29. června 2012

Moříčko...

Holky už se dnes koupaly v moříčku s babičkou a já si užila den focením svatby. Těším se na fotky. Je to něco úplně jiného, když vím, že foťák fotí, jak má. Tentokrát bude z čeho vybírat :-).



Čtvrteční hřiště...




Tak se na tu zítřejší práci jdu pořádně vyspat...

PS: Dnes je to rok, co jsem jela s Raduškou do porodnice a  mohla jsem zachytit první minuty malého Míši na světě...  A právě dnes si vybral svůj narozeninový den i malý Martínek, kterého jsem stihla ještě ve středu vyfotit u maminky v bříšku :-).  To budou kámoši slavit společně narozky...

27. června 2012

Úklid...

Dnes jsem měla potřebu uklízet. Třídit, vyhazovat, rovnat... Dělat pořádek doma a i sama v sobě...

Holkám dávám věci do kufrů, těší se... Jen na nic nezapomenout...

Zítra naposledy do školky... Kája už bude školák, Kristýnka se přesune do Berušek... Vyráběly jsme dnes pani učitelkám dárečky na památku... Snad budou mít radost...


 

26. června 2012

Je čas...

...nechat věci plynout. Netlačit na ně. Vše bude, jak má být...








Je fajn mít sousedku, která ví, kdy vás pozvat na něco dobrýho... Je fajn mít sousedku, která nechá vaše dítě v klidu vyspat... Je fajn mít přátele! ♥

25. června 2012

Jak z toho ven?

Motám se. Ve všem. Stále dokola a nevím, jak z toho ven...

Kája stále horečkuje. CRP nízké. Čekáme, až ji to pustí...

Pomalu balíme... V pátek holky letí...

Seznamuji se s novým mazlíkem. Dělá krásné fotky. Jen ta radost mi chybí. Kam se ztratila? Proč jsem smutná a nechci to změnit? Proč si to dělám? Protože chci. Já vím... Každý se cítí tak, jak si to sám nastaví... Kdy mě to pustí?

Budu doufat, že brzy...



24. června 2012

Foťák...

Tak já se tady pravidelně vystresovávala. Hledala chybu v sobě. Divila se, proč mi to focení nejde. Nad nějakýma fotkama se mi vyloženě chtělo brečet a to jsem měla pocit, že dělám vše, jak mám. Pozvala jsem si dokonce souseda, odborníka, který poradil, co zkusit jinak a jak přenastavit foťák. Stejně nic, opět pocit bezmoci...

Mé zoufalství mě už pomalu donutilo s tím vším seknout. Omluvit se a zrušit všechny zakázky pro "neschopnost". Ano, to by bylo snadné. Utéci od toho. Najednou tu byl ale zase Aleš. A krok za krokem jsme začali řešit, kde je chyba. Cítila jsem neuvěřitelnou podporu a získávala pocit, že s ním na to přijdu...

Díky "Muži" od Aranelky jsem si mohla vyzkoušet moje oči, ruce i objektiv na jiném těle. A hle! Ono to dělalo co má... Můj foťák prostě přestal poslouchat. Přestal ostřit tak, jak jsem to po něm chtěla. Asi už se cítil unavený a nechtělo se mu dál makat...





Spadl mi velký šutr ze srdce. Chyba nebyla ve mně, ale v těle fotoaparátu...

Takže jsem byla postavena před další věc. Co teď?

No a je doma, nové tělo. Je fakt, že na něm sedí líp i ten můj nový objektiv. Tak snad už konečně zase začnu fotit s radostí a bez strachu, cože si to zase stáhnu do PC...

PS: A díky tomu jsme si užili víkend jako "rodina" a bylo to moc příjemné... Děkuji za ty hezké chvíle.

21. června 2012

Basínek...

Dnes ráno jsem se musela rozhodnout. Rozhodnout za Basínka. Měl nádor, který rostl čím dál tím rychleji... V jeho stáří jsem operaci zamítla. Po konzultaci s veterinářem by to stejně skončilo smrtí. A tak jsme se s ním dnes rozloučili a nechali ho spát...

Holky plakaly, společně s tatínkem jsme mu zajeli udělat hrobeček. Bylo to smutné, ale i tohle k životu patří...

Bude nám chybět. Klec uklízím. Žádného dalšího už pořizovat nechci. Ničí mě jejich krátký život a to závěrečné rozhodování, zda se trápí nebo netrápí...

20. června 2012

Nejlepší pani učitelka...

Dostala jsem od Jiříčka medaili s nápisem "Nejlepší pani učitelka". Po dvou letech jsem se s ním rozloučila. Od září ho čeká velká školka. Jako většinu našich kuřátek... Každé dítko mi určitým způsobem přirostlo k srdci. Dnes jsem na všechny koukala a říkala si, jakou stopu ve mne kdo z nich zanechal...

Koukala jsem taky na moji "spolunejlepšípaniučitelku" Lucku a cítila, jaké máme štěstí, že nás naše práce baví. Že my dvě jsme sehrané a doplňujeme se. Že se umíme podpořit i nakopnout a společně jsme dobrý tým...

Také jsem byla ráda za to klidné ráno, které se obešlo bez pláče a trucovitého chování. A ještě větší radost jsem měla ze včerejšího večera. Z pokecu a procházky... Zní do divně, ale já se procházela s vlastním manželem. Často opakoval, že nechápe, proč když nic "neudělal" ho nechci zpátky. Ale to je právě ono, on totiž právě dlouho "NIC NEDĚLAL". Moc hezky jsme o tom všem mluvili. Nevím, zda nás dva vůbec může někdo pochopit. Asi ne. Ale tak hlavní je, že my dva víme... Jsem ráda, že období "nekomunikace" teď snad zase na chvíli vystřídá období "komunikace". Moc to pro mne znamená.


G.+J.+L. ♥

18. června 2012

Poslední...

... školičkový týden je tady. Nějak rychle to letí. Poslední týden v MUMu a máme "padla". I když jak se to vezme. Už teď mám seznam, co vše musím... A na nohy nahoře to moc nevypadá.

Do toho moje slečny, které zkouší, co maminka vydrží. A maminka zvedá ceduli s nápisem "STOP", takhle ne! Nebaví mě s nima bojovat. Proč taky? Nechci po nich moc. Jen aby se ráno oblékly, umyly a jelo se do školky. Večer to samé s odchodem do hajan. Proč se musí vždy jedna z nich seknout a konec! Co z toho mají? A co z toho mám já? Je vtipné, jak se prostřídají. Vždy je jedna za tu hodnou a ta druhá to roztáčí... Ano, rovnováha. Ta musí být.

A tak jsem moc zvědavá na zítřejší ráno... Zda ten můj rozhovor (nebo spíše monolog) k něčemu byl.




Alespoň že mezi ránem a večerem bývá klid. Dnešní odpoledne bylo moc fajn a já děkuji za ten klid pod vrbou :-).

16. června 2012

Sobota plná srdíček...

Dopoledne jsem fotila. Měla jsem mít původně 3 zákazníky. Vše bylo ale nakonec jinak. A přesně tak, jak mělo :-). A tak jsem si to užila, včas vše uklidila a vyrazila s Luckou dělat Radušce modelku  na kurz líčení...

Ještě teď mě pálí obličej, ale bylo to prima. Když jsme měly padla, rozhodly jsme se, že půjdeme pěšky až na Masaryčku a vlakem pojedeme do Počernic. Byla to nádherná procházka po Pražském hradě, Karlově mostě, Staromáku... Hledaly jsme srdíčka. Byla všude. Na nebi ve tvaru mraků, na chodníku, na hrníčkách...

Neměla jsem foťák, a možná o to víc, jsem to vše hltala očima a snažila se tu krásu zapamatovat. Dnešní mraky a všechny ty pražské věžičky...

Prostě krásná sobota ♥.

14. června 2012

Děti...

a ta jejich bezprostřednost. Když se jim chce smát, tak se smějí, když mají vztek nebo bol, tak brečí a kopou nožičkama... A je jim úplně jedno, zda je u toho někdo vidí nebo slyší... Z pláče přecházejí do smíchu a ze smíchu do pláče... Sem tam se zamračí... Říkají, co mají na srdíčku... Radují se z maličkostí a umí tak nádherně dávat pusy!

Chci se od nich učit!

12. června 2012

Andílek...



Včera jsem byla krapet rozlítaná. Potřebovala jsem si odskočit z práce. Vše potřebné nachystala a zjistila si, kdy jede bus. Měla jsem posledních pár minut. Vzala si boty, kabelku a vyběhla z MUMu... V tom slyším: "Gábi, počkej, něco tu pro tebe mám!" Otočím se a vidím kamarádku, kterou jsem dlouho nepotkala... Zaváhala jsem, zda ji neříct, že nestíhám... Že mi ujede bus. Počkala jsem. A udělala dobře. Dostala jsem krásný, ručně vyrobený, dárek. Celý den jsem ho nepustila z ruky. A kamarádka ani netušila, jak moc velkou radost mi tím udělala... ♥


Snažím se zase radovat z maličkostí... Zase bude líp...

11. června 2012

U zelené tůně válelo se slůně...

Dnes byla ve školce besídka. Moc hezky to měli vše připravené a nejedno oko nezůstalo suché...




Na závěr byla i soutěž pro maminky - najděte si svého tatínka. Netrefila jsem se, zmátla mě modrá barva košile :-). Ale musela jsem uznat, že se Káje obrázek povedl. K nerozeznání od originálu.





A večer infoschůzka ve škole. Už se tomu prostě nevyhneme...

10. června 2012

Celebrita...

Už od pondělka mám společnost... Pomaloučku, polehoučku se začala vkrádat. Ve čtvrtek začala útočit a v pátek už mě měla! Povolala jsem na pomoc maminku... Pod tlakem do mě cpe rozmixované ovoce. V noci, když nemůžu spát se mnou mluví a nosí mi pití... V sobotu se mnou jela fotit svatbu a tahala ten těžký kufr... A když jsem večer zůstala doma sama, přišla zase, celbrita! Nešlo to. Musela jsem zase volat o pomoc...

Sešlo se toho moc. Moje síla a vyrovnanost vzala za své. Jsem rozbitá. Snažím se s tím bojovat. Snažím se polykat ty mixy. Poslouchám maminku...

Zítra si jedu pro "pomoc", tak snad bude brzy líp... Jooo, i tohle je život.

7. června 2012

U kadeřnice...

Slibovala jsem si, že mi to tutově zvedne náladu. Že si koupím v krámečku vedle něco pro radost a završíme to nějakým rychlým obědem, abych nemusela vařit...

A ono to nezafungovalo :-(. Ano, mám vlasy, jak jsem chtěla. Asi mi to i sluší. Ale nebyla jsem schopná se na sebe ani pořádně podívat. V krámku pro radost si vybíraly hlavně holky a já musela věci zase vracet na své místo. Pizza byla taky dobrá, ale proč od ní musely být obě od hlavy až k patě?

Měly jsme v plánu se stavit u babičky v krámě. Kouknout se na zvířátka a ukázat nové letní sestřihy. Když už jsem dala blinkr, koukám, kolona a v dálce slyším policajty... Tak jsem to vzdala a jely jsme raději do Kyjí na bradavici (kterou jsem zase prokoučovala v úterý). Tak snad už naposledy.

Holky stále něco chtějí. Prosí. Slibují... Když chci něco já, můžu si to udělat sama nebo se rozčílit a až pak chápou, že to neříkám jen tak. Jak mě tahle nálada nebaví!!! Jak já bych si šla lehnout a spát... Ani to sluníčko nezabírá. Ani ty krásné mráčky na obloze... Ufff.

6. června 2012

Útěk do ticha...



Kiki na výletě, Kája spí ve školce... Beru vodítko, foťák a drobné na zmrzku a jdu... Jdu si užít ticha. Naprostého. 



Kraválu pak bylo dost při pasování předškoláčků. Nechyběl klaun Ferda s kolegou Tomem... A z mojí holčičky je už skoro školačka! Užívala si to. Je najednou taková velká :-). 

5. června 2012

Rozbitá...




Jsem rozbitá. Včera jsem to sváděla na úplněk. Dnes už nemám na co. Prostě jedno s druhým. Nejvíc to asi odnáší děti. Ač asi nezlobí o moc víc, než normálně, mám pocit, že nedělají nic jiného. Že jim stále musím vše opakovat a stejně na to pečou. A tak zvyšuji hlas a přitom vím, že to není řešení...

Každý večer si říkám, že se z toho snad vyspím... Tak budu dnes zase doufat :-). 


4. června 2012

Já...




Mám dnes divný den. Jsem taková nějaká vnitřně rozbitá. Kdybych mohla, tak jen sedím a koukám před sebe... Nevím, třeba za to může úplněk... A nebo taky ne...

Nějak mi dnes chyběly pozitivní zprávy. Kohokoliv jsem potkala, tak vypadal zničeně, nic dobrého se mu nestalo. Babička dostala neschopenku, děda má auto v servisu... Kiki nechtěla jít cvičit...

Já vím, každý má něco. A já se těším, až se ten mráček zase odvalí...

PS: Jak se Vám líbím? :-)


3. června 2012

Pohádkový les...

Jako fotografka jsem měla větší přehled. Jako Popelka jsem se zase moc nenaběhala :-).




2. června 2012

...

Je 1 ráno, spím v kuchyni s Minie. V herně je 12 dětí (jedno mimi v PC). Holky mají spacáky, tak budou v té druhé. Jsem unavená, a tak to balím jako jedna z prvních. Ještě slyším, jak hrají v dílně Activity...

Jsou 4 ráno a mně zvoní budík. Jooo, to je ten "chytrý" telefon, co má "hloupou" majitelku (když am neposunu na pm)... Típnu ho a spím dál. Ne dlouho. Slyším Káju, jak mi hlásí, že se mám jít podívat do herny na skrvnu na koberci... Tááák se mi nechce, ale vyhrabu se a pouštím psa před MUM. Skrvna tam opravdu je, od čeho, to netuším... Říkám si, že na zjišťování je dost času. S hrůzou vidím, že je 5:30 a 4 děti jsou již vzhůru! Neříkala jsem něco o 9. hodině včera?!!!

Snažím se spát. Ale stále někdo něco potřebuje. Holkám je v herně II. líp...

A tak pomalu vstávám. Připravuji hromadu toustů. Hladových krků je opravdu hodně :-). Balím věci, psa a jdeme domů. Bylo to prima. Jen bych spala za pochodu...

V 10 přijíždí tatínek. Jsme domluvení, že pojedeme na koně. Všichni. Chci vidět holky, jak jezdí a volných sobot moc nemám. On souhlasí, tak doufám, že to nebude problém i pro druhou stranu. V autě spíme všechny tři. Každá minuta spánku vítána.





Přivítání je trošku rozpačité. Alespoň tak to vnímám já. Asi nebývá zvykem, aby dva lidé, co spolu nežijí, jezdili společně na návštěvy. Mrzí mě to. Ale taky je pravda, že nic jiného čekat nemůžu... Asi tím své okolí trošku matem.

Griluje se. Moc nám to chutná. Po jídle se jdeme projít na Sion. Mám to tam ráda. Vždycky mě to tam táhne. A těch kopretin!




Dochází mi, že dřív jsem holky po lese tahala sama. A. nikdy nešel. Když šel, tak pod nátlakem a to nikdy nestálo za to. Dnes to bylo jiné. I loďku z kůry vyrobili a poslali ji po potoce... Měla jsem radost. Za holky.




Cestou domů, když holky spaly, byl čas si otevřeně promluvit. O všem. Jak to vnímáme my dva, jak to vnímá rodina. Zde je bohužel problém. Já mám jasno. Mám to srovnané. Svého muže vnímám jako osobu blízkou, jako přítele. Jsem ráda, že umíme vedle sebe fungovat a komunikujeme. Že dětem nemateme hlavy a mluvíme s nima narovinu. Jsou proto v klidu. A už si na současnou situaci zvykly...




Kdo se s tím ale hodně pere, je A. Bohužel chce víc, než já mu můžu dát. Často má stavy, kdy když nemůžeme mít "všechno", nebude mít raději nic! Rychle ho to sice přejde, ale mě často přepadne pocit, že za to můžu já. Pak se srovnám. Není to o mně, ale o něm. On to tak má nastavené. Třeba časem pochopí, že je lepší být vděčný za to, co má, než se litovat a kopat kolem sebe. Věřím, že to chce jen čas. Že ještě mockrát bude nahoře, a pak zase dole... Že si uvědomí, že je hlavně táta a holky ho teď potřebují. Tím, že od nich "uteče", mu líp nebude. A dohánět něco, až budou holky dospělé? Ne, to moc nefunguje... Vím, o čem mluvím.





A tak děkuji za dnešní den. Dal mi hodně. A jsem ráda, že jsme byli všichni spolu.







1. června 2012

Den dětí...

Těšila jsem se, jak mi budou dnes všichni přát :-D a ono nic...

Tak si to oslavíme po svém... Ženský, děti, MUM. Oddělené herny. Nechceme nikoho vidět dřív jak v 9 ráno :-D.