Poklidila jsem kancelář, zamkla, pomohla unavené Kikince do bot a v tom Kája křičí: "Mami, je tady kočička! Maminko, ona si mě našla. Je moje! Vezmeme si ji domů!"
Jak vysvětlit nadšenému dítěti, že to nejde? Mourovaté odrostlé kotě. Očividně venkovní.
Kikinka se hned přidala. Také by chtěla kočičku domů. Říkám, že ona si cestu domů najde. Že když si ji vezmem domů, bude někomu chybět...
Brečí, obě. Že se bojí, že se jí něco stane. Že ji chtějí. Že se o ní budou starat... Kotě jde s námi před barák. Mňouká. Jdu pro Minie a je vyřešeno. Minie nadšená, ale kotě se ježí a prská. Vysvětluji holkám, že tohle opravdu nejde. Že ono si cestu domů najde samo. Že jim kdyby se Minie nevrátila domů, také budou smutné... Venčíme s brekem. Jsem ráda, že je tma a venku nikdo. Lovím poslední kapesník v kabelce a utírám jim slzy a nudle...
Kotě čeká před vchodem, ale když vidí psa, utíká pryč. Jak já jim rozumím. Jak já se umím do nich vcítit. Byla jsem stejná. Zachraňovala každé opuštěné zvířátko, každého toulavého pejska bych si vzala domů...
Utíráme doma poslední slzy, zapalujeme svíčky a já vysvětluji holkám, že je "Hodina Země". Kristýnka je tak utahaná, že už vlastně ani neví, proč brečí. Kája začíná přemýšlet nad tím, co vše je na elektriku a na kotě také zapomene. Bereme knížku a čteme pohádky o princeznách a vílách... Je v nich tolik pravdy, lásky... Dobro vítězí nad zlem :-). Jen toho světla je málo. Jsem ráda, že po třetí pohádce spí Kiki a po čtvrté je 21:30 a já mohu rozsvítit alespoň lampičku...
31. března 2012
30. března 2012
Když je venku ošklivo...
... musíme si to doma trošku zútulnit... Takhle krásně růžové jsem ještě neměla...
A už se těšíme na babičku Ilonku...
A už se těšíme na babičku Ilonku...
29. března 2012
Perníčkové zdobení...
Byla jsem včera na kurzu zdobení perníčků. Škoda, že jsem nemohla být déle... Ale alespoň můžu říct, že už to konečně umím (alespoň trošku) :-).
28. března 2012
Blogovat/neblogovat...
Tenhle pocit jsem měla už mockrát. Dnes ho mám znovu. Tím, že bloguji, tak vystavuji sama sebe a své myšlenky vám všem, co sem chodíte číst...
Jednou jsem ho dokonce zamkla a nebylo to ono. Člověk, který si chtěl přečíst, co píši, se tam stejně dostal... A tak jsem ho opět udělala veřejný.
Já svůj blog potřebuji, díky němu si ulevuji, zaznamenávám chvíle, které jsou pro mne důležité a taky si tu rovnám své myšlenky. Díky němu mám i několik opravdových přátel, které bych jinak nepoznala a neobohatili by nijak můj život...
A tak blogovat budu. Pryč s tím pocitem... Jen kdyby se do mě tak nezavrtal...
A tak, kdo sem rádi chodíte, choďte dál. Čtěte, co píšu, koukejte se na fotky a když se vám to bude líbit, nechte vzkaz. Budu ráda. Občas mám i pocit, že třeba tím, co napíši, tak i někomu pomůžu. Někomu, kdo třeba prožívá něco podobného a neví, jak se k tomu postavit...
Já to mám teď prostě takhle. Jestli si někdo myslí, že dělám něco špatně, je to jeho názor a beru ho. Jen já se budu řídit vlastním vědomím a svědomím. Jen já žiji sama se sebou a kdo nežije můj život, nemůže vědět, jak to mám. Jak to cítím a co prožívám...
Také si moc dobře uvědomuji, že mám dvě děti a moje rozhodnutí se dotýká samozřejmě i jich. Někdo by si mohl myslet, jak jsou teď zničené, jak neví, co se děje, jak ztrácí pocit jistoty... Že jim beru tátu... Nic z toho není pravda. Ony jsou víc v klidu, než kdy dřív. Doma není žádné dusno. Žádný "klid před bouří".
Obě holky jsou hodně vnímavé a tak teď konečně cítí, že maminka stojí oběma nohama na zemi, ví co dělá a že ten pocit bezpečí jim vážně nikdo nevezme.
Ano, jsou chvilky, kdy na mě padne "strach", zda to opravdu vše zvládnu. Ale rychle ho zaženu, protože vím, že ano. Protože kdo se bojí, nesmí do lesa...
Tak děkuji všem, že respektujete mé rozhodnutí. Rady nečekám. :-)
Jednou jsem ho dokonce zamkla a nebylo to ono. Člověk, který si chtěl přečíst, co píši, se tam stejně dostal... A tak jsem ho opět udělala veřejný.
Já svůj blog potřebuji, díky němu si ulevuji, zaznamenávám chvíle, které jsou pro mne důležité a taky si tu rovnám své myšlenky. Díky němu mám i několik opravdových přátel, které bych jinak nepoznala a neobohatili by nijak můj život...
A tak blogovat budu. Pryč s tím pocitem... Jen kdyby se do mě tak nezavrtal...
A tak, kdo sem rádi chodíte, choďte dál. Čtěte, co píšu, koukejte se na fotky a když se vám to bude líbit, nechte vzkaz. Budu ráda. Občas mám i pocit, že třeba tím, co napíši, tak i někomu pomůžu. Někomu, kdo třeba prožívá něco podobného a neví, jak se k tomu postavit...
Já to mám teď prostě takhle. Jestli si někdo myslí, že dělám něco špatně, je to jeho názor a beru ho. Jen já se budu řídit vlastním vědomím a svědomím. Jen já žiji sama se sebou a kdo nežije můj život, nemůže vědět, jak to mám. Jak to cítím a co prožívám...
Také si moc dobře uvědomuji, že mám dvě děti a moje rozhodnutí se dotýká samozřejmě i jich. Někdo by si mohl myslet, jak jsou teď zničené, jak neví, co se děje, jak ztrácí pocit jistoty... Že jim beru tátu... Nic z toho není pravda. Ony jsou víc v klidu, než kdy dřív. Doma není žádné dusno. Žádný "klid před bouří".
Obě holky jsou hodně vnímavé a tak teď konečně cítí, že maminka stojí oběma nohama na zemi, ví co dělá a že ten pocit bezpečí jim vážně nikdo nevezme.
Ano, jsou chvilky, kdy na mě padne "strach", zda to opravdu vše zvládnu. Ale rychle ho zaženu, protože vím, že ano. Protože kdo se bojí, nesmí do lesa...
Tak děkuji všem, že respektujete mé rozhodnutí. Rady nečekám. :-)
27. března 2012
Krásně je mi...
Dnešní školička byla tak pohodová... Klidné a spokojené děti... Navlékaly dřevěné korálky a tak krásně se tím zabavily. Všechny. Mazlily se, hrály si společně a malovaly vajíčka... Právě pro tyhle chvíle, kdy je mi s nima dobře, jsem nešla do funkce koordinátora... Nechci se toho vzdát.
Pak jsem si zajela pro ty své do školky. V autě už se o pohodě moc mluvit nedalo. Poslední dobou si nedělají nic dobrého. Mám často chuť je vysadit a ujet. Ony už ale vědí, že co maminka řekne, tak to i myslí a že není radno ji dráždit víc, než je třeba :-). A tak jsem si je dovezla domů. Dovolila jim, vzít si kola a šly jsme venčit Mininku...
Minie je sice Pražský krysařík, ale běhá jako chrt, statečná je jako teriér a pohodová jako voříšek :-D. Je tak malá, že mám občas problém sledovat, kde zrovna hopsá, kterou z těch dvou pronásleduje nebo s jakým psím kamarádem si zrovna hraje. Dnes se mi rozutíkala za jednou malou drobnou stařenkou s holí... Vím, že často lidem vadí, když se k nim přiblíží pes, a tak jsem se jala Minie odvolávat. Pani se ale usmála a nakláněla se k ní s tím, že by si ji ráda pohladila. A tak jsem se na ni usmála a ona si se mnou začala povídat...
Říkala, že žije často v Anglii a že tam ji zná každý pes a dokud si ho nepohladí, nejde dál (ten pes)... Jsou tam útulky pro opuštěné psy a lidé, když mají čas a chuť, jdou si půjčit psa a vezmou ho ven... To se mi tak líbilo. Škoda, že tady nic takového nefunguje... Vyprávěla dál a mě se to tak hezky poslouchalo... Říkala, že už ji tam znají i koně a těm dává zase pampelišky... Že přeložila hodně knih z AJ do ČJ zejména o psech, a tak se v nich vyzná... Říkala jsem jí o Megance, Benjiekovi a Minie...
Také jsem se dozvěděla, že procestovala skoro celý svět... Kde byla nejseverněji a kde naopak nejjižněji. Že cestování bylo součástí její práce... Seznámila mě s průměrnou délkou letu do Anglie a že se jí jednou stalo, že ten samý úsek cestovala půl dne... Kde se špatně přestupuje a že jednou musela "běžet", aby stihla spoj... A od té doby se už nechá "vozit" :-).
Holkám už se pak chtělo domů, a tak jsme si podaly ruku, popřály hezký den a ona ještě přidala hodně zdraví... A ve mně zůstal takový hezký pocit... Stařenka měla radost, že si popovídala a já jí v dobrém záviděla tu její sílu a chuť, se kterou žije svůj život. Je jí 83 let a maximálně si ho užívá...
Je krásný se umět zastavit a poslouchat... A třeba si z toho i něco vzít...
A i odpoledne bylo moc fajn! Šly jsme pro sváču a dovedly si domů milou návštěvu :-).
A ještě bych se ráda rozloučila s LG... V neděli večer nic neříkal, pracoval, jak měl... Dala jsem mu dobrou noc a ráno, ráno už nenaskočil. Ani přesně nevím, kolik let mi tu dělal společnost. Místo něj tu mám jeden náhradní z MUMu, ale co nejdříve budu muset sehnat nového kamaráda... Jen nějak nevím, kam na něj a co by měl a neměl umět... Ale ono se to nějak vyřeší :-).
Pak jsem si zajela pro ty své do školky. V autě už se o pohodě moc mluvit nedalo. Poslední dobou si nedělají nic dobrého. Mám často chuť je vysadit a ujet. Ony už ale vědí, že co maminka řekne, tak to i myslí a že není radno ji dráždit víc, než je třeba :-). A tak jsem si je dovezla domů. Dovolila jim, vzít si kola a šly jsme venčit Mininku...
Minie je sice Pražský krysařík, ale běhá jako chrt, statečná je jako teriér a pohodová jako voříšek :-D. Je tak malá, že mám občas problém sledovat, kde zrovna hopsá, kterou z těch dvou pronásleduje nebo s jakým psím kamarádem si zrovna hraje. Dnes se mi rozutíkala za jednou malou drobnou stařenkou s holí... Vím, že často lidem vadí, když se k nim přiblíží pes, a tak jsem se jala Minie odvolávat. Pani se ale usmála a nakláněla se k ní s tím, že by si ji ráda pohladila. A tak jsem se na ni usmála a ona si se mnou začala povídat...
Říkala, že žije často v Anglii a že tam ji zná každý pes a dokud si ho nepohladí, nejde dál (ten pes)... Jsou tam útulky pro opuštěné psy a lidé, když mají čas a chuť, jdou si půjčit psa a vezmou ho ven... To se mi tak líbilo. Škoda, že tady nic takového nefunguje... Vyprávěla dál a mě se to tak hezky poslouchalo... Říkala, že už ji tam znají i koně a těm dává zase pampelišky... Že přeložila hodně knih z AJ do ČJ zejména o psech, a tak se v nich vyzná... Říkala jsem jí o Megance, Benjiekovi a Minie...
Také jsem se dozvěděla, že procestovala skoro celý svět... Kde byla nejseverněji a kde naopak nejjižněji. Že cestování bylo součástí její práce... Seznámila mě s průměrnou délkou letu do Anglie a že se jí jednou stalo, že ten samý úsek cestovala půl dne... Kde se špatně přestupuje a že jednou musela "běžet", aby stihla spoj... A od té doby se už nechá "vozit" :-).
Holkám už se pak chtělo domů, a tak jsme si podaly ruku, popřály hezký den a ona ještě přidala hodně zdraví... A ve mně zůstal takový hezký pocit... Stařenka měla radost, že si popovídala a já jí v dobrém záviděla tu její sílu a chuť, se kterou žije svůj život. Je jí 83 let a maximálně si ho užívá...
Je krásný se umět zastavit a poslouchat... A třeba si z toho i něco vzít...
A i odpoledne bylo moc fajn! Šly jsme pro sváču a dovedly si domů milou návštěvu :-).
A ještě bych se ráda rozloučila s LG... V neděli večer nic neříkal, pracoval, jak měl... Dala jsem mu dobrou noc a ráno, ráno už nenaskočil. Ani přesně nevím, kolik let mi tu dělal společnost. Místo něj tu mám jeden náhradní z MUMu, ale co nejdříve budu muset sehnat nového kamaráda... Jen nějak nevím, kam na něj a co by měl a neměl umět... Ale ono se to nějak vyřeší :-).
25. března 2012
Sraz "únoráčků"
"Únoráčci 2008"
To byly časy... Někdo byl těhotný poprvé, někdo čekal již druhé (či třetí) dítko... Scházely jsme se na diskusi a řešily ty své "problémy". Kdo kolik přibral, kdo zvrací, kdo čeká holku nebo kluka... Jak se bude jmenovat a hlavně nás zajímalo, kdy bude kdo nakonec rodit :-).
Dokonce jsem zjistila, že mám jednu "únoračku" rovnou u nás na sídlišti a trávily jsme spolu čas na dětském hřišti a porovnávaly velikosti pupků "naživo" :-). Jedna rodila dřív, druhá si dala načas a nakonec jsme měly holky skoro měsíc od sebe :-).
Nedávno holky opět zorganizovaly sraz v MUMu. Původně plánovanou sobotu jsem jim bohužel slíbit nemohla, bylo obsazeno, ale neděli jsem zarezervovala... Naštěstí se Léňa na začátku týdne ozvala, jak už se těší na SOBOTU! Komunikační kanály malinko zahaprovaly a holky na diskusy se chytly soboty... Ufff, ještě že byl čas to vše zachránit a všechny upozornit, že NEDĚLE bude lepší :-). Neumím si představit, co bych dělala, kdyby mi v sobotu volaly, kde jsem, že jsou před MUMem :-D.
A tak zase za rok ahoj!
Foto Aghi
A jinak byly holky dnes s tatínkem v cirkuse, na kolech a dnešní sluníčkovou neděli jsme zakončili prvním grilováním...
To byly časy... Někdo byl těhotný poprvé, někdo čekal již druhé (či třetí) dítko... Scházely jsme se na diskusi a řešily ty své "problémy". Kdo kolik přibral, kdo zvrací, kdo čeká holku nebo kluka... Jak se bude jmenovat a hlavně nás zajímalo, kdy bude kdo nakonec rodit :-).
Dokonce jsem zjistila, že mám jednu "únoračku" rovnou u nás na sídlišti a trávily jsme spolu čas na dětském hřišti a porovnávaly velikosti pupků "naživo" :-). Jedna rodila dřív, druhá si dala načas a nakonec jsme měly holky skoro měsíc od sebe :-).
Nedávno holky opět zorganizovaly sraz v MUMu. Původně plánovanou sobotu jsem jim bohužel slíbit nemohla, bylo obsazeno, ale neděli jsem zarezervovala... Naštěstí se Léňa na začátku týdne ozvala, jak už se těší na SOBOTU! Komunikační kanály malinko zahaprovaly a holky na diskusy se chytly soboty... Ufff, ještě že byl čas to vše zachránit a všechny upozornit, že NEDĚLE bude lepší :-). Neumím si představit, co bych dělala, kdyby mi v sobotu volaly, kde jsem, že jsou před MUMem :-D.
A tak zase za rok ahoj!
Foto Aghi
A jinak byly holky dnes s tatínkem v cirkuse, na kolech a dnešní sluníčkovou neděli jsme zakončili prvním grilováním...
24. března 2012
Je čas...
"Je čas štěstí, je čas smutku, je čas vítání, je čas loučení, je čas..."
Vše má svůj čas...
Dnes proběhlo ve 13h v Kostele u Jákobova žebříku poslední rozloučení s Majdou. Bylo to krásné, silné, citlivé...
A moc se mi líbí slova Wlčí smečky: "Vězte, že jsme velmi smutní, ale ne nešťastní."
Majda by měla radost...
♥
Vše má svůj čas...
Dnes proběhlo ve 13h v Kostele u Jákobova žebříku poslední rozloučení s Majdou. Bylo to krásné, silné, citlivé...
A moc se mi líbí slova Wlčí smečky: "Vězte, že jsme velmi smutní, ale ne nešťastní."
Majda by měla radost...
♥
23. března 2012
Gerberka...
:-)
Gerbera
21. 1. - 31. 1.
Ve styku s druhými lidmi je opatrná. Umí správně reagovat na jakoukoli nepředvídatelnou situaci v životě. Je pohotová a ve všem se dokáže orientovat. Ráda poznává nové věci, lidi i země. Je velmi citlivá a srdečná. Má smysl pro humor a umí žertovat i sama o sobě. Pro svůj optimismus je v kolektivu oblíbená a má hodně přátel. Dokáže se vžít do situace druhých a je ochotna jim pomoci.
Gerbera
21. 1. - 31. 1.
Ve styku s druhými lidmi je opatrná. Umí správně reagovat na jakoukoli nepředvídatelnou situaci v životě. Je pohotová a ve všem se dokáže orientovat. Ráda poznává nové věci, lidi i země. Je velmi citlivá a srdečná. Má smysl pro humor a umí žertovat i sama o sobě. Pro svůj optimismus je v kolektivu oblíbená a má hodně přátel. Dokáže se vžít do situace druhých a je ochotna jim pomoci.
22. března 2012
Jsem dospělá!
Ano, poslední dny jsem přišla na to, že už jsem konečně dospělá. Uchopila jsem život pevně do svých rukou, převzala zodpovědnost sama za sebe (a za své děti samozřejmě) a došlo mi, že život budu mít přesně takový, jaký si ho udělám. Všichni máme volbu. Buď budeme dál žít v tom, na co jsme zvyklí a třeba nám to nevyhovuje, nebo s tím něco uděláme. Jen si musíme přiznat, jaká je skutečnost a co vlastně chceme. Já vím, že chci žít. Že chci jít dál a dělám vše proto, abych byla šťastná. A když budu šťastná já, budou šťastní i ti okolo mě (zejména děti).
Já si teď umím užívat každé chvilky, co jsem s dětma. Všímám si věcí, které jsem dřív neviděla. Miluji, když se ke mně přitulí a hrozně ráda jim upřímně odpovídám na všechny jejich otázky. Holky mají jasno. Na každou otázku dostanou odpověď.
Začínám si dělat pořádek sama v sobě. Hezky si to všechno v sobě rovnám a narovinu jednám i s lidma okolo mě. A ony se dějí zázraky! :-)
Dnes viděly holky poprvé "nového" dědu. Kája ho ohodnotila tak, že nevypadá jako děda, ale jako strejda. Kiki mu řekla, že k němu nepůjde, ale alespoň se na něj smála. Já, já mám radost, že se snaží. Že pochopil, že nemá smysl mě do něčeho tlačit. Takže si mě vyslechne a řídí se tím, jak já to chci. Spokojenost na obou stranách :-).
Zajistil nám pani zubařku. Náš doktor šel do důchodu a náhrada žádná :-(. A tak jsem dnes jela až do Jinočan. Byl to pro nás tři prima výlet. Koupily jsme babičce na hrob kytku, zapálily svíčku. Koukly se na dům, kde jsem vyrůstala (tentokrát jen z dálky). V duchu jsem si přála, aby se to už konečně vyřešilo...
Koupily jsme i kytičku pro pani doktorku, jako poděkování, že nás vzala mimo ordinační hodiny. Brzy tam pojedeme znovu, aby nám opravila zoubky...
Cestou zpátky jsme daly oběd u Meka a doma nabraly psa a jely MHD do centra, zřídit si vlastní účet. Ano, konečně mám i já vlastní účet. Je čas udělat pořádek i v tomhle. Včera s tím manžel začal, a pak chtěl vycouvat, ale mě došlo, že i tohle je důležité. Je třeba věci dotáhnout. Nebát se. Protože kdo se bojí, nesmí do lesa! :-)
Já si teď umím užívat každé chvilky, co jsem s dětma. Všímám si věcí, které jsem dřív neviděla. Miluji, když se ke mně přitulí a hrozně ráda jim upřímně odpovídám na všechny jejich otázky. Holky mají jasno. Na každou otázku dostanou odpověď.
Začínám si dělat pořádek sama v sobě. Hezky si to všechno v sobě rovnám a narovinu jednám i s lidma okolo mě. A ony se dějí zázraky! :-)
Dnes viděly holky poprvé "nového" dědu. Kája ho ohodnotila tak, že nevypadá jako děda, ale jako strejda. Kiki mu řekla, že k němu nepůjde, ale alespoň se na něj smála. Já, já mám radost, že se snaží. Že pochopil, že nemá smysl mě do něčeho tlačit. Takže si mě vyslechne a řídí se tím, jak já to chci. Spokojenost na obou stranách :-).
Zajistil nám pani zubařku. Náš doktor šel do důchodu a náhrada žádná :-(. A tak jsem dnes jela až do Jinočan. Byl to pro nás tři prima výlet. Koupily jsme babičce na hrob kytku, zapálily svíčku. Koukly se na dům, kde jsem vyrůstala (tentokrát jen z dálky). V duchu jsem si přála, aby se to už konečně vyřešilo...
Koupily jsme i kytičku pro pani doktorku, jako poděkování, že nás vzala mimo ordinační hodiny. Brzy tam pojedeme znovu, aby nám opravila zoubky...
Cestou zpátky jsme daly oběd u Meka a doma nabraly psa a jely MHD do centra, zřídit si vlastní účet. Ano, konečně mám i já vlastní účet. Je čas udělat pořádek i v tomhle. Včera s tím manžel začal, a pak chtěl vycouvat, ale mě došlo, že i tohle je důležité. Je třeba věci dotáhnout. Nebát se. Protože kdo se bojí, nesmí do lesa! :-)
21. března 2012
Protivná...
Mám dnes protivnou náladu. Moje rýma tomu nepřidá :-(. Pryč je můj klid a pohoda. Padlo to na mě a já to potřebuji ze sebe dostat ven...
Včera přijela mamka. Původně jsem chtěla být doma, ale když volala Ráďa, že má hlídání, vyrazily jsme do kina na Probudím se včera. Pomohlo mi to vypnout, pobavit se, zasmát se...
A ještě jedna věc mě včera dostala. Babička Ilonka přivezla staré fotky mojí babičky Evičky, když byla ve věku Kristýnky...
Ty vlásky, ten účes... Modré oči... A narozeniny 4 dny od sebe...
Včera přijela mamka. Původně jsem chtěla být doma, ale když volala Ráďa, že má hlídání, vyrazily jsme do kina na Probudím se včera. Pomohlo mi to vypnout, pobavit se, zasmát se...
A ještě jedna věc mě včera dostala. Babička Ilonka přivezla staré fotky mojí babičky Evičky, když byla ve věku Kristýnky...
Ty vlásky, ten účes... Modré oči... A narozeniny 4 dny od sebe...
20. března 2012
Šťastnou cestu...
Jsou to dnes přesně dva měsíce, co jsem měla tu čest poznat osobně jednoho úžasného človíčka... Slečnu, která byla krásná nejen svým srdcem. Když jsem ji fotila, její oči "zářily"...
... Kdykoliv si na ni vzpomenu, budu je vidět...
... Celé Tvé rodině přeji hodně síly...
♥♥♥
... Kdykoliv si na ni vzpomenu, budu je vidět...
... Celé Tvé rodině přeji hodně síly...
♥♥♥
19. března 2012
Tělo si řekne...
Asi je čas na chvíli "vypnout". Zajímavé, že si o to tělo řekne samo a to většinou nějakou nemocí. Momentálně jsme na tom všechny stejně. Kašel, rýma a únava... A tak jsme doma, doplňujeme spánkové deficity... Tlačím do sebe zázvorový čaj s citrónem a medem a věřím, že se s tím brzy poperem.
18. března 2012
Nedělní rekapitulace...
Večer se mi vrátily naprosto spokojené děti v doprovodu tatínka. Dostala jsem dárečky (Kristýnka mi vybrala kytičky v košíčku a Kája svíčku, co krásně voní)... Po večeři tatínek vykoupal děti a když byly v posteli (okupují teď tu moji), začal mi vyprávět, jak celý víkend probíhal.
Myslím, že mu výlet velice prospěl. Hodně mu dal rozhovor s D., který mu vysvětlil na svém příkladu, jak to teď je u nás a že to opravdu není otázka posledních třech týdnů či měsíců. Aleš pochopil. Konečně to začal vidět. Nebo konečně to chce vidět tak, jak to je. Také si vzal z přednášky o síle slova víc, než si myslel a začal to aplikovat v praxi. Byl nadšený, když mu došlo, že to jde i jinak...
Mám radost. Mám radost z toho všeho, co se teď děje. Vše je tak, jak má být. A já stále věřím tomu, že moje rozhodnutí bylo to nejlepší, co jsem pro nás všechny mohla udělat.
Holky teď mají tátu, který se jim věnuje. Který přišel na to, jak úžasné má dcery. Že jsou vlastně vychované, jen neměl příležitost to vidět... Začal rozumět i mně a pochopil, jak to mám teď nastavené. A také ví, že jsem rozhodnutá a nehodlám nic měnit...
Má dokonce zájem vozit holky do školky. Trávit s nima víc času... A já tu pro něj budu, když se bude potřebovat vypovídat. Může k nám kdykoliv přijít. A on to ví. Naději asi stále neztrácí a já nemám potřebu mu ji brát.
Až dodá fotky z výletu, tak je sem dám :-).
Myslím, že mu výlet velice prospěl. Hodně mu dal rozhovor s D., který mu vysvětlil na svém příkladu, jak to teď je u nás a že to opravdu není otázka posledních třech týdnů či měsíců. Aleš pochopil. Konečně to začal vidět. Nebo konečně to chce vidět tak, jak to je. Také si vzal z přednášky o síle slova víc, než si myslel a začal to aplikovat v praxi. Byl nadšený, když mu došlo, že to jde i jinak...
Mám radost. Mám radost z toho všeho, co se teď děje. Vše je tak, jak má být. A já stále věřím tomu, že moje rozhodnutí bylo to nejlepší, co jsem pro nás všechny mohla udělat.
Holky teď mají tátu, který se jim věnuje. Který přišel na to, jak úžasné má dcery. Že jsou vlastně vychované, jen neměl příležitost to vidět... Začal rozumět i mně a pochopil, jak to mám teď nastavené. A také ví, že jsem rozhodnutá a nehodlám nic měnit...
Má dokonce zájem vozit holky do školky. Trávit s nima víc času... A já tu pro něj budu, když se bude potřebovat vypovídat. Může k nám kdykoliv přijít. A on to ví. Naději asi stále neztrácí a já nemám potřebu mu ji brát.
Až dodá fotky z výletu, tak je sem dám :-).
17. března 2012
Sobota...
Sbalila jsem holkám věci, svačinu, kapesníky a vincentku... K tomu Minie s pytlíčkem granulí a zamávala jim. Budou s tatínkem u babičky. Na opoledne mají nějaký dobrodružný program - děti + tátové v lese. Ženám vstup zakázán.
Já až dofotím, tak budu mít čas sama na sebe... Těším se na to. To ticho... Klid. Venku sluníčko.
Pár pátečních:
PS: Minie je dnes 1 rok!!!
Já až dofotím, tak budu mít čas sama na sebe... Těším se na to. To ticho... Klid. Venku sluníčko.
Pár pátečních:
PS: Minie je dnes 1 rok!!!
16. března 2012
15. března 2012
O ČERVENÉ KARKULCE...
Karkulka, babička, vlk i myslivec... Hrajou mi tu pohádku na dobrou noc. Občas náznak moderny. Vlk malinký, že by ani myšičku nespolkl...
Jsem ráda, že vše probíhá v klidu... Jen jsem tak strašně moc unavená...
Jsem ráda, že vše probíhá v klidu... Jen jsem tak strašně moc unavená...
14. března 2012
Síla slova...
Ráno jsem napsala manželovi, že je v MUMu přednáška na téma "Síla slova", že bych byla ráda, aby šel. Když nebude chtít, půjdu já.
Volal, že půjde rád, ale se mnou. A tak zařídil hlídání a šli jsme.
Byl sám mezi ženami. Nevím, zda se cítil dobře. Podle výrazu asi ne. Ale ustál to a neodešel. Na závěr to zhodnotil tak, že mu to dalo 50:50. Doma to se mnou ještě tak trošku rozebral a mě došlo, že ta jeho "touha" se změnit není zas až tak silná. Měnit se chce kvůli mně, ale ne kvůli sobě. A to je podle mě špatně. On sám musí chtít. Sám za sebe. A ne proto, že má pocit, že si mě tím opět získá...
A jinak je u nás doma klid a já konečně dodělala fotky ze svatby. Až budu mít povolení ke zveřejnění, tak je sem vložím...
Volal, že půjde rád, ale se mnou. A tak zařídil hlídání a šli jsme.
Byl sám mezi ženami. Nevím, zda se cítil dobře. Podle výrazu asi ne. Ale ustál to a neodešel. Na závěr to zhodnotil tak, že mu to dalo 50:50. Doma to se mnou ještě tak trošku rozebral a mě došlo, že ta jeho "touha" se změnit není zas až tak silná. Měnit se chce kvůli mně, ale ne kvůli sobě. A to je podle mě špatně. On sám musí chtít. Sám za sebe. A ne proto, že má pocit, že si mě tím opět získá...
A jinak je u nás doma klid a já konečně dodělala fotky ze svatby. Až budu mít povolení ke zveřejnění, tak je sem vložím...
13. března 2012
Varianta B
To že se u nás doma něco děje, to jste asi poznali. Tak trošku se nám rozpadlo manželství. Poslední dobou jedu na pravdu a nevidím důvod, proč to nenapsat tak, jak to cítím. Přišel s tím manžel a já souhlasila. Mě, když někdo řekne, že už o mě nestojí a nehodlá se mnou žít, nemám důvod mu to vyvracet. Znám svou cenu, mám se ráda a přesvědčovat někoho o tom, že dělá chybu, když chce odejít, to není můj styl. Je to jeho volba a mě nezbývá, než ji respektovat.
Nicméně asi čekal jinou reakci na toto sdělení, a tak zařadil zpátečku. Já však neumím couvat ve vztahu zpátky. A jaksi mi došlo, že nemám potřebu pokračovat v něčem, co poslední dobou opravdu nefunguje. Nastavila jsem si hodnoty a řekla si, co už nechci. Nebo naopak - co chci.
Tak nějak se to vše otočilo proti němu. Rozleželo se mu to a zjistil, že bez nás nemůže žít... :-(
Dnes večer zase přišel za holkama. Musím říct, že ho nepoznávám. Nikdy se jim nevěnoval víc a já jsem za to vděčná. Kiki mu říká, jak ho miluje a on je z toho "rozbitej". Byl jak vyměněnej. Dobrá nálada, cítila jsem z něj sílu...
Důvod byla návštěva psychologa. Jsem ráda, že tam šel. Moji pomoc odmítal a když to samé uslyší od třetí osoby, bude to lepší...
Po dvou hodinách sezení za mnou přišel s tím, že ho ničí nejistota, že nebyl dobrý nápad se odstěhovat, a tak je zde varianta A a varianta B a že chce slyšet odpověď.
A ta zněla varianta B. Nebudu mu dávat naděje, které neumím splnit. Já v sobě cítím momentálně prázdno. Opravdové prázdno. Vím, že ho mám ráda, vážím si ho a nikdy bych mu nebránila v přístupu k dětem. Ale to, že moje srdce v současné době k němu nic necítí, to je jen důsledek jeho chování. Láska a pravda k sobě patří. On to pošlapal a teď se diví :-(.
Jen to tak nějak nechce přijmout :-(. Nechce slyšet, že všichni máme volbu. Jen na nás záleží, jak si to uděláme. Co řekneme, nemůžeme vzít zpět. A tvrdit, že vlastně ani nevíme, proč jsme to řekli???
Já si jen přeji, aby to teď u nás doma probíhalo co nejklidněji (záleží mi na dětech). Snažím se o to. Mám to v sobě srovnané víc, než kdy předtím. Občas se až nepoznávám. Možná tím děsím i lidi okolo mne. Ale vím, že si za svým rozhodnutím stojím. Stejně jak má volbu Aleš, mám volbu i já... A o tom to je...
PS: Dnes jsem chtěla psát o Minie. Konečně jsem se dočkala a viděla ji v TV. Byla úžasná :-).
Nicméně asi čekal jinou reakci na toto sdělení, a tak zařadil zpátečku. Já však neumím couvat ve vztahu zpátky. A jaksi mi došlo, že nemám potřebu pokračovat v něčem, co poslední dobou opravdu nefunguje. Nastavila jsem si hodnoty a řekla si, co už nechci. Nebo naopak - co chci.
Tak nějak se to vše otočilo proti němu. Rozleželo se mu to a zjistil, že bez nás nemůže žít... :-(
Dnes večer zase přišel za holkama. Musím říct, že ho nepoznávám. Nikdy se jim nevěnoval víc a já jsem za to vděčná. Kiki mu říká, jak ho miluje a on je z toho "rozbitej". Byl jak vyměněnej. Dobrá nálada, cítila jsem z něj sílu...
Důvod byla návštěva psychologa. Jsem ráda, že tam šel. Moji pomoc odmítal a když to samé uslyší od třetí osoby, bude to lepší...
Po dvou hodinách sezení za mnou přišel s tím, že ho ničí nejistota, že nebyl dobrý nápad se odstěhovat, a tak je zde varianta A a varianta B a že chce slyšet odpověď.
A ta zněla varianta B. Nebudu mu dávat naděje, které neumím splnit. Já v sobě cítím momentálně prázdno. Opravdové prázdno. Vím, že ho mám ráda, vážím si ho a nikdy bych mu nebránila v přístupu k dětem. Ale to, že moje srdce v současné době k němu nic necítí, to je jen důsledek jeho chování. Láska a pravda k sobě patří. On to pošlapal a teď se diví :-(.
Jen to tak nějak nechce přijmout :-(. Nechce slyšet, že všichni máme volbu. Jen na nás záleží, jak si to uděláme. Co řekneme, nemůžeme vzít zpět. A tvrdit, že vlastně ani nevíme, proč jsme to řekli???
Já si jen přeji, aby to teď u nás doma probíhalo co nejklidněji (záleží mi na dětech). Snažím se o to. Mám to v sobě srovnané víc, než kdy předtím. Občas se až nepoznávám. Možná tím děsím i lidi okolo mne. Ale vím, že si za svým rozhodnutím stojím. Stejně jak má volbu Aleš, mám volbu i já... A o tom to je...
PS: Dnes jsem chtěla psát o Minie. Konečně jsem se dočkala a viděla ji v TV. Byla úžasná :-).
12. března 2012
Dort...
Tento nádherný dort byl pro Káju k 7. narozeninám. Dělala ho teta Lucinka a byl opět výborný.
Jsem ráda, že jsem dnes měla kolem sebe svoji rodinu...
A že jsem jednomu človíčkovi udělala velikou radost... Ono totiž, co se do světa posílá, tak se nám pak vrací... ♥
Jsem ráda, že jsem dnes měla kolem sebe svoji rodinu...
A že jsem jednomu človíčkovi udělala velikou radost... Ono totiž, co se do světa posílá, tak se nám pak vrací... ♥
11. března 2012
Svatební...
Sobota byla svatební. Z holčiček jsem udělala nádherné princezny, nechaly jsme se vysadit v Hotelu Augustin na Malé Straně a poprvé se viděly s tetou Mílou... Dnešní den patřil právě jí a jejímu nastávajícímu Nilsovi.
V jejím luxusním apartmá, které mělo tři patra a ten nejkrásnější výhled na hrad, si holčičky užívaly jako princezny a já, já se také nechala "rozmazlovat". Nalíčená, načesaná, šampaňské v ruce... Pozorovala jsem zářící nevěstu a holky, které lítaly z patra do patra... Mezi tím jsem se snažila zachycovat okamžiky... Atmosféru toho dne...
Pak jsme jeli k Vltavě a nasedli do lodi, kroužili po řece, koukali na racky a přibližovali se k místu, kde byli M + N oddáni...
Bylo to krásné. Ta slova o lásce... O pravdě... Tak moc to teď prožívám. Tu pravdu, bez které láska prostě není... To je život.
Pak byla hostina o pěti chodech. Děti měly o zábavu postaráno. Bavil je kouzelník...
Poprvé jsem okusila prvotřídní pokrmy a zapila je výborným vínem. Poslouchala náderné proslovy (norská tradice) a bouchala lžící do stolu :-).
Byla tam rodina, rodina Aleše. Aleš také, i když to teď pro něj asi není snadné. Ustál to. Jsem ráda. Tak moc ráda jsem poznala jeho sestřenice. Já je viděla poprvé, ale stejně jsem měla pocit, že už je znám dávno. Stejně tak jsem věděla, že udělám vše proto, abych na tu svatbu šla. A snad i Aleš pochopil, že to nebylo o "snobismu", ale o tom, aby se sešla rodina a všichni si to maximálně užili. Já určitě, holky taky...
Kiki usnula Alešovi na rameni, odvezl ji s babičkou domů a já si s Kájou ještě počkala na dort... Nechaly jsme se pak odvézt domů... Dnes jsem si připadala jako princezna. A Míle za to moc děkuji!!! Byla úžasná. Teda ona je úžasná! A já jí přeji, ať je šťastná, milovaná a ať jí v životě provází pravda...
♥
V jejím luxusním apartmá, které mělo tři patra a ten nejkrásnější výhled na hrad, si holčičky užívaly jako princezny a já, já se také nechala "rozmazlovat". Nalíčená, načesaná, šampaňské v ruce... Pozorovala jsem zářící nevěstu a holky, které lítaly z patra do patra... Mezi tím jsem se snažila zachycovat okamžiky... Atmosféru toho dne...
Pak jsme jeli k Vltavě a nasedli do lodi, kroužili po řece, koukali na racky a přibližovali se k místu, kde byli M + N oddáni...
Bylo to krásné. Ta slova o lásce... O pravdě... Tak moc to teď prožívám. Tu pravdu, bez které láska prostě není... To je život.
Pak byla hostina o pěti chodech. Děti měly o zábavu postaráno. Bavil je kouzelník...
Poprvé jsem okusila prvotřídní pokrmy a zapila je výborným vínem. Poslouchala náderné proslovy (norská tradice) a bouchala lžící do stolu :-).
Byla tam rodina, rodina Aleše. Aleš také, i když to teď pro něj asi není snadné. Ustál to. Jsem ráda. Tak moc ráda jsem poznala jeho sestřenice. Já je viděla poprvé, ale stejně jsem měla pocit, že už je znám dávno. Stejně tak jsem věděla, že udělám vše proto, abych na tu svatbu šla. A snad i Aleš pochopil, že to nebylo o "snobismu", ale o tom, aby se sešla rodina a všichni si to maximálně užili. Já určitě, holky taky...
Kiki usnula Alešovi na rameni, odvezl ji s babičkou domů a já si s Kájou ještě počkala na dort... Nechaly jsme se pak odvézt domů... Dnes jsem si připadala jako princezna. A Míle za to moc děkuji!!! Byla úžasná. Teda ona je úžasná! A já jí přeji, ať je šťastná, milovaná a ať jí v životě provází pravda...
♥
10. března 2012
8. března 2012
"Netlač řeku, teče sama..."
Někdy je ten život děsně těžký... A bolí. Ale také bez toho by to nebyl život.
6. března 2012
Již 7 let maminkou...
Těšila jsem se na ten svůj malý uzlíček, na to štěstí, co mě čeká... Myslela jsem, kolik mám ještě času před sebou a jak si to bříško užiju. Kájinka byla jiného názoru, a tak si 5.3.2005 prokopla vodu a na svět vykoukla 6.3. večer. Byla to neděle a dávali Superstár. Věděla jsem, že je vše v pořádku, když se rozhodla narodit. Nebála jsem se, že by mohlo být něco špatně. Věřila jsem jí od začátku. A od té doby si jede po svém...
Je to neuvěřitelně šikovné a svéhlavé dítě. Bojuji s ní často, ale vím, že to tak prostě má být. Ona je má lekce a já se od ní učím. A i já zde mám úkol... Ukázat jí, jak žít, jak si sebe vážit a jak mít ráda... Hlavně sama sebe.
Jsem hrozně ráda, že ji mám. Každou chvíli se mě někdo ptá, zda nelituji, že jem ji měla "brzy". Pro mě ale nebylo brzy. Byl ten správný čas...
A tak, Kájinko, chci Ti říct, že tě miluji z celého srdce a vždycky tu pro tebe budu!!!
Tvoje máma!
Je to neuvěřitelně šikovné a svéhlavé dítě. Bojuji s ní často, ale vím, že to tak prostě má být. Ona je má lekce a já se od ní učím. A i já zde mám úkol... Ukázat jí, jak žít, jak si sebe vážit a jak mít ráda... Hlavně sama sebe.
Jsem hrozně ráda, že ji mám. Každou chvíli se mě někdo ptá, zda nelituji, že jem ji měla "brzy". Pro mě ale nebylo brzy. Byl ten správný čas...
A tak, Kájinko, chci Ti říct, že tě miluji z celého srdce a vždycky tu pro tebe budu!!!
Tvoje máma!
5. března 2012
Cítíte to?
Cítíte to jaro ve vzduchu? Sluníčko, sněženky, ptáci... Včera jsem zůstala úplně paf z hejna vran... To bylo něco neuvěřitelného. Stála jsem u dětského hřiště, zvedla oči k nebi a tam taková podívaná! Vypadaly, jako když letí z věžáku a nebralo to konce...
Aleše sestřenka se v sobotu vdává. Tak řeším šatičky pro družičky... A asi mám vyřešeno :-). Tyto bude mít Kája a ty samé, jen o velikost menší pošle teta Katka Kristýnce z Německa. Tak věřím, že to klapne a do pátku tu budou :-). Jen nevím, co s tím naším tatínkem... Zda půjde nebo nepůjde. Poslední dobou je takový "morousovitý" a svatby nemá rád... Oblek si vzít nechce (ten si prý vezme jen na zákaznické nebo do rakve... ten jeho černej humor!). Občas to je s ním těžké. Já tam mám fotit a mít děvčata za zadkem, to také není nic ideálního... Ještě by to mohla zachránit babička, která je také zvaná, ale v jejím případě to vidím na zakecání se někde a já se těch dvou cácor nezbavím... Zapeklitá situace. Nevěsta mě uklidňuje, že tam o holkách nebudu ani vědět (zábava pro děti i dětský minibar jsou zajištěny). Manžela mám prý nalákat na menu o 5ti chodech, ale bojím se, že ani tohle nezabere... No, necháme se překvapit!
Aleše sestřenka se v sobotu vdává. Tak řeším šatičky pro družičky... A asi mám vyřešeno :-). Tyto bude mít Kája a ty samé, jen o velikost menší pošle teta Katka Kristýnce z Německa. Tak věřím, že to klapne a do pátku tu budou :-). Jen nevím, co s tím naším tatínkem... Zda půjde nebo nepůjde. Poslední dobou je takový "morousovitý" a svatby nemá rád... Oblek si vzít nechce (ten si prý vezme jen na zákaznické nebo do rakve... ten jeho černej humor!). Občas to je s ním těžké. Já tam mám fotit a mít děvčata za zadkem, to také není nic ideálního... Ještě by to mohla zachránit babička, která je také zvaná, ale v jejím případě to vidím na zakecání se někde a já se těch dvou cácor nezbavím... Zapeklitá situace. Nevěsta mě uklidňuje, že tam o holkách nebudu ani vědět (zábava pro děti i dětský minibar jsou zajištěny). Manžela mám prý nalákat na menu o 5ti chodech, ale bojím se, že ani tohle nezabere... No, necháme se překvapit!
4. března 2012
Rekapitulace...
Místo abych spala, straším tady a píšu si plusy a mínusy...
Tak jsme se bály, že budeme mít málo lidí, že jich bylo ve finále moc :-D.
Z dětského bálu mi zůstaly smíšené pocity. Právě díky tomu množství lidí to ztrácelo to kouzlo. To bylo takové jedno velké mínus. Příště prostě strop být musí!!! Ale jak řekla jedna maminka: "Konec dobrý, všechno dobré!" :-)
Večerní ples byl úplně o něčem jiném. Lidí tak akorát, kapela hrála, výborná atmosféra. Parket permanentně plný. Tombola hned prodaná. Předtančení našich "statečných mamin" z MUMu neuvěřitelné!!! A Radušky výuka tance byla také úžasná...
Večer jsem si to užila od A do Z a tak nějak zapomněla na to mé rozčarování z odpoledne :-).
Tak teď ještě vše uklidit a můžu začít počítat a upravovat fotky... :-D No prostě to nekončí...
Tak jsme se bály, že budeme mít málo lidí, že jich bylo ve finále moc :-D.
Z dětského bálu mi zůstaly smíšené pocity. Právě díky tomu množství lidí to ztrácelo to kouzlo. To bylo takové jedno velké mínus. Příště prostě strop být musí!!! Ale jak řekla jedna maminka: "Konec dobrý, všechno dobré!" :-)
Večerní ples byl úplně o něčem jiném. Lidí tak akorát, kapela hrála, výborná atmosféra. Parket permanentně plný. Tombola hned prodaná. Předtančení našich "statečných mamin" z MUMu neuvěřitelné!!! A Radušky výuka tance byla také úžasná...
Večer jsem si to užila od A do Z a tak nějak zapomněla na to mé rozčarování z odpoledne :-).
Tak teď ještě vše uklidit a můžu začít počítat a upravovat fotky... :-D No prostě to nekončí...
3. března 2012
Miluji...
...tu svoji Kytičkatou nádheru...
Dnes jsem jela pro chlebíčky. Zaparkuji před pekařstvím, vejdu, řeknu své přání a pani prodavačka praví: "A to to chcete odvézt tím autem s kytičkama??? Je to 16 přepravek!!!" Vylezla druhá, kouká, čím že jsem to přijela a praví: "Jooo, pani, to pojedete mockrát!!!" Nenechala jsem se zvyklat. Představa, že pojedu několikrát tam a zpátky se mi nelíbila. Prostě se to tam vejde! Už mockrát mě moje autíčko překvapilo, co všechno se do něj dá nacpat a dnes tomu nebude jinak!
A ono se to vážně vešlo, úplně v pohodě :-D. Jen ta vůně byla vražedná... A ještě stále v autě je... Bála jsem se, abych si neposlintala volant... :-D.
Dnes jsem jela pro chlebíčky. Zaparkuji před pekařstvím, vejdu, řeknu své přání a pani prodavačka praví: "A to to chcete odvézt tím autem s kytičkama??? Je to 16 přepravek!!!" Vylezla druhá, kouká, čím že jsem to přijela a praví: "Jooo, pani, to pojedete mockrát!!!" Nenechala jsem se zvyklat. Představa, že pojedu několikrát tam a zpátky se mi nelíbila. Prostě se to tam vejde! Už mockrát mě moje autíčko překvapilo, co všechno se do něj dá nacpat a dnes tomu nebude jinak!
A ono se to vážně vešlo, úplně v pohodě :-D. Jen ta vůně byla vražedná... A ještě stále v autě je... Bála jsem se, abych si neposlintala volant... :-D.
2. března 2012
Přípravy...
Už zítra... Jsem v klidu, věřím, že vše klapne, jak má. Jen jsem totálně vyčerpaná a jedno pro druhé zapomínám. Moje uvítací proslovy budou jedna velká improvizace...
Tak plesům zdar! A mně sílu :-D...
Dnes mě potěšila kytice tulipánů, co mi koupila pro radost Kubíčka maminka (ze školičky). Prý ať mám hezčí den. Jako by věděla, že to bude dnes náročné. Tak jsem i já něco dala... A bubák rázem vykouzlil úsměv na rtech :-). Občas stačí opravdu málo... A co je hezčí, než když někoho něčím překvapíte (nebo někdo vás)???
Tak plesům zdar! A mně sílu :-D...
Dnes mě potěšila kytice tulipánů, co mi koupila pro radost Kubíčka maminka (ze školičky). Prý ať mám hezčí den. Jako by věděla, že to bude dnes náročné. Tak jsem i já něco dala... A bubák rázem vykouzlil úsměv na rtech :-). Občas stačí opravdu málo... A co je hezčí, než když někoho něčím překvapíte (nebo někdo vás)???
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)