Sedmiletá...

...prohlídka nás dnes čekala u pani doktorky. Váha ukázala 20,8 kg a na výšku bylo naměřeno 119 cm. Tlak v normě. Slyší dobře (což mě překvapuje - doma to tak nevypadá). Oči také dobré. Sestřička ji postavila ke stolu, šla do vedlejší místnosti a začala jí něco ukazovat. Kája si měla zakrýt jedno oko a hlásila: "5, 2, 8, 9..." Výborně, druhé oko... K: "A, D, S, B, K..." Najednou se začala kroutit. Věděla jsem, že to není tím, že na to nevidí, ale tím, že to písmenko nezná :-D. Tak jsem zasáhla a řekla, že ještě nechodí do školy, zda by mohla sestřička vybrat jiné písmenko... Pobavila jsem tím i pani doktorku. Prý netušily, že chodí do školky, když to tam tak sázela...

Odcházely jsme s pochvalou a zápisem v průkazce "ZDRAVÁ" a "ŠIKOVNÁ" :-).

A já si dnes užila prima dopoledne na Vyšehradě. Vyzkoušela jsem si, jaké to je, být na druhé straně fotoaparátu :-). Větší jistotu cítím za hledáčkem, to jsem frajerka! Každopádně děkuji a doufám, že jsem do toho moc nekecala... A těším se na výsledek...

Besídka...

... v Kuřátkách... nejen pro maminky...

Bylo to krásné. Netušila jsem, že moje dítě umí tolik básniček :-).

A těch dobrot! Asi vypadám dost pohuble. I cizí děti mi nosily jídlo a měly radost, jak mi chutná...

Jedna maminka to při odchodu komentovala slovy: "To je zajímavé, že na té vánoční toho tolik zbylo a teď byly prázdné talíře..." Tak jsem jí ujistila, že to tak divné není, když tam byla pani Kutalová tak dlouho :-D.

Moc jsem si to dnes užila. Měla radost, že se na otočku stavil i Aleš. Sice pak zase pospíchal do práce, ale byl tam. Jen mě pak nepotěšil náš následný rozhovor, ale to už je jiná kapitola...

Černá kočka...

A přístě jí prý Kája udělá 4 malá koťátka :-)...

Něco za něco...

Jak zabavit nudící se děti, když potřebuji pracovat? Odkývat jim báječný nápad - upéci něco dobrého... Volím klasiku - muffinky. Diktuji ingredience. Raději se nedívám...

Když se podívám, raději bych neviděla :-D.

Přemýšlím, co bylo lepší - zda kňourající slečny, co se nudí, nebo uklízet tu spoušť (ač se snažily po sobě uklidit samy...).

Ale dobré to mají...

Nedělní...

Dnes jsem celý den fotila. Holky byly s tatínkem v kině a na kolech... Užívají si to.

Čeká mě mazání a to všechno kolem, a tak sem dám pár včerejších fotek z milé návštěvy taťky sestřenice. Viděli jsme se všichni poprvé, ale doufám, že ne naposledy :-).

Kočičáci...

Od té doby, co se koťátka narodila se mě Kája každý den ptá, kdy už se na ně pojedeme podívat. Každému vypráví, že to šedé bude naše... Jsem v menšině - 3:1. Naštěstí má mé slovo zatím největší váhu. Nevím, zda odolám. Je tak krásné... Ale je mi také jasné, že další starost, která bude na mně...

PS: Neznám Minie šťastnější, než když vidí kočku :-).

Školičková...

Páteční školička 2011/2012

Troufly jsme si je dnes vzít na hřiště. A když se teď ve školkách tak vehementně fotí... Vyfotila jsem si je taky :-). 

"Co kafíčko? Dnes volno..."

H+K+N+K = ♥

Blikal na mě. Skype. Ha! Teta Aranelka! Hurá! Mám hodinu čas a uvidím tu krásu...

Jen tak ze slušnosti se ptám, zda mohu vzít i děti. To jsem ještě netušila, že vezmu rovnou 4! :-D. Ale díky Káje, která je teď za úžasnou chůvu, jsme si i to kafíčko vypily... A pár slov, než se Pepíček vrátil, prohodily :-).

"Naše" podlaha je líbivá i u Karásků a jejich bílá je prostě in. A bude i za pár let... Dávám palec nahoru! Líbí :-).

A dnes se musím pochválit a nejen sebe, ale i Kristýnku. Za její statečnost a ochotu spolupracovat s pani zubařkou. Opravovala jí zoubek. Držela, byla úžasná.

Pani zubařka je na druhém konci Prahy. V té části, kam jsem měla zavézt i Digi TV, které jsem nedávno zrušila. Můj manžel mi před týdnem nabídl, že to zařídí, že bych to těžko našla... A tak jsem to vzala jako výzvu. Najela na mapy a nastudovala cestu a Digi odevzdala :-). Je pravda, že najít halu nebylo snadné. Protože jaksi chybělo označení. A tak jsem jela "počuchu". A když už jsem si řekla, že bez zeptání se to neobejde, zastavila jsem před halou, kde bylo na papíru A4 malým písmem napsáno DIGI TV :-D. Odevzdáno!

Cesta zpátky byla také dobrodružná. Ač jsem si myslela, že vím, kam jedu, byla jsem někde, kde jsem nikdy nebyla :-D. Zezadu se dvojhlasně ozvalo: "Maminko a víš kde jsme?" Popravdě jsem odpověděla, že nevím, ale že chci jet tudy a moc se mi to tu líbí :-D. Projely jsme kolem rybníčku, vydaly se cestou z kopečka... A najednou jsme byly přesně tam, kde jsem si celou dobu myslela, že budu, když pojedu doleva :-D.

Sny...

Zdál se mi sen. Zůstal ve mně divný pocit. Mám dojem, že jsem se z něj ani neprobrala a celý den tomu odpovídá... Řídím a ani nevím, že jedu. Mám "vypnuto". Potřebovala bych se probrat...

Myslela jsem, že mi pomůže vyrazit mezi lidi (když jsem udala děti) a udělat si něčím radost... Ale ani zmrzlina a sluníčko nezabralo...

Asi ze z toho budu muset vyspat...

Pár z focení...

Skorodámská jízda...

Rychle smažit řízky, balit batoh, přemýšlet, co všechno bylo na tom papíru ve školce napsané??? Hotovo. Kája běží vyvenčit psa a já už poxté opakuji Kristýnce,  že se má jít oblékat, že jedeme. Na výlet ne, na ten pojede Kája až zítra, ale do kavárny za holkama! Teda za holkama (11 bab) a jedním chlapem! Naposledy tam byl v bříšku, teď už mu bude měsíc... Marně si lámu hlavu, kdy jsme se tam viděly naposledy. Kdy jsme si říkaly, že to budeme opakovat častěji :-).

Bylo to prima :-). Holky si to užily. Šimonek spinkal a my si hezky pokecaly :-). Tak zase příště!

PS: Čtyřlístky došly, asi mám vybráno... :-)

Vědma...

Vyzvedla jsem holky po "SPA", čekáme, až nám otevřou tělocvičnu... Kouknu na Kiki a říkám: "Kiki, vy jste dnes měli k obědu brokolicovou polívku a těstoviny s omáčkou?" Kája vykulila oči a říká: "Mami, jak jsi to uhodla?!!!" To víte, ono se občas stačí podívat tomu našemu menšímu zlatíčku na tričko :-D

Nedělní návrat...

Vrátily se holky, vrátil se i tatínek z Německa... Grilovalo se a já jsem ráda, že nemusím likvidovat potopu v koupelně já (a rozčilovat se) :-D.



Diduška a já :-)

Šumava...

Neplánované akce bývají nejlepší. Dnešní výlet na Šumavu jsem si užila. Bylo tam krásně ticho... A tak v létě tam na víkend vyrazíme s dětma. Až budou růst houby... Těším se.

Jak rychle roste štěstí?

Posekáno!

Jsou přemnožený!

Nic jiného v tom být nemůže! Každé ráno, když jdu se psem a čekám, až si "přečte" vzkazy od kámošů, tam jsou. Koukaj na mě. A když si přidřepnu a chci je utrhnout, vidím další a další...

A tak jsem dnes utrhla dva, vracím se domů a potkám dva známé... Hezky se na mě usmívají... A tak jsem je darovala... Ať nesou štěstí... A o dva metry dál jsem si utrhla ten třetí pro sebe :-).

Pracovní zápal...

Přepadl mě pracovní zápal. Mám potřebu mýt, uklízet, žehlit... A tak je škoda toho nevyužít. Tak často se to nestává :-D...

Rodinný běh MUM

Pitný režim...

Malé problémy s páskou při startu :-)

Ještě kousek a jsem v cíli :-)

V kalendáři je uvedeno, že 15.5.2012 je "Den rodiny", a tak MUM uspořádal první ročník "Rodinného běhu". Bylo to prima odpoledne...

Jak holky vařily tatínkovi večeři...

Včera měly všechny maminky svátek. A protože i já jsem maminka dvou dětí, přinesl mi Aleš růži. Potěšila... Zvlášť když jsem byla taková "přejetá".

Dnes mu holky vaří večeři. Přijede se rozloučit, neboť ho čeká pracovní cesta...

Mouka, strouhanka, vajíčko, mléko, cukr, šlehačka, voda, sůl, pepř, křupinky... Trošku mi to připomíná, jak pejsek s kočičkou vařili dort :-D. To se bude tatínek divit, co mu naservírují... Snad ho nebude bolet bříško :-).

PS: Večeře skončila v záchodě, ještě teď tam plavou křupinky :-D. Ještě že byly v záloze řízky s bramborem :-D. A dnešní počet čtyřlístků: 4 (víc už jsem raději nehledala)...

Pro maminku ♥

Věděla jsem, proč si Tě vybrat. Ač jsem se bránila, být jako Ty, postupem času zjišťuji, v čem všem jsem Ti podobná... Jsem ráda, že tu jsi. Že mi pomáháš. Hodně to pro mne znamená.

Děkuji Ti za to!

Gábi ♥



Svatební den...

Ráno si pro děti přijel tatínek. Poté, co jsme je vzala s sebou na nákup do Alberta. Byly dneska nějaké extra akčí. Jen co jsem se rozhlédla, co potřebuji, měly obě pomalu plné košíky, a tak jsem zase vše vracela zpátky...

Když jsem jim pak zamávala, naložila jsem se do vany a modlila se, aby konečně přestalo pršet a nebe bylo alespň malinko modré... Čekala mě totiž svatba. Svatba mojí spolužačky ze střední. Terezky.

A ono to klaplo!

A tak teď stahuji... Pak budu mazat... Upravovat... A doufat, že tam bude pár vydařených kousků :-).

Štěstí...

Dá se říct, že každý den teď nacházím minimálně jeden... Sednu do auta, chci zavřít dveře, koukám, čtyřlístek (ten dnešní)... Ze všech knížek a sešítků na mě postupně vypadávají ty vylisované :-). V úterý jsem dokonce ve sklepě našla starý desetník pro štěstí... Střádám si je, třeba se jednou budou hodit :-).

Včera jsem měla "rande". S vlastním manželem. Bylo to moc příjemné posezení u kávy. Povídali jsme si v klidu, bez emocí. O životě. O dětech. Těch vlastních. O tom, co teď pro něj znamenají a jak je vnímá. Jak se mu žije a jak bojuje v práci... Jak to všechno zvládá... Jak mu chybí rodina a ty běžné věci, které tak neměl rád a kterým se bránil... A že mu vlastně chybím i já...

Vím, že my dva budeme mít k sobě vždycky blízko. Je to otec mých dětí a vždycky mi na něm bude záležet. Přála bych si, aby z nás byli dobří přátelé. Nemyslím si, že by to bylo nemožné... A také vím, že je vše tak, jak má být...

Minie má nového souseda...

Balkónová siesta :-)

Volný čtvrtek...

To se musí využít. Je čtvrtek a já mám volno!!! Děti  odvezu do ústavu. Cestou domů si koupím snídani. Zasedám k PC, srkám kávu a koukám, co kde nového. Darinka svítí zeleně! Je čtvrtek! Před měsícem jsem jí slíbila, že se stavím... A tak se táži, zda bude v butičku. Bude. Výborně!

Mám nějakou nakupovací náladu. Včera jsem si koupila plavky, tak dnes třeba vyjdou ty mé vytoužené černé šaty :-).

A tak nejprve polykám žábu (pokladna konečně hotová), pak se nakládám do vany. Konečně ji mám jen pro sebe! A dělám ze sebe člověka. Maluji si nový obličej a foukám vlasy.

Ano, už ho vidím, Vivien Cló! Velké vítání. Dlouho jsme se s Darčou neviděly. A už šmejdím a koukám, co by se mi líbilo... A jsou tam... Šaty, které bych chtěla... A nejsou jedny... A tak nastupuji do kabinky a zkouším... Ráda si nechám poradit... Jedny, druhý, třetí, čtvrtý... Asi ani nespočítám, kolik jsem jich měla na sobě :-).

A pak vyřazuji... To je nutný... Dvoje nechávám. Vůbec bych netušila, že mi ten střih tak sedne... Mám z nich radost. Těším se, že se budu líbit. Alespoň sama sobě :-).

Jenže je tu problém. Bez bot to nepůjde... Mám 20 minut... A tak se loučím, dohodneme budoucí "rande" s dětma a já pádím. Je to hezký pocit držet tu tašku a vědět, že je v ní přesně to, co jsem chtěla...

Naběhnu do Humanicu. Trošku mě děsí to množství bot, ale zaměřím se na barvu a výšku podpatku. Pak už to vybírání není tak složité :-D. A zase je vidím... Jo, to je ono :-).

♥

Víte co je fajn? Mít přátele. Přátele, takové ty opravdové. Jsou tu. Vždycky tu pro vás budou. A ani tisícikilometrová vzádlenost na tom nic nezmění. Nemusíte si s nima psát každý den, nebo se vídat pravidelně. Ale vy víte, že tu jsou...

A když pak přijedou, cítíte se s nima tak hezky. Máte si vždy co říct. Hřeje vás pocit,  že jsou šťastní... A možná i cítíte, kde je to zrovna trošku "dře", ale od toho to tu jste, abyste je vyslechli a bylo zase o chlup líp...

 A také je fajn, mít i ty, co jsou blízko... Holky, děkuji za dnešní den! A za to, že Vás mám! Mám Vás ráda! ♥

Dovibrováno...

Tak dnes byl den D. Konec permanentky. Vážení a měření.

Váha -2kg
Přes pupík -2cm
Přes stehna -3cm

Jen ty boky... To asi aby mě bylo stále za co chytnout :-D.

Výletníci...

Sbalily jsme si svršky, kartáčky, gumáky, nabíječky všeho druhu, narvaly to vše do auta (kytičkatá nádhera praskala ve švech) a vyrazily k tetě do hor. Tentokrát jsme naštěstí nevezly slepice, jen vajíčka :-).  V autě nesměla chybět babička a Mininka... 

Cesta to byla krásná, ač varována, že nás čeká deštivý víkend (koupila jsem si nový stěrač a ještě k tomu špatný rozměr - ano,  o některé věci by se prostě měli starat chalpi :-D), svítilo nám na cestu sluníčko a ty mraky! Žlutá, zelená, modrá... Kopce, roviny... Mezizastávka v Pardubicích. Pak pokračování do Orlických hor...

Olíbaly jsme se s tetou, já vytáhla objektivy a šlo se do přírody... To byl balzám na duši. A holčičky jako zázrakem pózovaly... Mininka nadšená... Já, ač vnitřně smutná, tak šťastná :-). Těžko bych svůj stav popsala...

Pozorovala jsem holky, jak si to tam užívají. Jak si hezky spolu hrají a nikoho víc k tomu nepotřebují. Minie byla dítě, Kája táta a Kiki máma. Ten náš pes bude mít jednou bronzový odlitek, protože neznám psa s větší trpělivostí :-). To mi takhle večer Kája předává "zavinovačku" stím, zda jí podržím dítě, že jde čůrat. Kouknu, co tam má za panenku, a ona tam na zádech spala Minie :-D. Úplně tuhá a spokojená...

I tetu jsme vyvezly na malý výlet do okolí, zašly si na pohár a obdivovaly místní krávy a výhled do krajiny...

A v pondělí opět balit, cpát to do auta, rozloučit se s tetou a odjezd směr Praha... Tak měl aspoň tatínek možnost si holky dnes celý den užít. Hrozně se na něj těšily. Až mi ho bylo docela líto, neboť jedna mluvila přes druhou, Kiki hopsala jako na pérku... Jsem ráda, že spolu vycházíme a jsme schopni se vždy rozumně dohodnout. Už jen kvůli holkám.

Tak my jdem...

Víla Kristýnka :-)

Víla Karolínka :-)

JJ, Orlické hory ♥

Moje oblíbená ♥

Frajer, co říkáte! :-)

Pohled směrem "Suchý vrch"...

Moje oblíbená cesta v Orlických horách...

Foto by Kao :-)