtít za námi do nového, napište mi mail na gabriela.kutalova@seznam.cz , ráda Vám ukáži cestu k nám :-).

Hezký den a děkuji, že jste si našli vždy chvilku sem nakouknout... ♥

Gabro

Halekal a Apolena...

Hele, hele, Apolena! Hele, hele, moje žena!

Nožičky bolí, ale dušička spokojená... Dnešní Strašidelný maškarní bál se vydařil... Poslední dny jsem nevěděla, co dřív... Ale výsledek stál za to! Děkuji LK za foto :-)

...

Život mě naučil...

... spoléhat se sama na sebe...

... nic od druhých neočekávat...

... hledat štěstí v sobě...

... být vděčna za opravdové přátele...

... pomáhat, když můžu a přijmout pomoc, když je mi nabízena...

... nestydět se za to, jak se cítím a nebát se to říct...

... žít podle pravdy a také si uvědomit, že každý má tu svou...

... nemanipulovat a nebýt manipulována...

... mít se ráda (včetně své nedokonalosti a chyb, které mám)...

... stát si za svým přesvědčením...

... milovat bez podmínek...

... být sama sebou...

... i přes to, že se to někomu nemusí líbit...

♥

Celý letošní rok je pro mne dost náročný, dějí se v něm velké změny a vše je tak nějak zrychlené... Měním se, snažím se na sobě pracovat. Snažím se jít dětem příkladem... Né vždy mám ze sebe radost... Ale naučila jsem se nebát se dělat chyby. I ty k životu patří. Ano, převzala jsem zodpovědnost sama za sebe. Možná jsem už konečně dospělá. A asi bych se za to měla přestat stydět...

Třídní schůzky...

První třídní schůzky jsou za námi... Třída je dle pani učitelky celkově fajn... Nikdo nemá zásadní problém, děti jsou aktivní a pani učitelka je zvládá s přehledem... Také jsem zjistila, že mě mé dítě téměř o ničem neinformuje, tak alespoň že hlásí domácí úkoly a co mám koupit :-).

Také jsem bez PC. Jsem ho takhle dala v sobotu do spánkového režimu a v neděli ho neprobudila... Uvidíme, co bude dál. Zítra se uvidí...

Jo a v neděli jsem zajela s holkama na hřbitov, pozdravit babičku a zapálit svíčku. Holky samy vybraly kytku, srdíčka a peříčko... Kiki se u každého náhrobku ptala: "Maminko, kdo tady bydlí?" Přes hřbitovní zeď jsem koukala na dům, kde jsem vyrůstala... Jak já už se těším, až to bude všechno vyřízené a za mnou... Bude se mi lépe dýchat...

A pak jsme jely navštívit mou "novou" sestru Simču s neteří Adélkou a synovcem Filípkem. Je ze mě hnedka dvojitá teta :-). Byla to moc fajn návštěva. Děti si hned hezky spolu hrály, my si měly stále co říct... Doufám, že brzy přijedou zase oni k nám a že třeba i bráchu poznám... Kdo by to byl řekl, že si takhle k sobě najdeme cestu...

Kočka nebo pes?

Náš pes je spíš víc kočka... Velikostí, chováním... Když ji vidí malé děti, mňoukají :-).

 

Náš kocour je spíš víc pes... Běhá zdravit při příchodu domů, okousal mi knížku... Ještě chybí, aby štěkal :-).

A společně jsou zdrojem zábavy a dobré nálady (zvláště takhle v 1 ráno, když se honili po posteli a moje tělo pro ně bylo zajímavým terénem :-D)... Jsem ráda, že je mám. O holkách ani nemluvím. Naše zvířátka se s nima nenudí. Jízda v kočárku je pro ně relaxem... Tak nějak jsem si myslela, že teď bude mít Minie víc klidu, ale není tomu tak... A ke všemu se z ní stala velice starostlivá matka! Jen nevím, co bude dělat, až jí to dítě přeroste přes hlavu (a nebude to dlouho trvat :-D)...