Středa...

36/365 Co mě dnes potěšilo:
Kája s Kiki vařily. Samy. A výsledek - výborné palačinky :-). A že já se vždycky namáhám přesným odměřováním surovin! Holky prdly jedno vajíčko, daly do toho podle oka mouku, cukr a zalily mlékem... Pak to Kája usmažila... A maminka spapala. To se mi líbí!!!

Kadeření...

Už jsem se nemohla dočkat. A holky taky. Ke Klárce chodí moc rády. Seděla jsem s napatlanou barvou na hlavě a pozorovala, jak si malé parádnice nechávají dělat moderní účesy :-).

Pak následovaly nákupy. Takové ty, co mám ráda. Přijít, objevit to, co se mi líbí, na první kouknutí, koupit a pokračovat dál... A tak dáreček pro tatínka k narozeninám, pro babičku, dědečka, tetu a strejdu... Jooo, to se mi líbí :-). I sobě jsem si udělala radost a Káje koupila punčocháče. Ono je to prostě někdy potřeba.

Užívám si poslední tři dny. Zvolnila jsem a nabírám sílu. Mám hotové fotoknihy a pak už jen pár drobností a budu spokojená :-).

Holky mají v plánu péci s babičkou vanilkové rohlíčky... A já se pustím do žehlení (spolknu jednu velkou žábu)...

35/365 Co mě dnes potěšilo:
- skřítek opět funguje...
- mám dárečky...
- mám novou hlavu...
- holky jsou ostříhané a já se na ně zase nemůžu vynadívat...

Perníčky nám provoněly celý byt...

Holky jsou ve věku, kdy rády pomáhají v kuchyni. Někdy bych více ocenila pomoc při úklidu, ale i tak jsem ráda, že se nabízejí...

Pamatuji se, jak jsem milovala chvíle, kdy jsem mohla pomáhat babičce s vařením a pečením. Celkově jsem milovala chvíle s mojí babičkou...

A tak jsem holky dnes nechala válet, vykrajovat, potírat a zdobit perníčky. Voněl nám tu celý byt. A konečně vypadají perníčky jako perníčky (minulé roky tomu tak nebylo a netuším, čím to bylo)...

35/365 Co mě dnes potěšilo:
- sledování holek, jak pracují s těstem...
- vůně perníčků...

První adventní neděle...

34/365 Co mě dnes potěšilo:
- úplně neplánovaně jsme koupili stromeček, když ho viděla jedna paní u pokladny, tak pronesla: "To budou ale krásné Vánoce!" :-)
- koupila jsem si také vánoční hvězdu
- a povedlo se mi u babičky na návštěvě usnout (potěšil mě ten spánek)

Máme to za sebou...

Klaplo to! Mám z bálu dobrý pocit. Bohužel to neumím posoudit z druhé strany, ale lidé odcházeli spokojení, dětem se nechtělo domů... S Ráďou jsme se doplňovaly a užívaly si to. Uteklo to hrozně rychle... A najednou byl konec :-).

Já a moje čarodějné děti :-)
Foto Tomáš Roba

Foto Lucie Krausová

33/365 Co mě dnes potěšilo:
- že se děti bavily...
- že lidé při odchodu děkovali...
- že můžu jít spát s dobrý pocitem z vykonané práce :-)...

Příprava...

Zítra to vypukne. Snad jsem na nic nezapomněla. Tentokrát jsem nestihla mít ani trému, jak každý den nevím, co dřív :-).

Mám radost, že mám kolem sebe schopné lidi. Že když se jim zadá úkol, vím, že to bude na 100% hotové. A vždy překvapí tím, že to je ještě lepší, než jsem čekala... Vážím si jich za to. Oceňuji jejich práci a děkuji!

Najdou se i tací, kteří víc mluví, než konají a ještě mám pocit, že kdybych si jejich práci udělala sama, bude to lepší... Ale rovnováha prostě musí být :-).

Tak snad zítra vše klapne, jak má! A děti si to užijou...

32/365 Co mě dnes potěšilo:
- pohled na připravený Špejchar...
- odvedená práce týmu...
- teta Aranelka, která mi ochotně pohlídala děti (jj, musíme si pomáhat :-)).

Strašidelný maškarní bál

Srdečně Vás zvu na Strašidelný maškarní bál - tuto sobotu na Špejcharu! Lístky budou v proději i přímo na místě. Těším se na Vás!

Bez přestávky...

Dnešní den byl takový "fičák" :-).

Od rána jsem se nezastavila... Na zámku byl další seminář FFP... Doma jsem se mihla jen, abych vyvenčila psa a upalovala jsem do MUMu připravovat Strašidelný maškarní bál... Domů jsme se dostaly za tmy a tam překvápko! Přijela babička. Snažila se mi dovolat, ale marně. Naštěstí byl Aleš doma dříve...

Ještě že byly na zámku chlebíčky (dobrá snídaně-oběd-večeře :-D)

31/365 Co mě dnes potěšilo:
- že ač byl fičák, šlo vše hladce...
- pozorovala jsem, jak se babička věnuje holkám a učí je šít...

Jako na houpačce...

Jeden den mám pocit, že vše zvládám, že polykám jednu žábu za druhou a je to pohoda... Druhý den to na mě padne a cítím, že toho je moc. Nevím, co dřív. Jedno pro druhé zapomínám...

Říkám si: "Jen přežít listopad!" Jenže on tu pak bude i hektický prosinec... A tak vůbec...

30/365 Co mě dnes potěšilo:
- že klaplo Makro
- a že mám konečně nohy v teple!

Pár z neděle...

22.11.2011

To máme dnes ale hezké datum...

A kolik já toho za to dopoledne stihla!

Minie byla objednána na zákrok. Pan doktor jí vyndal jednu řadu zubů (těch mléčných, které nechtěly samy vypadnout). Za necelou hodinku jsem si ji vyzvedla. Už se probouzela... Viděla jsem, jak dlouhé měly špičáky kořeny. To by samo nevypadlo.

Doma jsem jí dala rozpuštěnou Arnicu přímo do tlamičky a jela se mnou na Smíchov pro stativ a vyreklamovat jedno světlo...

Já tu ani neměla sílu v pátek psát, co vše bylo. Jela jsem si totiž koupit svěla. Byla skladem, jen se pro ně stavit (a ještě najít prodejnu - kroužila jsem 3x po Plzeňký :-D)...

Slečna z Photoneurope mě nejprve dostala tím, že když jsem řekla, že si jdu pro světla a tašku, tak se zarazila a pravila, že to dnes ale odeslala na dobírku... Šla jsem do kolen :-). Pak zjistila, že se jedná o něco jiného a mohlo se začít kompletovat.

Holky jsem musela vzít s sebou, nebylo kam je dát. Byly rozjeté, předváděly se, která umí větší kraviny. Slečna byla moc milá, na holky se usmívala, povídala si s nima a ony o to víc dělaly šaškárny. Když bylo vše naskládané v tašce a víko sklopené, rozhodla se Kája, že mi s tím pomůže. Byl to mžik. Čapla tašku, zvedla ji a vše kompletně vysypala na zem... No, své pocity asi popisovat nemusím. Myslím, že jsem se hodně držela a ani k újmě na zdraví nedošlo... Odcházela jsem hodně opocená a říkala si, že nikdy více je tam s sebou nevezmu :-D.

A proto dnes spí ve školce...

U Ivči jsem si přečetla něco o "polykání žab" :-). Myslím, že jsem jsem jich dnes spolkla docela dost... I k doktorce pro kapičky do nosu jsem si zašla, taťkovi prášky vyzvedla... Předám hotová CD s fotkama a večer zajedu koupit nějaký ten kostým na sobotu...

A zapomněla jsem, že budu ještě vařit a prát! Pár malých žabiček mi tu ještě zbyde, ale ty dám zítra...

Už slyším, jak mi kvákaj v břiše :-D

29/365 Co mě dnes potěšilo:
- že Minie to tak hravě zvládla...
- že mi vše dnes tak hezky navazuje...
- že polykám jednu žábu za druhou :-D

Největší odměna...

V sobotu jsem fotila Jiříčka s rodinou. Jiříka znám už dlouho, chodí k nám do školičky. Jeho maminka mě nedávno oslovila, zda bych je nevyfotila... Ráda jsem souhlasila. Říkala také, že z toho má krapet obavy, neboť má s jedním profi fotografem špatné zkušenosti...

Na focení se připravovali dlouho, nakoupili kostýmy, oblečení... A v sobotu dorazili.

Focení šlo jako po másle. I malá Adélka (5 měsíců) nádherně spolupracovala a o Jiříkovi ani nemluvím. Měla jsem z toho sama dobrý pocit a na fotkách to bylo znát.

Dnes přišla do školičky s poděkováním. Napsala mi dopis, kde popsala své pocity, které z fotek má a kolik radosti a štěstí jim to přineslo...

Moc mě to zahřálo u srdíčka. Jak málo stačí, aby udělal člověk druhému radost... Dopis si schovám a až budu zase někdy pochybovat o tom, co dělám, přečtu si ho!

28/365 Co mě dnes potěšilo:
- poděkování od Moniky...

Neděle...

Jsem přepracovaná. Snad to nevyzní, že si stěžuji. Jsem ráda, že je zájem, ale je toho moc. Jsem ráda, že je víkend za mnou... Teď jen to vše upravit...

Dnes už to ale nedám. Potřebuji vypnout. Spát. Mít čerstvou hlavu. Tak snad zítra.

27/365 Co mě dnes potěšilo:
- oběd od tchýně (konečně jsem po třech dnech něco málo snědla)...
- večerní neplánovaná návštěva Železňáků (malej Míša mě vždycky tak dobije)...

Sobota...

26/365 Co mi dnes udělalo radost:
- že když jsem se ráno probudila a zjistila, že to byl jen sen...
- že zmizela hromada prádla (děkuji maminko)...
- že Alešek uvařil oběd a pomáhal, co mohl (chvíli to tu vypadalo uklizeně)...
- že mám umyté auto (zase je poznat, že je bílé)...
- že holky samy upekly mufiny (bez mojí pomoci)...

Světla...

25/365 Co mi dnes udělalo radost:
- že jsem přežila dnešek :-)

Státní svátek...

24/365 Co mě dnes potěšilo:
- společný oběd v restauraci
- odpolední hodina spánku

Smutná zpráva...

Šly jsme venčit navečer Minie. Holky nutně potřebovaly jít také. Všimla jsem si Beníka a jeho paničky a udělala čelem vzad, aby se mohli pozdravit. Jeho panička Anička je dcera mé oblíbené pejskařky Aničky (takového sluníčka, které pro mne mělo vždy úsměv a milé slovo), kterou jsem už dlouho neviděla, a tak mě moc zajímalo, jak se má a co se s ní děje. Když se mi dostalo odpovědi, byla jsem v šoku... Anička před dvěma měsíci zemřela na rakovinu :-(.

Už minule, když jsme se s její dcerou míjela, jsem se chtěla na maminku zeptat. Dlouho jsem neviděla ani jejího přítele a mopsíka, kterého měli společně. Představovala jsem si různé varianty. O tom, že jí bolela záda a noha, jsem věděla. Tak jsem si říkala, že třeba chodit nemůže a že s přítelem se asi rozešli... Ale tohle, to mě ani ve snu nenapadlo :-(.

A tak mi tu pro ni hoří svíčka...

23/365 Co mi dnes udělalo radost:
- snad jen to, že jsem si vybrala a objednala vlastní světla a vybavení na focení...

I takové dny jsou...

...marně přemýšlím, z čeho mám dnes radost... Mám smutnou náladu. Plnou hlavu myšlenek, které se nechtějí zastavit... Startuji na děti a to ani tak moc nezlobí... Jsem unavená a nemám to kdy dospat... Kája ztratila naušnici a nemůžeme ji najít (ve školce není)... Aleš má také svých starostí dost...

Přemýšlím, co bude... Cítím, že se musí něco změnit... Že tak, jak to je, je to špatně... Týká se to práce, focení, MUMu... Nevím, s něčím se peru a neumím to pojmenovat... Třeba to přejde. Třeba ne... Vím, že to bude tak, jak to má být, ale dnešní den mi dává zabrat...

22/365 Z čeho mám dnes radost:
- z obejmutí od muže...
- z oblíznutí od psa...
- z úsměvu od dětí...

Teď ještě abych se usmívala já... Nejde to :-(.

PS: Abych si zlepšila náladu, vzala jsem holky a šly jsme si uplácat něco z hlíny. Vymodelovala jsem si andělíčka. Naprosto jsem "vypla" a užívala si to. Holky si samy něco plácaly a nevyrušovaly. Bylo to prima! Kája byla extra rozjetá, stále mluvila, něčemu se smála... Až jsem měla pocit, zda si někde nelokla :-D. Vůbec jsem ji nepoznávala. Vyrobila si hrnek a Kristýnka srdíčka...

Mlha přede mnou, mlha za mnou...

Venku mlha, že by se dala krájet. Odvezly jsme Káju na kroužek a šly s Minie pěšky k Haislům zapůjčit pájku. Kiki mi cestou hlásila: "Mami, já miluju Míšu a on mě! Míša je kluk!" :-) A já si dnes říkala, že se na ni Míša ve školce nadšeně kouká... A ona to je LÁSKA!

PS: Mně by se Míša taky líbil :-). Já měla ve školce Tomáška. Vodili jsme se za ruce...

Zde pár fotek z posledních dní:

21/365 Co mě dnes potěšilo:
- Kristýnky upřímné přiznání, že miluje Míšu :-)

Počernická světýlka...

Ne pokaždé všechno klape, jak má... Dnešní focení mi dalo zabrat. Holt děti nemůžeme nutit a občas ani "úplatky" nepomáhají :-). Ale pár úlovků mám, to zase jo...

Pak se nám vrátily děti od tety z hor. Těšila jsem se na ně. Škoda jen, že neumějí být chvíli "ticho" :-).

Také jsme si vzali k nám kotě, které babička zachránila. Pak jsme usoudili, že mu bude lépe u babičky ve skládku, neboť u nás je na něj moc "rušno" a jak je vidět, nemá zkušenosti s lidma ani psem. Holky mu vymyslely takové originální jméno "Micka" :-). Ani nesmutnily, že si ho babička zase odváží. Bylo celou dobu zalezlé pod sedačkou... Minie a Basík nám stačí. Nicméně jsem ocenila Aleše postoj, že nám nebránil to vyzkoušet.

Večer jsme šli na lampionový průvod. I tatínek se přidal... Lidí spousta... Hezká procházka... Jen kdybych pak večer nepadala na ústa...

20/365 Co mě dnes potěšilo:
- vrátily se mi děti...
- procházka po Chvalech s lampiony a celou rodinou...

Sobotní burza...

19/365 Co mě dnes potěšilo:
- burza potřeb za námi
- prodala jsem skoro za tolik, za kolik jsem nakoupila
- a přežila jsem obří nákup v Globusu (brrr, tolik lidí...)

PS: Stýská se mi po holčičkách...