Poslední dobou přicházím na to, že nemá smysl něco plánovat. Že je lepší se řídit momentálním pocitem a nebýt pak zklamán, když něco "dle plánu" nevyjde. Prostě taková malá improvizace. Nebo že by naslouchání intuice? :-)
Původně jsem tento týden chtěla být u Lucky na chaloupce, ale jelikož se jí to moc nehodilo, zvolila jsem záložní plán a zavolala tchánovi, zda mohu s holkama přijet (každý rok nám to nabízel, tak proč toho nevyužít). Cítila jsem, že právě to potřebuji. Ticho, přírodu, zvířata...
A využila jsem i toho, že nemáme s sebou tatínka (on na památky moc není) a vzala v úterý holky do Kutné Hory. Roky ji projíždíme a já se roky koukám z dálky na Barboru a říkám si, že jednou se tam musíme stavit...
Ten čas nadešel. Děda mi vysvětlil cestu, kudy k Barboře a Kája už z dálky hlásila: "Jé maminko, to je Barbora, to království s ostny?" :-) Ano, to je Barbora!
Na Barboru ani Kostnici pak sice nedošlo, ale i tak jsme si užily v KH krásné dopoledne.
Projela jsem centrem a zaparkovala na jednom volném místě u nějakého kostela. Po čuchu jsme se vydaly směr Barbora. Zaujala mě jedna starší pani prodavačka, která nás obdařila úsměvem, když viděla holky, jak táhnou toho našeho obr psa :-). Optala jsem se jí, kudy nejlépe k Barboře. Ukázala nám uličku a řekla, že by se nám mohl líbit i Vlašský dvůr, kde teď sídlí úřad... A tam se nám vážně líbilo. Moc!
Když Kája nakoukla, byla nadšená. "Jůůů, maminko, pojď se podívat! Můžeme tam jít?" A všechny tři utíkaly ke kašně... Bylo tam ticho, nikde nikdo. Odvážily jsme se nakouknout i dovnitř a vyšlapaly schůdky do věžičky... Před věžičkou nás přišla přivítat kočka. Byla odvážná, ani Minie se nebála (ta se na ni třásla - miluje kočky). Pani z informací nám hned hlásila, že to je jejich Vendulka. Že tam bydlí a že si ji holky mohou klidně pohladit. Když jsme si pak na památku kupovaly stříbrné groše, řekla nám, že ona je Vendulka vlastně král Václav II. a že si to tam hlídá :-).
Pod Vlašským dvorem byla vyhlídka na Barboru a vstup do zámecké zahrady. Vydaly jsme se touto cestou a k Barboře šly přímo za nosem... Pod Barborou jsme se dohodly, že k ní už nepůjdeme. Byly jsme už dost uťapkané a stačilo nám, mít ji na fotce. Přeci jen jsme si to užily na Vlašském dvoře... I Kostnici jsem vypustila a těšila se na oběd :-).
Děda nám mezi tím stihl upéci králíka, kterého jsme přivezli od našich z Písnice...
